Projekt Svatba - díl 7. : SVATBA!!

Byla to nádhera. Taková, že jsme si  ji ani v těch nejoptimističtějších snech nemohli představit.

Byl to den plný oslavy lásky, hojnosti a  tance. Vybavuju si, jak jsem seděla nahoře na terase opřená o zábradlí, vedle mě se bavili moji kamarádi u pokuřování vodní dýmky, dole tancovaly moje malé sestřenice ve stylu budoucích MTV hvězd, bavili se spolu lidé,co se viděli poprvé v životě, a já jsem si říkala, jak neskutečně jsem šťastná, že jsem toho součástí. Že ti lidi jsou tam kvůli nám. Úplně nevím, jak to v textu uchopit, aby to neznělo přehnaně pateticky a neuvěřitelně, ale zatím jsem ještě ve stavu, kdy mě dojímá každá vzpomínka na náš svatební den. Opravdu jsem asi doposud nezažila nic podobného.

Všechno svatební chystání začalo v pátek ráno, kdy jsme na místo museli dovézt úplně všechno, od veškeré výzdoby až po jídlo a pití a nachystat prázdnou stodolu a její okolí tak, jak jsme si představovali. Za celý den se tam vystřídala spousta lidí, asi tisíckrát se posunoval žebřík po centimetrech čtverečních, aby se pověsila všechna světýlka, všechny lapače snů, pom pomy, lampiony a žárovky, nastříhaly se kilometry stužek a párkrát vypadla elektřina.  Máma nám k tomu nasmažila řízky a upekla krůtu a perník, na nádvoří hrála hudba z repráku a bylo to hrozně náročný, ale vlastně super. Mezitím už přijel kuchař Hugo a jeho pomocníci, kteří si rozdělali stan a oheň a začali dělat přípravy na stohlavý nápor hladových hostů. Večer, když už vše bylo hotové, praskal oheň, cvrkali cvrčci, prázdná stodola svítila, tak jsem byla strašně dojatá, jak se nám to nádherně povedlo vymyslet a zrealizovat, jak je to místo magické a že to bude krása.

Já, Honza, ségra s Kubou, svědkyně Monika s Peťanem, Tetrisa a koordinátorka Blanka jsme zůstávali rovnou na místě. S Honzou jsme spali v různých pokojích, abychom se v sobotu viděli až u oltáře. Asi není překvapením, že jsem toho moc nenaspala, hlavou mi běželo nesčetně věcí a už jsem chtěla, aby bylo ráno. Nakonec jsem se svítáním na chvíli usnula, a pak jsem luštila sudoku (:D) a čekala na vizážistku Nikol. Ta napřed s mírným zpožděním kvůli téměř nedohledatelné pozici stodoly chystala Moniku a Terku, a pak jsme se pustily do mé nevěstovské vizáže. Krátce potom už přijel fotograf Olda a kameramani Romča s Michalem. Na mé přípravě byla jedna skvělá věc. Chystala jsem se v pokoji v patře se střešním oknem a celou dobu pozorovala jak se sjíždí hosté a prohlíží si tabule se zasedacím pořádkem a programem přímo naproti. Oni na mě neviděli, protože se okno lesklo, takže jsem takhle nepozorovaně mohla nasávat aspoň něco z  předsvatební atmosféry. Utíkalo to celkem rychle, v pokoji se pořád někdo objevoval, aby mi sdělil aktuální informace, přijela nalíčená a načesaná mamka a najednou už jsem se oblíkala do šatů.

Obřad jsme měli v meruňkovém sadu, s klavírem a zpěvem našich kamarádů. Tahle část byla na zařízení z různých důvodů fakt náročná, ale bylo to to nejlepší rozhodnutí. Aleš zpíval na příchod rodičů, Honzy a svědků Perfect od Eda Sheerana, a protože chtěl, aby to fakt stálo za to, zařídil i zvukaře, takže jsem to krásně slyšela i v mém úkrytu. Na nástup družiček a mě jsme úplně od začátku chtěli Beautiful Thing od Grace Vanderwaal. Bylo to hlavně Honzovo přání a jedna z úplně prvních domluvených věcí. Zpívala to jeho kamarádka z gymplu Moňa a bylo to naprosto dokonalé a jen, když si tu nahrávku pustím, tak mi to vhání slzy do očí. S družičkami jsme v pátek trénovaly v jakých rozestupech jít , aby to vyšlo, ale nakonec to vyšlo ještě lépe, protože můj příchod byl na největší vrchol písničky a skončilo to akorát , když mě táta předal Honzovi.

