S Mikulášem v břichu - část 3. : Druhý trimestr

14 týdnů

Setkáváme se s porodní asistentko , kterou jsme si na doporučení několika žen vybrali, a domlouváme se na spolupráci. Máme z toho dobrý pocit. Jedeme na výlet do západních Čech a stavujeme se v Karlových Varech na hnusnou oplatku. Beru si nové, opět netěhotenské kalhoty, co budu moct nosit i potom - ty pruhované na fotce. Mají gumu v pase a jsou z Orsay. Konečně ustává potřeba neustálého čůrání, ačkoliv je mi jasné, že ne na dlouho.

16 týdnů:

Na začátek druhého trimestru jedu se školou na adapťák šestých tříd, kde mám vždycky jako psycholog na starosti blok s každou třídou a jejím třídním učitelem. Kromě toho jezdím na paddleboardu, tancuju na diskotéce a hraju beach volejbal. (Hrála jsem volejbal závodně, takže jsem neměla strach, že si nějak ublížím.) Adapťáky jsou jedna z věcí, co mám na práci školní psycholožky snad nejraději. Stále se cítím velmi dobře, jen jeden den si jdu odpoledne na chvíli lehnout. Břicho už mi začíná být konečně trochu vidět, ale pořád vypadám spíš jen nafoukle, což mě trošku štve. Dostávám těhotenský polštář, který se postupně jeví jako naprostý must-have na spaní a používám ho až do konce těhotenství.

18 týdnů:

váha + 5 kilo

Protože budu postupně hledat náhradu za svoje místo v práci mimo jiné v různých FB skupinách, rozhodneme se přátelům na Facebooku těhotenství také sdělit. Koupila jsem si krásnou šato-tuniku od české značky Kdoule, kterou vynosím s břichem i bez (teda až po kojení, to mi jaksi nedošlo). Začínám zase čůrat enormně často. A taky začínám cítit pohyby v břiše. Přijde mi to jako takové cvrnkání zevnitř a je to pěkný a divný zároveň. Na začátku se to těžko detekuje, ale po pár pohybech už má člověk jasno a je to pro mě takový vstup do další fáze těhotenství - fakt tam někdo je!

19 týdnů:

Mám rýmu, jsem nachlazená a není mi nejlíp. Jsem dost unavená, ale chodím normálně do práce. Šplíchám si do nosu vincentkovský kapky, co moc nepomáhají, a opět dávám šanci homeopatikům, protože ty můžu. Za dva-tři dny je mi podstatně lépe, ale je zajímavé, jak v těhotenství takové běžné nachlazení prožívám mnohem hůř a spím v noci 8-10 hodin denně a klidně ještě 2 další odpoledne.
Od začátku druhého trimestru řeším problém se zácpou, což je také jeden z velmi častých příznaků a naše PA  považuje za velmi podstatné zácpu okamžitě zlikvidovat a nebrat to jako "normální" příznak tak, jako se často udává. Chce to hlídat si stravu, takže jím hodně vloček, sušených švestek a datlí a jablek ve všech možných podobách. Když si na to nedávám pozor a jím vlákniny méně, hned se to projeví. Břicho už začíná být vidět dost zejména večer (prý se během dne povolí břišní svaly, co břicho jinak drží), přes den to pořád mnoho lidí nepozná a v MHD mě rozhodně nikdo sednout nepustí. Chtěla bych mít "koule" jako moje babička, která si bez váhání řekne: "Mladý muži, pusťte mě sednout!"

20 týdnů:

váha + 8 kilo

Jdeme na druhotrimestrální screening - druhý speciální superultrazvuk. Na kontroly se většinou celkem těším, protože se na mímo ráda koukám, co všechno už v tom břiše dělá. Tentokrát ale odcházíme trochu rozhození. Rozměry mozkových komor jsou na horní hranici normy kolem 8-9 mm (hranice "normálu" je 10 mm), což automaticky znamená jakousi červenou kontrolku a další přeměřování a sledování v mnohem kratším intervalu, než by jinak bylo běžné (spoiler pro ženy, kterým zjistili to stejné - vše dobře dopadlo, prostě se zmenšily později, takže žádnou paniku!.).
 Paní doktorka sice na jednu stranu říká, že vše je v pořádku a nemáme se ničeho bát, na druhou stranu do karty píše konkrétní hodnoty a objednává nás na velký ultrazvuk už za tři týdny. Od té chvíle pozoruji zásadní změny, aneb psychosomatika v praxi. Najednou pociťuji kdejaké píchnutí, připadám si unavenější, mám smíšené pocity, jsem náladová. Ač se jinak velmi držím, tak hledám v internetových diskuzích zkušenosti se zvětšenými komorami,  v angličtině se učím nové sousloví enlarged verticles a proplouvám i do diskuzí britských a amerických. Nikomu nic neříkáme, abychom nestresovali ještě další lidi a ty zpětně nás. Napadá mě, čím vším, jsem to mohla způsobit já a mám výčitky za kdeco, i když samozřejmě racionálně vím, jak irelevantní to je. Občas kvůli tomu brečím, ale jsou dny, kdy na to vůbec nemyslím.

