Asi vás nepřekvapí, že tuhle otázku dostávám poměrně často.
„Když pořád řešíš něčí problémy, jak to, že se z toho sama nezblázníš?“ Na začátek je potřeba říct, že se obávám, že něco jako duševně zcela vyrovnaný psycholog, který nemá žádné osobní problémy a se vším si hravě poradí, nejspíš neexistuje. Jsme lidé jako všichni ostatní a trápí nás problémy ve vztazích, v rodině, v osobním životě, nízké sebevědomí, tréma, atakdále. Mnohdy umíme erudovaně radit ostatním a sami
přitom prožíváme to stejné.
Pravdou ale je, že převážnou náplní mé práce je skutečně řešení problémů. Málokdo za psychologem dojde, aby si jen tak popovídal o tom, jak má skvělý život. Ve škole za mnou chodí děti, kterým se rozvádí rodiče, děti, se kterými se nikdo nebaví, děti s ADHD, nebo autismem, děti úzkostné i depresivní. Dále pak učitelé, které trápí náročná třída, kolegové, nebo přehnaně aktivní rodiče. No a pak samozřejmě samotní rodičové, kteří někdy vidí problémy i tam, kde nejsou, nebo naopak nevidí ty skutečné. Dále pak ve sdružení Práh řeším trable pacientů s psychotickým onemocněním a s tím související potíže psychické i fyzické. Kromě toho člověk čas od času prožívá i svoje vlastní problémy.
Jak pak přijít domů a nemyslet na všechno to, co se kolem mě
děje?
Mám jednu techniku, které říkám bubliny. Když přijdu domů, nebo někdy před spaním, když se mi všechna ta témata vkrádají do mysli, představím si jednotlivé problémy jako samostatné bubliny. V každé té bublině pak mám konkrétní postavy a v duchu je postupně odfoukávám do ztracena. Nezapomínám na ně a udržuju si je v mysli pro příště, ale prostě je na chvíli odfouknu, abych měla prostor i sama pro sebe.
Klišé výtvory na tabuli někdy taky můžou pomoct :-) |
Mám jednu techniku, které říkám bubliny. Když přijdu domů, nebo někdy před spaním, když se mi všechna ta témata vkrádají do mysli, představím si jednotlivé problémy jako samostatné bubliny. V každé té bublině pak mám konkrétní postavy a v duchu je postupně odfoukávám do ztracena. Nezapomínám na ně a udržuju si je v mysli pro příště, ale prostě je na chvíli odfouknu, abych měla prostor i sama pro sebe.
Další věcí, která pomáhá, jsou rituály, buď zakončovací
v práci, nebo až doma, nebo klidně oba dva. Stačí maličkost – uklizení
pracovního stolu stejným způsobem na konci každého dne, vyvětrání místnosti,
jógový pozdrav slunci, zkrátka cokoliv, co vás napadne. Doma to zase může být
třeba uvaření kávy nebo čaje do oblíbeného hrnečku, nebo převlečení do domácího
oblečení hned po příchodu.
Myslím si, že tenhle postup se dá klidně využít
v jakékoliv práci, u které hrozí, že si ji budete takzvaně tahat domů a dá
se použít i na problémy, které sami aktuálně řešíte, ale musíte se zrovna
věnovat něčemu jinému. I když to zní trochu crazy, tak na mě to funguje. Tak to zkuste příště s bublinama taky!
Veru, veľmi inšpiratívny článok! Nikdy by mi nenapadlo odreagovať sa a skúsiť zabudnúť na svoje problémy takýmto spôsobom. Preto ďakujem za radu a pokúsim sa to čo najskôr realizovať.
OdpovědětVymazatMaj sa krásne a budem držať palce, aby tvojich i problémov ostatných ubúdalo a na svete boli stále väčšie skupiny pozitívne naladených ľudí (nieže by som ti tým chcela priať stratu zamestnania, ale bolo by to pekné, no nie?).
Moc dekuju!
VymazatTakove články s příběhem a inspiraci mám nejraději :)
OdpovědětVymazatTo je super nápad. S manželem to dost řešíme, oba si taháne práci domů i se všemi jejími emocemi...a někdy je to na škodu.
OdpovědětVymazatTak zkuste bublifukovat! :)
Vymazat