Náš příchod s tátou byl příjemně uvolněný, protože dost foukalo a můj dlouhý závoj se všude pletl a táta zcela vážně navrhl, že by si ho dal i kolem sebe , že to bude déle držet :D

No a přišla ta chvíle, která se nedá úplně reprodukovat, je to asi fakt once in a lifetime zážitek. Všichni vaši blízcí, kamarádi  a rodina, stojí v jedné řadě a všechny jejich pohledy v tu chvíli směřují jen na vás. Chcete se na ně dívat, zároveň ale ne moc, protože ta síla okamžiku je obrovská a nechcete začít okamžitě brečet ještě než to celé začne. Vidíte vašeho vyvoleného, jak tam na vás čeká a je fakt sakra těžký se udržet v nějakém, alespoň částečném klidu. Když ale naše farářka Sandra začala mluvit svým klidným a pro nás už dobře známým hlasem, stála blízko před námi stejně tak jako naši svědci a moje družičky a  mluvila opravdu upřímně k nám, tak jsem věděla, že je to všechno tak, jak má být a uklidnila se.

Bylo naprosto dokonalé počasí. Teplo, ale žádné úmorné vedro, lehký větřík (který byl reálně vlastně celkem silný, ale vůbec nám to nepřišlo) a stromy obsypané meruňkami. Sandřina řeč byla nádherná. Dojemná, vtipná, duchovní, ale přístupná všem. Když přišel čas na čtení, které měly Terka a Monika, bylo to neméně nádherné. Tím, že jsme čtení z knihy Láska bez podmínek od Johna Powella vybírali opravdu pečlivě, tak bylo skvělé slyšet ty řádky, které už vlastně známe a souzníme s nimi obohacené o nádherný přednes holek. Vůbec nechápu, jak to mohly zvládnout v takové chvíli bez jediného zaváhání jako profesionální řečníci.

No a naše sliby. Ani jeden jsme vůbec nevěděli, jak to pojmeme, jak to bude dlouhé, zkrátka nic. Pro mě to byla rozhodně nejemotivnější část a myslím, že pro většinu našich hostů také. Honza měl tak nádherný slib, který mě dojal natolik, že bylo hrozně těžké pak říct ten svůj, ale nakonec jsem to nějak zvládla, ačkoliv jsem asi neřekla vše přesně tak, jak jsem chtěla.

K výměně prstýnků pak Aleš zpíval Život je jen náhoda, kterou jsem vybrala proto, že hrála na svatbě mých rodičů. Protože Sandra je husitská farářka, pili jsme z kalichu a já byla celá roztřesená a bála jsem se, že si poliju šaty, tak jsem si jen tak srkla a myslela, že zbytek může dopít Honza, ale tak to nebylo , takže jsme pili ještě asi natřikrát :D

Ještě než přišel nás svatební polibek a úplný konec obřadu, tak Aleš s jeho ségrou a mojí svědkyní Monikou zazpívali společně s kytarovým doprovodem písničku Stíny od Lucie. Tohle bylo takové překvápko, protože to mělo zaznít až ke gratulacím, takže na chvíli jsme se trochu zarazili, ale vlastně to bylo nakonec super, protože jsem se na ně u toho mohla koukat, mohla jsem to skutečně vnímat a Sandra to navíc skvěle zvládla zaimprovizovat, takže prostě všechno bylo skvělý. Spousta hostů si potichu zpívala a pohupovala se do rytmu. A pak byly gratulace. Bylo nádherné vidět, jak jsou lidi pořád dojatí, některá jejich přání mě dojala ještě víc, takže rozhodně má smysl gratulace brát vážně (vtipy se v tu chvíli moc nehodí).

