My tasty England VIII.

Tento rok je to už sedmé léto, jehož valnou část trávím v Anglii. V letech 2010-2013 to bylo pod křídly Student Agency jako delegátka jazykových pobytů pro děti a mládež, v letech 2014-2017 jsem byla zaměstnaná přímo u letní jazykové školy v Anglii jako Activity Leader a letos jsem u stejné jazykové školy v managmentu a částečně pořád dělám i aktivity, když je potřeba. O tom, co přesně obsahuje práce delegátky na dětských jazykových pobytech v zahraničí se dozvíte  tady a o tom, co dělá takový Activity Leader si můžete přečíst zde. Být v managmentu zní sice hodně fancy, ale realita je o dost nudnější, protože většinu času trávímvyplňováním všelijakých tabulek, rozdělování směn učitelům a Activity Leaderům, objednáváním obědů na týden dopředu se všemi možnými náboženskými a dietními požadavky. No a pak, když není dost lidí, tak taky třeba učím Číňany tančit jive, nebo jedu s Brazilcema na výlet do Londýna.

 Letos jsem stejně jako loni v krásném městečku Canterbury, které je moje srdcovka. Embassy Summer, což je ona letní škola, pro kterou pracuji, obvykle využívá prostory univerzit a ani Canterbury není výjimkou a sídlí tedy v University of Kent. Rozkládá se na kopci nad městem, takže je krásný výhled na katedrálu a další stavby a všude kolem je zeleň. Za svoji summer schools kariéru jsem už byla na mnoha kampusech britských univerzit a prostory Unviersity of Kent jsem si fakt zamilovala. Dokonce natolik, že jsem si googlila PhD programy pro psychology!

Kdyby vás zajímalo,jak vypadá takový pokoj na koleji v Anglii, tak je to většinou dost basic. Standard ubytování má sprchu a záchod pro jeden flat, takže 5 pokojů a nás stojí 40 liber týdně, běžné studenty univerzity ale prý podstatně víc. Jsou tu i luxusnější ubytování s vlastní koupelnou a ty radši ani nevím, kolik stojí.

Letos máme extrémně multkulturní campus, většinu času se tu pohybuje kolem čtyř set dětí  a mezi zastoupené země patří Itálie, Španělsko, Turecko, Saudská Arábie, Kuwait, Německo, Francie, Brazílie, Bulharsko, Chile, Senegal, Ázerbajdžán, Čína, Japonsko, Maroko, Izrael a Rusko. Všechny si sem jezdí vylepší angličtinu, vidět kousek jiné země a ideálně si udělat kamarády z jiných zemí. O tuhle různorodou skupinu se stará 14 učitelů a asi 20 Activity Leaderů. Je fajn vidět, jak u dětí se nějaký kulturní střet nijak neobjevuje a když už, tak na svědomí ho mají stejně dospělí. A na příliš krátké kraťase, které nosila s oblibou jedna ze španělských děvčat si nakonec stěžovala pouze vedoucí italské skupiny.

Nevýhodou mé aktuální pracovní pozice je, že se zas tak moc nedostanu ven z kanceláře, což mě štve, protože v Anglii jsem obvykle byla celkem ve formě. Jako Activity Leader je běžné za den nachodit 15 a více kilometrů, dělají se různé sporty, tancuje se, a tak dále. Nicméně i tak se snažím , aby to vyšlo alespoň někdy a ve volných chvílích se jdu projít, zacvičit jógu, nebo se neubráním menší shopping spree, protože když už nízká libra bude znamenat nižší výdělek, tak z toho musím mít aspoň něco a nakoupit si levněji některé nezbytnosti.

Ve Windsoru jsem letos objevila pěkný obchůdek s organickou kosmetikou vyráběnou v UK - Neals Yard Remedies. Nikdy předtím jsem o ní neslyšela, ale zašla jsem se podívat dovnitř a nakonec nakoupila denní hydratační krém pro problematickou pleť, lokální gel a doplněk stravy Clean Skin Formula. Po týdnu se mi tahle péče tak zalíbila, že jsem si pak v Covent Garden v Londýně dokoupila ještě odličovací gel. Proč se teď snažím používat převážně přírodní kosmetiku se dočtete zde. Co se týče péče o pleť, tak mi došla maska na obličej od Bioaromy a řekla jsem si, že zkusím Lush, i když vím, že to není úplně stopro přírodní a kávová maska se zatím jeví jako fajn koupě. Každopádně jestli jste taky organic cosmetics freaks, tak Neals Yard vřele doporučuju! (No a slevě v Yankee shopu se pochopitelně nedalo odolat...jo a ten parfém si rozhodně nekupujte! Vydrží asi dvě minuty.)

Samozřejmě jsem opět neodolala koupit si nějaké oblečení a po tom, co jsem zase chtěla vzít několik různých šatů jsem se nakonec rozhodla jen pro obyčejný overal a šedý cardigan z HMka a krásnou bralettku z Topshopu. Trend bralettek se mi dost zalíbil i včetně toho, když jsou vidět pod oblečením a pod volným overalem vypadá super, tak se těším, až se budu promenádovat někde po pláží!

Minulý týden jsem vychytala skvělý trip, kdy se brazilská skupina impulzivně rozhodla pro výlet do Londýna a chtěli s sebou někoho, kdo se tam vyzná, takže jsem jela já a celé to v podstatě bylo o celodenním volnu, takže jsem měla zaplacených 11 hodin práce za nakupování v Londýně a tyto pozitivní stránky mého summer jobu je potřeba si připomínat! Ne, že by to jinak bylo zas tak hrozný, protože jsem ráda, že si svým způsobem odpočnu od intelektuálně náročné práce v průběhu školního roku, ale já jsem takový notorický stěžovač, takže nejsem nikdy úplně spokojená.

