Slovinsko 2017: Lublaň a Logarská dolina

Už máme konec září, školní rok v plném proudu a mně se zdá, jako by nějaká dovolená byla už před
sto lety. Nicméně, ještě vám (nebo spíše sobě :-D) dlužím poslední článek z našeho letního slovinského roadtripu. Poslední částí byla Lublaň a Logarská dolina. Když jsem se na vysoké rozhodovala, kam pojedu na Erasmus, jednou z možností byla právě Lublaň, kterou jsem okamžitě zavrhla. Co tam, je to blízko, určitě tam není nic moc zajímavýho a vůbec, kdo by tam jezdil. Jak jsem byla hloupá! Lublaň pro mě z celého výletu byla jedním z nejlepších zážitků. To město má prostě jistého genia loci. Hrozně mě baví, že je to metropole, se všemi výdobytky, co k tomu patří, ale přitom je sympaticky malé a má velmi kompaktní centrum.

Člověk je všude rychle a nemusí řešit desítky přestupů, aby se dostal pohodlně tam, kam potřebuje. Naprosto skvělou věcí jsou tamní městská kola, která rozhodně doporučuji využít každému, kdo se v Lublani ocitne. Stačí se zaregistrovat přes internet, zaplatit symbolický poplatek, který byl na tři dny okolo eura a pak už jen jezdit. Když si stáhnete i aplikaci do chytrého telefonu, tak přesně vidíte, kde je nejbližší stojan s koly a kolik jich tam zrovna je. Kola mají samozřejmě světlo na večerní ježdění a také velký košík na kabelku, nebo nějaký menší nákup. My jsme bydleli v apartmánu, ze kterého jsme to měli asi tři minuty na nejbližší stanici, takže jsme ráno jen nasedli a pak jezdili celý den. Máte na to 60 minut, abyste neplatili další poplatek, což bez problému vychází a když máte pocit, že nestíháte, můžete ho vrátit a vzít si jiné. Díky kolům jsme vůbec nevyužili MHD, všude byli rychle a užívali si vítr ve vlasech!

Projekt městských kol je jednou z mnoha super věcí, co Lublaň zavedla v rámci zeleného města Evropy, kterým byla nedávno vyhlášena.Patří k tomu také fontány s pitnou vodou v centru, "zelené" MHD busy a zajímavý způsob třídění odpadu. Viděla jsem teď něco podobného i na jednom místě v Brně, ale v Lublani je to takto všude. Každý rezident má přidělené popelnice, od kterých má kartu, kterou je otvírá. Jsou samozřejmě na tříděný odpad a než to spadne dolů pod zem, tak to odpad zváží. Každý pak platí podle toho, jak moc třídí. Čím víc třídí, tak tím míň zaplatí za odpad, což mi přijde jako super systém.

Naše návštěva Lublaně byla nečekaně hodně o jídle. Ne, že by to tak nebylo na ostatních místech, ale tady možná ještě o trochu víc, protože odpadaly výlety do hor (Jupí!) První večeři jsme náhodou oba měli podobně chutě a chtěli si dát nějaký dobrý burger. V Lublani to ale ještě (nebo už?) asi tolik nefrčí, takže najít nějaké místo, co by se nám podle recenzí líbilo, nebylo úplně snadné, ale nakonec jsme vybrali oblíbený Pop´s Place. Restaurace byla narvaná k prasknutí, takže jsme sdíleli stůl s mladým hipsta párem a protože jsme seděli na zahrádce, tak jsme si užívali ruchu města.

Burger byl fajn, houska žádná sláva, ale zrovna v tomhle případě jsem si uvědomila, kolik udělá dobrá obsluha. Čekali jsme poměrně dost dlouho, jídlo nebylo úplně top, avšak poměrně drahé, ale protože čišník, který se nám věnoval, byl opravdu skvělý, pozorný a i přes rush hour pátečního večera velmi pozitivně naladěný, tak jsme si to nakonec užili.

O poznání komplexnejším gastro zážitkem byla snídane v trendy baru Ekbistro s velmi instagram friendly interiérem i jídlem a vřele doporučuju na brunch! Takovou shakshuku si totiž dát na snídani pořád není v českých podnicích , obzvláště mimo Prahu, úplně možné. A Eggs Benedict pro ještě větší fajnšmekry!

Samozřejmě jsme to ale proložili i nějakou tou kulturou a zašli si na Free Walking Tour, což je skvělá věc a využila jsem ji v různých evropských městech už několikrát. Tím, jak je Lublaň malá, tak nechodíte mezi jednotlivými zastávkami moc dlouhé úseky, nejste tím otrávení a znavení a navíc se dozvíte fakt zajímavé věci. Protože musím sebekriticky přiznat, že jsem o historii Lublaně a Slovinska celkově věděla strašně málo.

