Dneska vám povím příběh o tom, jak v krásném světe žiju. Ve světe, kde mám kolem sebe tolik skvělých lidí, až se mi tomu nechce věřit. Nemyslela jsem si, že před svatbou budu psát ještě další články, ale nemůžu jinak. Moje loučení se svobodou bylo totiž velmi intenzivní a chci si to všechno sepsat hlavně sama pros sebe jako připomínku toho, jaké mám štěstí. Co si budu moct číst, až mi třeba nebude úplně do skoku. Rozlučky jsem měla rovnou dvě, protože zorganizovat akci pro všechny najednou by bylo příliš náročné.
Měla jsem tedy jednu velkou rozlučku, za kterou stála moje svědkyně Monika a ségra Terka. Ta byla s holkama z gymplu, vysoké, s družičkami a s dalšími "jednotlivými" kamarádkami a o týden později menší rozlučku s kamarádkami, které jsem potkala díky Honzovi a jsme taková homogenní skupina.
Tak pojďme hezky popořadě. Moje první rozlučka začala tak, že asi týden před akcí jsem začala nacházet doma a v práci obálky s různými šiframi, které sloužily jako nápovědy k tomu, co se bude dít.
Jelikož pozvánky mi chodily jen týden před rozloučením, neměla jsem ani čas přemýšlet, co mají pro mě kamarádky naplánované. Samozřejmě, že mi při tomto tématu hned napadlo, jak je důležité posílat pozvánky dostatečně včas, na co si musím dát pozor při posílání svatebních oznámení.
S Honzou rádi hrajeme únikovky a šifrovací hry, takže to byla první skvělá část, díky které jsem dostala alespoň nějaké nápady o tom, co nás čeká a věděla tak, že mám mít s sebou sportovní outfit, pohodový outfit, sexy chick outfit, ručník a malovátka a být nachystaná v 9.30 před domem.
Tam mě vyzvedla Monika a Terka a Moničin manžel Peťan nás odvezl na místo šifry "Čeká tě práce v obchodě" , což jsem vyluštila jako workshop. Nebyl to ale jen tak ledajaký workshop, ale dvouhodinový workshop flirt dance a na místě už s mimosou čekaly moje družičky Ivuška a Natálka a kamarádky Maruška a Janča. K tomu také jako překvapení fotografka Denča, kterou holky objednaly na celý den na focení a natáčení. Holky měly všechny květiny ve vlasech, což byl náš pojící prvek a já jsem dostala opravdu obří květinovou korunu, abych byla poznat i na dálku.
Se super instruktorkou Šárkou jsme se naučily sexy židlovou sestavu na song Havana, vykroutily si boky, zkusily si sexy chůzi a házení hlavou a ověřily si, že být sexy není žádná sranda. A hlavně se u toho všeho dost pobavily. Zda naše sestava někdy spatří světlo světa je zatím ve hvězdách!
Po workshopu následovala šifra:
.. což je Hyde Park, když posunete abecedu o jedno písmeno. Napadlo mě, že to bude nejspíš piknik a taky, že jo! Jely jsme tramvají, ve které k nám přibyly kamarádky psycholožky Terka a Janča, na přehradu, kde jsme po chvíli došly na travnatý plácek s dekou s nafukovacími balónky a vlaječkami. Jakmile jsme došly až na místo, tak se z repráku spustil Sweet Chilli Life Song, což je jako všechno související s Benem Cristovao takový náš inside joke. Z keře vyběhla Tetrisa a na místě byl ledový čaj, sekt, víno z viniční tratě Karlov z Dolních Kounic, což je místo naší svatby, můj nejoblíbenější salát od Ottolenghiho, bezlepkový čoko dort, crumble, hummus, zelenina, různé quiche a dortíky a byla to krása. Holky pro mě připravily dva kvízy - jeden, který dělal Honza, a byl o nás dvou a všechny úplně dostal, protože můj IT snoubenec dokázal vymyslet velmi romantické otázky, jako třeba "Jaká nejdelší vzdálenost nás od sebe kdy dělila? "(9100km!) , "Kolik jsme si v průběhu léta 2014 vyměnily mailů" (47!), ale také "Jmenuj alespoň 12 ingrediencí, které používáme v receptu na thajské klobásy". Další kvíz sestavily holky a o každé z nich tam byly tři otázky typu "U jaké zeleniny by si Terka přála, aby byla velká jako jablko, ale přitom chutnala jako její nejmenší možná verze? (je to hrášek!), nebo "Kolik Maruška vlastní celkem souprav prádla z Madam Podprsenky? " (33!!) .
