Cupcake Cup Brno 2017: akce!

V minulém článku jsem vám popsala něco ze zákulisí příprav celé akce, představila sponzory a teď se můžeme s klidem  vrhnout na to, co vás stejně všechny zajímá nejvíc - na cupcaky! Za fotky moc děkuju Denise Jurčíkové a taky Davidovi, který nejen, že pomáhal s kdečím, ale stíhal i fotit. Já jsem totiž letos vyfotila pouze společnou selfie, která i přes svoje nepopíratelné kvality, na celý článek úplně nestačí. Soutěžících bylo 24 a úkolem bylo stejně jako minule přinést minimálně tři velké výstavní cupcakes a potom sto degustačních porcí na ochutnávání. Specifikovala jsem velikost pouze slovy malé, což se úplně neosvědčilo, takže jak jsem nastínila v minulém článku, tak příště asi bude upřesněná gramáž, aby ten sugar rush nebyl fakt too much. Soutěžící přišli o hodinu dříve, aby stihli nachystat svoje stanoviště a jak uvidíte, vzali to fakt zodpovědně. Tak pojďme na to, hezky popořádku!

Cupcake Cup Brno 2017: backstage

Tak už se zase cupcakovalo ve velkým! Loni jsem měla dost jiných starostí, takže jsem Cupcake Cup Brno raději nechala na lepší konstalaci hvězd, a ta letos přišla! Potřetí už jsem chtěla, aby to opravdu bylo trochu vychytanější, profesionálnější a lépe zorganizované. To znamenalo sehnat větší prostory, protože byť je Atlas moje srdcovka, trochu jsme se tam už mačkali. Takže jsem si pronajala Industru, která je podle mě pro podobné akce skvělým místem. Řekla jsem si, že 100 lidí by byl tak ideál a pak jsem až do spuštění přihlašování byla nervózní, že se mi nikdo nepřihlásí, nebude o akci zájem, bude to trapas a já si budu muset udělat v pronajatém prostoru soukromou párty. Přece jen, loňský výpadek se mohl projevit a člověk nikdy neví. Naštěstí jsem se spletla a místa se mi od vteřiny spuštění plnila doslova před očima a skvěle vyšel i počet cukrářů - představovala jsem si jich 24 a přesně to se stalo!

Veronika švadlenka vol.2

Řeknu vám, pánové a dámy, dost mě to šití chytlo! Nelenila jsem a skutečně jsem si od babičky půjčila její šicí stroj, tedy čtyřicetiletou skříňkovou Veritasku.
(Když takto mluvím, připadám si rázem jako nějaký expert! #sewingvirginnomore). Ona je totiž jedna věc, ušit něco pod odborným vedením Honzy Smejkala na super strojích v Rebelionu a zvládnout to pak replikovat doma na jiné mašině, bez overlocku a bez pomoci. Ale trénink dělá šampiona, takže jsem se toho nezalekla a s Kájou aka švadlenkou roku jsem šla nakoupit další látky. Chtěla jsem si ušít znovu potah na polštář, protože jeden puntíkatý krasavec byl na sedačce poněkud osamělý.