Přesunuli jsme se do stodoly, která se nám povedla nádherně nazdobit, ale měla jsem alespoň malé překvápko v tom, že se tam ráno stavila paní floristka a ještě doladila místnost květinami. Začali jsme proslovem táty, svědka Dejva a svědkyně Moniky. Každý proslov byl úplně jiný,  každý krásný, ale Dejvův mě asi dostal nejvíc, protože jsme to vůbec nečekali. Do poslední chvíle jsme moc nevěděli, jestli bude nebo ne a nakonec byl úplně parádní, tím víc, že byl nečekaný.

 No a pak už začalo hodování. Nemohli jsme mít lepšího kuchaře než byl Hugo. Já se pořád trošku bála, že konzervativní hosté budou z jídla zaskočení, ale z toho , co se ke mně dostalo, tak byli nadšení. Hugo a jeho tým vařili jednu pecku za druhou, jídla byla pořád dost, stále něco jiného, prostě paráda. A hlavně jsem dostála svému předsevzetí a nebyla jako většina nevěst s jedním snědeným talířkem, ale ochutnala jsem v průběhu dne skoro všechno! Hugo na místě pekl své kváskové chleby, dělal lososa v solné krustě, smažil řízky na sádle venku na ohni, vonělo dýňové kari a masové kuličky, byla spousta zeleninových jídel a každý si našel to svoje.

Den plynul strašně pohodově, někdo chilloval na dece v polštářích a prohlížel si naše fotoalba, někdo pokuřoval dýmky na terase s lampiony, nebo hrál fotbálek, hrála hudba, lízaly se nanuky, pivo a víno teklo proudem a krása střídala nádheru. Moje dvojčecí sestřenky si hrály na princezny se závojem, kterej zašpinily od čokolády , a mně to bylo úplně jedno, protože jsem byla v jiným vesmíru.

Potom přišla emoční pecka v podobě promítání videa o nás dvou, které si pro nás jako překvápko připravili naši kamarádi a bylo vtipné, milé a dojemné zároveň, takže jsem se za ten den už posté rozbrečela a to ještě bylo pořád odpoledne!

No a začala párty. Hvězdou parketu se na tanec s rodiči stál Honzův táta, který se jediný zhostil valčíku s opravdovou energií, plul po parketu a u toho vtipkoval o riziku blížícího se infarktu.

Když ovšem DJ pustil Gangnam style, což je můj signature dance, tak nešlo jinak a musela jsem si svou chvilku slávy užít zase já. Asi to budu muset PSYovi poslat!

Sestřenka Daniela pak měla několik sólových výkonů , na které jednou bude vzpomínat při rozjezdu své profesionální taneční kariéry. A když začalo hrát I ve had time od my life, holky se spontánně rozestavěly na moji zvedačku a potom se proletěl i Honza.

Byla jsem dva metry nad zemí, šaty vlály, holky se mnou točily, lidi jásali. Pak už jsem sundala boty, chvíli tančila bosky,na chvíli si obula conversky a učila hosty se ségrou a ostatními Embassy kolegy irský tanec na písničku Cant hold us, co nás naučil náš irský kámoš Ben.

Kluci z gymplu pak předvedli druhé vystoupení svého tance na Bomby, které jsem měla jako překvápko na rozlučce, davy šílely, lidi se smáli a já jsem skutečně zažívala bez přehánění time of my life.

Když hodina pokročila, kamarád Antonín se jal moderovat dražbu podvazku, což byl nakonec jeden ze zážitků dne, protože kdybych ho nestopla s tím, že tolik peněz už fakt není normální po nikom chtít, tak tam asi sedíme dodnes a Anton si jede ve své aukční one man show.

Den jsem zakončovala bosá v džínové bundě tancem na Je to fajn od DJe Arnoštka  a kolem sebe točila závojem. Naše svatba byla zkrátka opravdu naše. Krásná, uvolněná, vtipná a plná emocí. A za to vděčíme všem skvělým lidem, které máme kolem sebe. Takový zážitek, jaký z ní máme my, bych přála každému.

A tady ještě pár pózovaček :)

A zazvonil zvonec a pohádky je  konec začátek!

Příště se můžete těšit na praktický článek s doporučením dodavatelů a svatebních tipů a triků. A další článek bude o tom, jak vznikaly šaty.

Fotky fotil nejlepší Olda Hrb (Něco modrého) a mnohem více jich najdete u něj v galerii.