Pak pro nás přijeli kluci Kuba, Honza (ne ten můj!) a Peťan a zavezli nás k Terce domů, kde byla rozestavěná zrcadla, nafouknuté balónky a rozvěšené outfity ostatních. Tam jsme se mohly všechny zkrášlit, navléct si své sexy chick šaty, podpatky a umělé řasy a tomu napovídala křížovková šifra s tajenkou "pincezny". Tam se k nám přidala ještě čtvrtá Terka v pořadí a Káťa.
Třeskutě sexy jsme se napřed vydaly posilnit do vietnamské restaurace Sunrice, ke které byla nápověda Jackie Chen (společný prvek zmíněných filmů - Asiat) a tam už čekala Marťa a Verča a byly jsme tak zcela kompletní vyrazit do víru velkoměsta.
První zastávkou byl ginový bar 7 hříchů a tam začal můj úkol získat během večera tři prstýnky, na základě čehož si vysloužím poslední dárek. Nesměla jsem ale použít slovo prsten ani prstýnek, což to trošku zkomplikovalo. Nápovědou pro tuto aktivitu byl Bilbo Pytlík:
První jsem našla na prstu jednoho z barmanů, takže úkol byl splněn a pokračovalo se dál. Holky mi v jednu chvíli zavázaly oči a vedly mě neznámo kam na "půlnoční překvapení" ve 22 hodin. Měla jsem pekelně krátké šaty a jak jsem nic neviděla, tak jsem se děsila, že se mi nějak vyhrnou a celé město uvidí můj zadek a vůbec jsem netušila, kam jdeme. Nutno říct, že jsme budily značný rozruch, takže možná dobře, že jsem nic neviděla :D
Vešly jsme dovnitř do nějaké budovy a jely výtahem nahoru. Holky mě dál vedly do místnosti a posadily na židli. V tu chvíli jsem si už mohla sundat šátek. Byla absolutní tma a najednou se rozsvítilo a začaly hrát Bomby od Bena. Přede mnou stálo sedm Benů, respektive sedm mých kámošů z gymplu v převlecích za Bena včetně svalnatého černého trička a okurky v kalhotech, kterých jsem si pro naprosté konsternování zprvu ani nevšimla. Měli secvičený naprosto dokonalý tanec, všichni jásali a nakonec vybouchly konfety a kluci odhodili masky. Byla jsem z toho v totálním šoku, protože u spousty z nich jsem nevěřila, že jsem právě fakt viděla, co jsem viděla a úplně na mě dolehlo dojetí celého dne. Kolik skvělých lidí kolem sebe mám a jak těžké muselo být tohle všechno dát dohromady a celý den a všechny zorganizovat.
Kluci se pak přidali k nám a pokračovali jsme všichni společně do London 1920 baru, kde jsme zabrali skoro celé patro. Jsem hrozně ráda, že se kluci přidali a že se holky nedržely úplných "tradic" v girls only rozlučkách. V baru jsem našla další dva prstýnky a vysloužila si tak modrý podvazek na svatbu, takže už mám něco nového i něco modrého. Já jsem se odhodlala i přes velké dojetí k děkovnému proslovu a pak už jsme jen všichni volně konverzovali, objednávali drinky a panáky a zkoušeli si Benovské masky a užívali si aniž bychom se úplně zrušili.
Den poté mi alespoň trochu nastínil představu, jak si budu asi připadat den po svatbě. (Taky si říkám , jak zvládnu vůbec odříkat slib a nerozbrečet se u toho a kolikrát si asi budu muset opravovat make-up.)