Nicméně, volný čas jsem samozřejmě využila kvalitně a šla jsem si dát vyhlášené makrónky do Maitre Choux na South Kennsington, což je poblíž všech velkých muzejí v Londýně. Mé eklérkové nadšení začalo loni v Paříží, kde jsem ochutnala hned několik kousků v Eclair de Genie a byla jsem poměrně nadšená. Pak jsem se ale doslechla jisté zvěsti o tom, že tamní eklérky nejsou zas taková pecka a je nezbytně nutné vyzkoušet právě Maitre Choux v Londýně.

Co se vizuální kvality týče, tak je podle mě jen málo hezčích dezertů, než jsou eklérky. Výběr jsem rozhodně nepodcenila a už ve vlaku googlila, co bych nejradši ochutnala. Nakonec jsem vybrala  lískovo oříškovou s čokoládou a vanilkovou s pekany. Každá stojí skoro 6 liber , což je přece jen za malý dezertík celkem pálka. (Zvlášť když to pak jíte někde na zemí na chodníku :D)

No, nebudu vás napínat , samozřejmě to bylo výtečné, ALE... je to fakt dost peněz, se kterými se samozřejmě vážou obrovská očekávání. Představovala jsem si něco, co mě naprosto odpálí do jiné dimenze, ale ono to bylo prostě jenom fakt dobré. A hlavně, určitě bych neřekla, že o třídu jinde než Eclaires de Genie. Ty mně nakonec přišly ještě o chlup lepší, o čemž svědčí to, že jsem si i vrátila pro další, což bych tady dost zvažovala

Další zastávka, kterou neopomenu snad nikdy, když jsem v Londýně, je zmrzlinárna Snowflake v Sohu. Pro mě je to asi nejlepší zmrzka, kterou jsem kdy měla, co se týče poměru cena výkon a stabilní kvality napříč příchutěmi. Jejich dark chocolate je prostě neuvěřitelná. Když jsem odcházela, tak jsem byla paní manažerce říct, že mi jejich zmrzka fakt moc chutná a chodím k nim vždycky, když jsem v Londýně a ona obešla celý pult a šla mě obejmout, že jí to strašně potěšilo a že jsem jí zařídila skvělou náladu na celý den. Což zase potěšilo mě, takže prostě ice cream hapiness jak hrom.

Tohle jsou ale bohužel spíše jen vyjímečné dny, jinak to vypadá spíš takto:

Takové kanceláře máme tři. Jedna je pro mě, Centre Managera Matta a Welfare a Accomdation Managerku Lauru. Další kancelář je Acitivity Office a tam se řeší veškeré aktivity pro studenty a výsledkem rozvrhu je tato obří tabule, která se neustále proměňuje.

 Já dávám dohromady tzv. rotu, takže rozdělování směn, kdo kdy bude pracovat tak, aby to vycházelo na počet hodin, co má každý ve smlouvě, vyhovovalo to požadavkům jednotlivým lidí na dny volna a vyhovovalo to activity manažerům na konkrétní aktivity. (Běžně tam jsou normální jména, toto má být "vtipná" nickname rota.)

Poslední kancelář patří akademickému týmu, kde sídlí Director of studies a Senior teacher.

Tady je celý náš managment tým na skvělé mexické večeři v Cafe de Amis. Pokud se někdy ocitnete v Canterbury, tak vřele doporučuju!

A na fotce zleva jsem já, potom Niamh - Irka, která je tady jako Activity Administrator, v běžném životě učitelka základní školy, Laura - Němka, Welfare and Accomodation Officer, v běžném životě studentka psychologie žijící v Holandsku, Cat - Řekyně, tady jako Senior teacher, jinak učitelka angličtiny, Annamaria - Italka, Director of Studies, učitelka angličtiny, Holly - On-site Activites manager, Britka, studentka informatiky, Ben - Ir, Excursions Manager, učitel základní školy, Matt - Brit, Centre Manager, učitel základní školy.

Summer schools jsou zkrátka zajímavé i v tom, jak se lidé různých národností, co běžně dělají úplně něco jiného, sejdou na část léta a pracují spolu na úplně nových pozicích. Jsou zavření v intenzivní bublině summer school a řeší problémy, které by se jich v běžném životě vůbec netýkaly. Jako třeba jestli ta večeře, kterou jsme objednali na půlnoční příjezd Izraelců je skutečně halal.

Pracuje tu taky noční hlídačka Debborah, která se musí v průběhu noci potýkat třeba s tímto:

Studenti z Maroka se rozhodli, že poslední večer budou spát na chodbě, což s úplně nezalíbilo ostatním obyvatelům budovy.

Jsou ale i světlé dny, které vypadají třeba takto:

V Brightonu jsem tentokrát chytla krásné počasí a když si člověk může jen tak sednout na pláž a pozorovat otravné racky a dění na mole, má to jisté kouzlo, byť to není typická pláž, jakou známe z klasických letních destinací.

Taky jsem se vrhla zpátky do omalovánek a zjistila, že mě to pořád baví stejně jako na začátku!

Takže tak já si tady žiju! Nicméně, už se těším domů na svou postel, normální jídlo, méně utrácení a prázdninové vyspávání! Ale jen na chvíli, protože potom mě čeká road trip ve Slovinsku, takže stay tuned a mějte se fanfárově!