22 týdnů:

Nevím čím to je, ale nějak jsem se uklidnila. Nemám k tomu tedy žádný pádný důvod, protože na ultrazvuk stále čekáme až na příští týden, přestože jsem zvažovala, že se aktivně objednám ještě někam jinam.  Najednou si prostě začínám říkat, že to prostě bude v pohodě. Tečka. Byli jsme s přáteli na výletě v Beskydech, byla jsem i v sauně, i když na kratší cykly s delším odpočinkem, než normálně (viz odstavec o saunování v úvodním článku). Honza je nemocný a já se kupodivu držím a nemám ani rýmu. Kupuju si krásné červené, netěhotenské šaty od slovenské značky Miestni, které můžu nosit s břichem i bez něj (opět mi nedojde ta nemožnost kojení) a jsem ráda, že to zatím pořád jde i bez speciálního oblečení. Od kamarádky Kláry si kupuju ještě další dvoje šaty a tričko. Zároveň ale cítím, že prsa jsou větší,  než moje podprsenky, což mě dost štve, protože tady už se moc dlouho asi nákupu nevyhnu. V práci pobíhají pohovory se zájemci o moje místo, a vlastně už mě tam čekají jen necelé dva měsíce.

24 týdnů:

váha + 10 kilo

V práci se za mě vybrala náhrada, mám z toho dobrý pocit, že tu po mně bude někdo schopný. Byli jsme na kontrole mozkových komor, obě se trochu zmenšily, jedna sice víc, než druhá, která zůstává dost podobná, ale to prý nevadí, takže se mi trochu ulevilo. Až na to, že do karty se to špatně zapsalo, takže když jsem ji pak doma studovala, tak jsem zase totálně zpanikařila s tím, že je to všechno špatně, a musela čekat s telefonem až do dalšího dne, až tam zase byla stejná lékařka. Ta mě ujistila, že je to fakt OK, že to jen sestra poprvé napsala naopak, takže to teď v kartě vypadá, že jedna se zmenšila a druhá zvětšila (což by byl problém), i když to tak není. Stejně se mi ale pořád nechce jít vybírat kočár, protože mám strach, abych to nějak nezakřikla. Taky je Mikuláš podle ultrazvuku dost velký a váží odhadem už 700 gramů, tak jsem zvědavá, jak dopadne můj glukózový test, jehož pozitivní výsledek má prý často souvislost s velkými dětmi. Od švagrové kamarádky Hanky, co má teď ročního chlapečka, jsme si koupili v podstatě veškeré potřebné oblečení, takže to už nebudeme dál řešit. Nové totiž určitě bude mezi dárky od babiček a přátel a mě samotnou žádná nakupovací mánie zatím nepostihla. Pořídili jsme si kalimbu, což je takový netypický hudební nástroj, který vyrábí můj spolužák z gymplu Pavel Klvaňa. Kalimbu jsem chtěla už delší dobu a teď mi to přišlo jako super nápad. Když na něj hrajete, tak vibruje, takže si ji dávám každý večer na břicho a něco zahraju, Mikuláš na to v podstatě vždycky reaguje pohybem, tak mě to baví. A hlavně jsem zvědavá, jestli, a jak na to bude reagovat, až bude venku.

zdroj: klavana.cz

27 týdnů:

váha + 12,5 kilo

Končím druhý trimestr a stále se cítím dobře. Venku začalo mrznout, takže s pohybem je to trošku náročnější, protože se samozřejmě snažím nespadnout víc, než obvykle :D Přesto, že břicho už mám pořádný, tak v zimním oblečení to stále moc zřejmé není a zatím pořád nejsem schopna sama poprosit o místo v MHD nebo tahání těžkých věcí. Na pohled mám pocit, že nějak extra tlustě nevypadám, že je to hlavně to břicho, ale když vidím nějaké fotky, tak rychle změním názor :D Ušila jsem si šaty, které můžu nosit s břichem, bez břicha a taky v nich kojit (hurá!), protože mají přední část na patentky. Jsem z nich nadšená, pořád nechápu, že jsem je fakt ušila, a chystám se na další. Mám za sebou test na těhotenskou cukrovku, jehož průběh je dost opruz. Nejíst už od šesti večer je pro mě v tomhle období fakt hrůza, tři odběry krve během dvou hodin taky nic moc, ale naštěstí vše dopadlo dobře, tak mám radost. Mikulášovi jsem vyrobila látkový kolotoč nad postýlku, protože se mi ty plastové nelíbí a taky proto, že jsem prostě DIY chick! Od kamarádky Káji jsme dostali šátky, vajíčko a látkové plínky (děkujeme!!!), takže se výbava zase trošku rozšířila.