Laos a Thajsko 2018 - díl 2: Elephant Conservation Centre

Když jsme plánovali program, chtěli jsme určitě nějaké aktivity se zvířaty, ale s dodržením všech eko bio etických záležitostí. Já jsem nejvíc ze všeho chtěla na Gibbon expirence, což je pozorování gibonů v korunách stromů, kde bydlíte v tree housech a přesunujete se v džungli zavěšení na kladce. No, když jsem ale na kontrole na gynekologii v 8. týdnu těhotenství tohle zmínila, tak sestřička jen vyděšeně zamrkala očima a doktorka, která je sama dost free a taky byla těhotná v Asii, uznala, že to už je fakt asi trošku moc. Giboni vlastně byli jeden z hlavních důvodů, proč jsem do Laosu chtěla jet, ale snad není všem dnům konec.

Jako další variantu jsme měli slony - tedy Elephant Conservation Centre, které mělo skvělé recenze na Trip Advisoru a splňovalo naše představy, co se etických otázek týče. V poslední době se to řeší dost, nicméně to pak často vede k tomu, že kdejaký klasický elephant camp si dá do názvu sanctuary nebo nursery, ale přitom tam lidi stejně slony koupou, krmí , nebo na nich i jezdí. Jen tomu udělají hezký webovky, pár marketingových hesel a je to.

Elephant Conservation Centre v Sayboury bylo opravdu jiné a jediný povolený kontakt turistů  byl se na pár vteřin dotknout slona na rameni za přítomnosti jeho pána - mahoota, a to jen samic a z toho jen těch, které na to zrovna měly náladu.

Sloní centrum je na odlehlém místě mimo civilizaci , zaujímá 530 hektarů a jeho cílem je slony dostávat zpátky do divočiny. Vykupují slony pracující v turismu, ze špatných zoo a slony,co dřív byli používáni na tahání nákladu a těžké práce (to už je teď v Laosu nelegální). Na místě je sloní nemocnice s biology a veterináři, viděli jsme tak třeba ošetřování abcesu právě u jednoho ze slonů, co si při práci zlomil nohu, ale musel stejně dál pracovat. Veterináři mu tak každý den vyplachují hnis a přestože už se to nikdy zcela nevyléčí , aspoň se oddaluje zhoršení.

Všichni sloni v centru jsou ze zajetí, zvyklí celý život na svého mahoota - člověka, co je jejich pánem ,a samostatně v džungli by zatím nemohli fungovat. Mahooti jsou se slony i v centru celý den, jen na noc se oddělí. Nejsou s nimi neustále, ale třeba někde poblíž a jsou taky jediní, kdo na slonovi mohou jezdit - ale jen na krku a bez postrojů.

Součástí aktivit centra je taky breeding program, kdy doufají, že další generace slonů by snad už mohla žít v džungli sama. Učí slony se znovu socializovat ve skupině, protože většina z nich to z dosavadního života neznala.

Je to poměrně drahá a náročná sranda, protože jeden slon sní za den 300 kilo jídla (vykadí 100 kilo a vyčůrá 50 litrů!!) a za rok tak sní 10 hektarů lesa, takže přirozený prostor pro ně ubývá. I vzhledem k náročnosti provozu centra to není taky pro turisty žádný levný špás - dva dny/1 noc stojí pro jednoho 205 dolarů, takže pro nás dva to bylo přes devět tisíc korun. Ale moc jsme si to užili a máme čisté svědomí z investování do něčeho, co má podle nás smysl.

 Jasně, moct se jít koupat se slonama nebo je krmit je určitě úplně jiný zážitek a člověk si řekne, že je to jednou za život, tak se tolik nestane a že ti sloni vlastně vypadají spokojeně, ale pořád jsou to divoká zvířata.

Takže pokud se ocitnete v Laosu , tak Elephant Conservation Centre určitě můžu doporučit, karma vám to vrátí! :)