Naše průvodkyně byla super a walking tour určitě můžu s klidným svědomím doporučit. Projdete jen hlavní okruh v centru, na hrad a do Metelkovy ulice pak můžete zajít sami.
Mluvím tady o Metelkove, jak kdyby každému mělo být jasné, o co jde, ale je to proto, že když jsem se ptala na doporučení toho, co určitě neopomenout v Lublani, tak Metelkovu zmiňovali snad všichni, až mi přišlo, že je to něco jako Champs Elysees, co prostě musí znát každý! Jedná se o ulici plnou grafitti, různých pouličních umělců a alternativních barů.

Další super věc, kam se vyplatí zajít je tržnice a to jak ta otevřená městská, tak krytá, neboli Pokrita. Konceptem to celé připomíná náš brněnský Zelňák s tím, že v otevřené části je i kousek s různými výrobky od malých prodejců, kteří prodávají třeba prkýnka, šperky, oblečení, zástěry a jiné nádhery. Vevnitř jsou pak hlavně sýry, uzeniny a sladké.

To, co mě ale na Lublani bavilo především, byly všelijaké detaily. Milé věci, kterých si ve městě všimnete, často ani nemají nějaký zásadní důvod, ale prostě vás potěší. Jako třeba toto.

Uprostřed náměstí byl velký kruh, nad kterým byl umělý déšť , kde se člověk mohl v průběhu dne osvěžit. Nazvali to vtipně jako oblast s vlastním Lublaňským počasím a lidi tudy projížděli na kole, děti se tam honily a bylo to strašně supr. Celkový vibe Lublaně mě fakt dostal a moc ráda se tam ještě někdy podívám.

Tři dny jezení, pití a hodování ale zase rychle utekly a nás čekala poslední zastávka na slovinské krasojízdě, a to Logarská Dolina. Ubytovali jsme se na ekofarmě, ze které by nejeden hipstr nevěděl, co dřív postnout na instagram. Osamělá farma v horách, kde jsme byli jedinými hosty a paní domácí vařila jenom pro nás z lokálních surovin. Jako bonus neuměla mluvit jinak, než slovinsky, takže jsme se zase přesvědčili o tom, že slovanské jazyky jsou fakt jedna rodina, protože jsme se nakonec bez problému domluvili na všem, dokonce si i trochu popovídali!

Výletů v Logarské Dolině je možné udělat spousty, je to rozlehlá oblast s málo turisty, protože to je celkem mimo hlavní tahy a hlavně je tam omezená ubytovací kapacita. Po cestě samozřejmě lidi potkáváte, ale výrazně méně, než třeba na Černém jezeru.

My jsme se rozhodli vydat na vodopád Rinka a potom dál do hor na chatu Dom na Okrešlju . Rinka byl pro mě asi nejkrásnější vodopád vůbec. Není možná tolik masivní a impozantní, jako ty předchozí, co jsme viděli, ale strašně mě baví, že můžete jít úplně k němu, vyzout si boty a nechat na sebe šplíchat vodu. Přímo u vodopádu je taky kavárna Orlí hnízdo, kde máte super výhled a můžete se kochat třeba celý den.

Za vjezd autem do Logarské Doliny se platí poplatek 7 euro, projedete bránou a pak už můžete kamkoliv. Konkrétně ke slapu Rinka se dá dojet na parkoviště a pak už je to jen asi 15 minut cesty. Ale je to fajn výchozí bod na další výlety. Co se týče měst, tak těch tam moc nenajdete, my jsme se byli podívat v Solčavě, kde je tak akorát turistické centrum, restaurace s kavárnou, kostel a škola. Průvodci na Solčavu pěly ódy, ale reálně tam toho fakt moc není. Mě třeba o poznání více zaujaly vlasaté krávy. Holt holka z města, nenaděláš nic! (A to jsem se Sirovi smála, jak si fotil prasata).

No a další dovolená plná zážitků je u konce! Najeli jsme za dva týdny dva tisíce kilometrů (benzín na celou dobu s dálničními známkami byl za cca 7 500 korun), nachodili radši ani nevím kolik a ochutnali spoustu skvělého jídla. Byť jsem původně z plánu jet do Slovinska nějak extra nadšená nebyla, tak nakonec si tuhle dovolenou budu pamatovat napořád.

A to nejenom kvůli dobrému jídlu :-)

(Se svatbou na blogu na jednu stranu moc otravovat nechci, ale na druhou si takové články sama čtu dost ráda, tak mi můžete dát vědět, jak se na to díváte vy :-)

Mějte se fanfárově!

Všechny slovinské články i s odkazy na ubytování najdete pod samostatným štítkem .

Odkazy:
Městská kola v Lublani - 1 euro/3 dny
Ubytování v Lublani - OH Appartments  65 euro/ čtyřlůžkový pokoj
Lublaň jídlo - snídaně: Ek bistro, Biró
Free Walking Tour v Lublani
Ubytování Logarská Dolina - Turistična Kmetija Perk 56 euro/dvoulůžkový pokoj