Rozhodovací paralýza aneb kdy je čas na druhé dítě

Fůů..tenhle článek jsem psala opravdu během procesu rozhodování, respektive krátce po něm, kdy jsem objevila poměrně překvapeně na testu ony pověstné dvě čárky. Rozhodnutí dát šanci přizvat další miminko k nám do rodiny sice padlo, jen nikdo z nás nečekal, že se naplní již následující den.

Dlouho jsem tu nebyla, ale vzhledem k tomu, že předpřirpavené články během prvního těhotenství již zveřejněny byly, tak na další tvorbu nebylo s rostoucím dítětem, které se stále více pohybuje a méně spí, příliš času a vlastně ani témat, o kterých bych chtěla psát. Teď se ale zase objevilo a po skoro dvou letech tak klikám na ikonku new post. Mezitím jsem prošvihla psaní o dvou proběhlých blogových narozkách, aneb je to neuvěřitelné, ale ve chvíli , kdy píšu tyto řádky (27/2/21) má blog téměř přesně devět let! Mezitím se z nového super média stala velice old school platforma válcována nejen Instagramem, ale také tiktokem a vlastně už ani nevím čím dalším, protože moderní svět nových sítí mě už začíná asi poprvé v životě skutečně míjet. Tolik k mému sentimentálnímu úvodníku, takže pojďme na věc - druhé dítě!  

Jak šel na svět nedočkavý Eliáš

Tak jsem už dvojnásobná máma!

Pokud ještě existují nějací pravidelní čtenáři blogu, tak ví, že prvního syna Mikuláše jsem rodila se svou porodní asistentkou v porodnici ve Vyškově. Doporučuju si článek o jeho porodu přečíst také, je to totiž zajímavé srovnání.  Vzhledem k tomu, že jsem byla velmi spokojená, tak jsem měla stejný plán i tentokrát, nicméně člověk míní… no ale popořadě!

Protože jsem Mikuláše rodila v termínu 36+5, tedy o tři týdny před oficiálním termínem podle ultrazvuku, trošku sem očekávala, že i teď by to mohlo být podobné. Někdy kolem 34. týdne mě chytla hnízdící mánie a začala jsem pokoj s naházenými mimi věcmi organizovat, přerovnávat a třídit, až jsem nakonec stříhala perlany do krabiček a chystala mini bodyčka do boxů jako Marie Kondo. Jak jsem to měla hotové, začala jsem přerovnávat i věci s miminkem zcela nesouvisející, nutně jsem potřebovala zasadit asi sto cibulek tulipánů, vyhazovat nepotřebné krámy, organizovat zásuvky v kuchyni, nakupovat další a další mimi věci, no zkrátka ukázková hnízdící fáze. Vytáhla jsem staré materiály z kurzu hypnoporodu a na zeď si vylepila barevný obrázek miminka v děloze a několik afirmací o porodu a ladila se na to, že už za chvíli to možná přijde.

S Mikulášem v břichu: - část 7: Kolik stojí těhotenství a příprava na miminko

Na začátku těhotenství mě napadlo, že bych si mohla zkusit zapisovat veškeré výdaje v souvislosti s těhotenstvím a přípravou na příchod Mikuláše. Nutno říct, že každý k tomu přistupuje jinak a my ani jeden nejsme zrovna typy, co chtějí vyladěný dětský pokojíček ještě, než se dítě narodí (nebudeme ho mít asi ještě dlouho :D) a nejsme ani moc na různé mimi doplňky,co za vás houpou a vibrují a podobně. Rozdělila jsem výdaje do různých kategorií, tak si schválně teď na začátku můžete tipnout, zapsat na papírek a potom se nechat překvapit! Kategorie jsou:

S Mikulášem v břichu - část 6.: Porod

Začal mi 36. týden, tedy 9. měsíc a samotné finále celé cesty těhotenstvím. Na následující dva týdny mám ještě domluvené klienty ve své psychopraxi a naplánovali jsme si se Sirem poslední Před-Mikulášské párty s přáteli, než nás tu bude o jednoho víc. Ve středu se taky chystám jet na pět dní na psychoterapeutický výcvik kousek od Ždáru nad Sázavou. Jsem lehce nervózní z toho, jestli už to přece jen není pozdě, ale říkám si, že zas tak daleko od Vyškova to není a někdo by mě prostě odvezl. V pondělí jdu na předporodní cvičení, které vede naše porodní asistentka, tak ji poprosím, aby zkontrolovala Mikulášovo postavení. Niž se zatím neposunul, ale k velkému překvapení se přetočil na druhý bok, což se úplně často neděje.