Jmenovitě děkuju nejlepší organizátorské dvojici ségře Terce a svědkyni Monice. Ani si nedovedu představit, kolik to celé muselo dát práce a myslím, že se mohou směle ucházet o pozici event manažerů. Dále pak mým družičkám Ivušce a Natce za skvělý party spirit a účast na všech aktivitách od začátku až do konce. Tetrise za to, že Otíkův salát umí stejně jako sám Otík, dorty beztak ještě lepší a nachystala nádherné piknikové místo a je vždy nejpozitivnějším člověkem, kterého znám. Marušce za to, že se také nezalekla účastnit flirt dancového workshopu a celý den mi vytrvale připomínala moji krásu. Janče za to, že i když se známe krátce, tak se i tak přidala úplně na celý den mezi holky, co většinově viděla poprvé a zapadla jakoby je znala odjakživa. Janici a Terce za skvělé dobroty, které přinesly na piknik, exkurz do slezského dialektu a jeden z mnoha inspirativních hovorů v bazénku. Kátě, za to, že vydržela tak dlouho i ve 4. měsíci těhotenství, Martě a Verče za to, že vážily cestu z Prahy a Terce za za to, že s námi vydržela až do ranních hodin, i když pro ni většina holek byla úplně nových. No a samozřejmě klukům Martinovi, Peťanovi, Antonovi, Johanessovi, Honzovi, Mišelovi a Alešovi za naprosto parádní vystoupení. Dále pak Kubovi za technický a řidičský support v průběhu celého dne a Ivuščinému Honzovi za odvoz.
Škoda jen, že se člověk vdává jen jednou,
Sotva jsem se stihla vzpamatovat, tak už tu byl další týden a s ním rozlučka číslo dvě. Do schránky mi přišla pozvánka s časem a místem konání, za čímž se skrývá vtipná historka, kdy holky zapomněly dát na obálku známku a děsily se, že si za doručení budu muset sama zaplatit. Pošta to ale asi pojala jako můj svatební dar, nic po mě nechtěla a obálka mi přistála ve schránce.
Hlavní instrukce byla pyžamo a plavky s sebou. Moje deduktivní schopnosti mi tedy napověděly, že se jedná o akci s přespáním, nicméně to bylo ještě trochu jinak. Když jsem dorazila na místo, tak holky už měly pyžama na sobě, protože se jednalo o ryze holčičí pyžamovou párty se vším, co si pod tím dovedete představit. Holky připravily skvělé jídlo a dezerty a v karafách na vodu se ve skutečnosti nenápadně skrýval gin s tonicem. Probíraly jsme svatební přípravy, holčičí témata a radosti a úskalí manželského života . Hrály jsme twister, což byl v mém případě v pyžamu a závoji pohled, který se jen tak nenaskytne, tancovaly jsme, vzpomínaly na svatby již proběhlé, koupaly se a užívaly si života. Jsem ráda, že jsem díky Honzovi mohla získat další skvělé lidi v mém životě a moc děkuju Hance, Naty, Dáše, Zuzce , Radce, Vendy a Blance za naplánování krásného holčičího dne se vším, co k tomu patří. Byť jsem tomu dřív nevěřila, tak teď už vím, že je možné získat nové přátele i v dospěláckém životě! :)
Přeju vám všem, abyste kolem sebe měli takové lidi jako mám já. Jsem totiž nesmírně vděčná za všechny svoje přátele, které mám, ať už se známe jakkoliv dlouho. A teď už fakt next step... svatba!
P.S. Profi fotky mi budou předány až na svatbě, takže pak proběhne grafický update :)
P.P.S. Již proběhl, jsou to ty evidentně hezké :D Foto: Denisa Klimešová
Přečetla jsem to jedním dechem a zamačkávám slzu, musela to být paráda! Holky jsou šikovný.
OdpovědětVymazatJojo, jsou skvělý! :)
VymazatWow!
OdpovědětVymazat