Veronika švadlenka vol.3

Tak a je to tady, kurz je u konce a já mám doma vlastnoručně ušitý potah na polštář, kosmetickou taštičku, batůžek a triko! A k tomu ještě další dobrou taštičku, pak jednu hnusotaštičku, kterou musím rozpárat, dva potahy na polštář, jednu plátěnou tašku a dvě sukně.  A pozor, vše reálně využívám! (Teda až na ty hnusověci) Kdyby mi tohle někdo řekl třeba před rokem, že já sama něco ušiju na stroji, tak bych mu asi moc nevěřila. A here I am! Včera jsem měla  v práci sukni, kterou jsem ušila a nikdo se nezmínil o tom, že bych vypadala nějak divně, naopak, slyšela jsem,třeba to, že jsem zase (!) stylově oblečená! Jakože je moje sukně jak z obchodu? Beru to jako poklonu!

S tou sukní se to má takto - minule jsem vám ukazovala tu  kratší námořnickou, která byla spíše tréninková, abych si zkusila, co všechno se dá zkazit. A pak jsem si koupila pěknou látku ve slevě ve starorůžové barvě a řekla si, že z té zkusím ušít sukni, která bude nositelná. Postupovala jsem podle tohoto videa, které je fakt blbuvzdorné. Ale moje provedení trochu pokulhávalo. Zepředu byla celkem dobrá.

Ale...tady je třeba vidět, že ty boční švy nesedí úplně dokonale.

A tady...?

Ne, já fakt nemám takhle divně vyboulenej zadek!! Ale stalo se to, že jsem tam jaksi špatně přišila zip (samozřejmě skrytej, nejsem žádná máčka!) a vzala si tam moc látky z jedné strany a tím pádem mi to udělalo takovou vybouleninu. Chvilku jsem si říkala, že na to kašlu, že drobné nedokonalosti .... no, znáte to. Jenže pak se mi nějak nechtělo si ji oblíct. Tak jsem si řekla, že ten zip vypářu a zkusíme to znovu a lépe.

A voilá!

Tady sice nevidíte ten zadní díl, ale sukni jsem trošku zúžila, takže ji mám více v pase a už mi pěkně přiléhá i zezadu. Zip je našitý kupodivu rovně a prostě se to fakt dá nosit. Jinak barva odpovídá spíše první fotce.

Minule jsem vám taky psala o tom batůžku, že ještě není úplně ready. Tak už jsem ho zdárně dokončila a hned si v něm odnesla láhev vína a jablko na párty!

Toto není foto z párty, ale z jiné akce, kde jsem měla v batůžku i spoustu jiných věcí, než víno a jablko, protože jak vidíte, tak držím nad sebou velkou kládu. Chtěla jsem vám ale ukázat batůžek v akci - obstál!

No a teď k tomu tričku, to už byla skutečně, jak se říká, vyšší dívčí. Měla jsem krásnou látku z Rebelionu, opět ve starorůžové barvě, bavlněný úplet s příjemnou gramáží. Tentokrát nás nevedl Honza, ale jeho spolužačka Johana.

Napřed jsme si každá musela naměřit vlastní stříh. Což je docela náročná matematika, pořád nějaké poměry, něco se odečítá, přičítá a naměřit takový rukáv fakt není jen tak. Měli jsme jeden základní střih, ze kterého si každý pak překreslil ten vlastní na jeho míry. Mohly jsme si každá vymyslet, jestli chceme tričko trochu uplé, nebo naopak volné, dlouhé, krátké, případně i šaty.

Na přeměřování jsem si připadala trochu jako ve třetí třídě v atletice, kde jsme se hromadně vážili a nahlas říkali svoji váhu, která se kamsi zapisovala - traumatická zkušenost, samozřejmě. Tady to bylo sice trošku lepší, ale kdo na svoje míry není citlivej!

Měřily jsme se vzájemně, takže si nikdo nemohl nic ubírat, nebo přidávat, k čemuž teda ani není důvod, protože to triko jsme šily všechny pro sebe. No a nevím , kde se stala chyba, protože moje triko mělo mít podle všeho míry trošku větší :D

Ale pojďme postupně, velké odhalení bude až na konci! No, takže jsme si naměřily na papír vlastní střih a pak ho vystřihly z látky. A to bylo všechno, co jsme za jednu lekci zvládly, protože ta matika je prostě opruz!

Další hodinu nás pro změnu měla paní učitelka Honzy a Johany. Učí na Francouzské, kde je obor oděvní design a bylo pro mě zajímavé si vyzkoušet i jiné lektory. Ty rozdíly v crazy a free umělci Honzovi a akurátní paní učitelce se prostě nezapřou a oboje má něco do sebe. Vedla nás k tomu, aby to víc odsýpalo, upravovala mi držení jehly v ruce a všechno muselo to být tip top. Našpendlily jsme tedy díly k sobě a tentokrát téměř vše šily na overlocku.

Což byl pro mě trochu kámen úrazu, Kdo nevíte, co to je, což je předpokládám většina lidí, co nešije (stejně jako já ještě před pár měsíci), tak je to speciální stroj, který má v sobě spoustu cívek a dělá takový mega steh, který pravděpodobně uvidíte, když si teď obrátíte tričko na ruby. Není rovný, ale takový, abych tak odborně řekla, zašmodrchaně spletitý. K tomu tam jsou nože, které látku těsně za švem sekají. (Podle mě docela dobrá definice do učebnice, haha.) Já mám vždycky strach, že mi toho stroj usekne moc a pak to spěje k tomu, že se mi to vůbec nepřišije. Takže to dělám na několikrát a dopadne to potom tak, jako když škrábete bramboru, která se vám pořád nějak špiní, takže ji škrábete dál a dál až vám z ní nic nezbude :D

Což byl asi případ i mého trička, které nakonec dopadlo o něco více sexy, než mělo. Takže možná v kombinaci s nepřesnými mírami, mou chabou matematikou a problémem "zčernalé brambory" nakonec vypadá takto.

Ale jo, není to tak hrozný, ale já jsem zvyklá na volnější a hlavně delší střihy. I když, ve 14  by pro mě bylo tohle přesně to pravý ořechový, bokovky k tomu a jedem. Nejtěžší ale nakonec asi bylo všít takové příšerné kolečko do výstřihu, kdy jsem myslela, že to celé hodím do koše. Ale triko samozřejmě nosit budu, protože jsem ho ušila a to předčí všechno ostatní!

(Kdybyste se zajímali blíže o pozadí mých rozpřažených póz, tak je to proto, abych dala maximálně vyniknout svým haute couture kouskům a ve vzduchu se vznášelo nevyřčené: Here I am!)

Kurz mám sice za sebou, ale rozhodně nekončím, právě naopak! Jsem už v Rebelionu přihlášená do pokračujícího, kde mě čekají kalhoty a pozor...šaty! A taky jsem si koupila vlastní stroj - kufříkovou veritasku, jupijé, takže teď se to teprv rozjede!