S Mikulášem v břichu - část 5.: Strach z porodu : co s ním?

(Disclaimer: Pokud strach z porodu nemáte, zvažte ,zda ho chcete číst, nerada bych ve vás vyvolala myšlenky,co vás samy od sebe vůbec nenapadnou. Nicméně mám velmi pozitivní odezvu od mnoha žen - těhotných i netěhotných, které strach nemají - článek pro ně byl užitečný ve smyslu, jak se na porod připravit a žádné strachy v nich nevyvolal.)

Existují ženy, co porod vnímají jako něco, co prostě patří k narození dítěte, nečekají, že to bude nějaký skvělý zážitek, ale ani to příliš neřeší. Jsou ženy, které se na porod vyloženě těší, naprosto důvěřují sobě a svému tělu, že to zvládnou a ještě si to plánují užít. No a pak jsme tu my. Ženy, co mají opravdový strach. Takový, že po krátké radosti z pozitivního těhotenského testu přichází kolotoč úzkostí a obav.
Kromě toho, že ve společnosti, alespoň v té západní, je obraz porodu obecně vnímán jako něco extrémně náročného, bolestivého a krvavého (viz např. využití porodu jako metafory v běžné řečí - "no to byl teda porod!!"), nebo něco, o čem se radši moc nemluví.

Asi každá z nás, která se porodu bojí "víc, než je obvyklé", pro to má své konkrétní důvody. Mám je i já, souvisí s mou anamnézou/historií a nebudu se o nich rozepisovat, protože to nepokládám pro tento text za nutné.

Laos a Thajsko 2018 - díl 2: Elephant Conservation Centre

Když jsme plánovali program, chtěli jsme určitě nějaké aktivity se zvířaty, ale s dodržením všech eko bio etických záležitostí. Já jsem nejvíc ze všeho chtěla na Gibbon expirence, což je pozorování gibonů v korunách stromů, kde bydlíte v tree housech a přesunujete se v džungli zavěšení na kladce. No, když jsem ale na kontrole na gynekologii v 8. týdnu těhotenství tohle zmínila, tak sestřička jen vyděšeně zamrkala očima a doktorka, která je sama dost free a taky byla těhotná v Asii, uznala, že to už je fakt asi trošku moc. Giboni vlastně byli jeden z hlavních důvodů, proč jsem do Laosu chtěla jet, ale snad není všem dnům konec.

S Mikulášem v břichu- část 4. : Třetí trimestr

29 týdnů:

váha + 14 kilo

Máme za sebou další kontrolní ultrazvuk, mozkové komory zůstávají pořád stejné, ale nějak už to neřeším. Jasně, že bych byla radši a skutečně bych si oddechla, až by se úplně zmenšily, ale hlavně, že se nezvětšují. Začali jsme s Honzou chodit na předporodní kurz k naší porodní asistentce, u které jsem byla taky na kontrole. Je zajímavé, že gynekolog mi za celé těhotenství vlastně vůbec nesáhl na břicho, kde se to celé odehrává, přičemž u porodní asistentky je právě tohle to nejhlavnější. Pomocí toho zjistila, že Mikuláš už je níž, než by měl být. Už týden je přetočený hlavou dolů, což je dobře, ale cpe se moc nízko do pánve, což může být způsobeno tím, že mám trochu rozestoupené břišní svaly(diastázu), což se taky zjistí pouze pohmatem. To mě pěkně štve, protože mám za to, že hluboký stabilizační systém nemám úplně marný, pořád chodím hodně pěšky,na józe si typy pozic, kde se zapojuje, docela dávám, a zkrátka se úplně neflákám. Ale pak zjistím, že to s tím vlastně nemusí vůbec souviset.