Blog žije a já taky!

Tak jsem zase tady a vy jste právě svědky historického momentu, protože zatím uběhla nejdelší doba od vydání posledního článku. Jak trefně poznamenal nějaký empatický čtenář v komentáři, "haha, sotva po dovršení čtvrtých narozenin blog umřel". Ale ne, nebojte se. Čtyři měsíce jsou sice fakt dlouhá doba, ale proč to zkrátka lámat přes koleno. Měla jsem věru náročné období, první opravdová práce, do které jsem nastoupila s veškerou mou energií, mě zcela zaměstnávala, takže po příchodu domů jsem se potřebovala ponořit do nějaké naprosto mimointelektuální činnosti a být aspoň chvíli trochu pasivní. Po dlouhé době jsem věděla přesně, který den je vysvědčení, protože je to poslední den pro lidi pracující ve škole před velkými prázdninami.

Pro mě to byl zároveň i poslední den celkově, protože jsem se od nového školního roku rozhodla zkusit to jako psycholožka zase na jiné škole. Měla jsem možnost potkat spoustu skvělých lidí, přesvědčit se o tom, jak náročná je práce učitele a jak těžké je zachovat si nadšení. Přesto jsem viděla spoustu těch, kterým se to opravdu daří a já je za to obdivuju. Vyslechla jsem si spoustu krásných vět na rozloučenou a uvědomila si, jak důležitá je zpětná vazba, zvlášť pro lidi, kteří o sobě neustále pochybují. Říkejme si o ni častěji. V souvislosti s tím vším mě napadlo několik postřehů, které mně osobně přijdou důležité, když člověk začíná v nové práci a rozhodla jsem se je sepsat. Myslím, že si v tom něco mohou najít jak absolventi, kteří nastupují do úplně první práce, tak i ostřílení matadoři, kteří jen mění působiště.

1. Buďte aktivní. Ale ne zas moc.

Jak jsem již předeslala v úvodu, tak já jsem občas byla jako motorová myš. Být aktivní je důležité, každý ví (a já jako psycholožka obzvlášť! :D) jakou sílu má efekt prvního dojmu. Je to první kontakt s novým člověkem a každý si, byť nevědomky, hned od počátku vytvoříme nějaký pohled, u kterého potom chtě nechtě celkem setrváváme a je těžké ho změnit. Těžké sice neznamená nemožné, ale proč to riskovat. Myslím, že na začátku je určitě vhodné být vidět, ptát se, zajímat se o věci, nastoupit zkrátka naplno. Ale taky je potřeba energii šetřit, protože život není jenom práce. Výzkumy ukazují, že pokud člověk podává výkony na 80 procent, tak pro lidi z vnějšku je na výsledku znám minimální rozdíl v kvalitě odvedené práce při porovnání se stoprocentním nasazením. Já to sice vím, ale sama se podle toho dokážu řídit jen těžko a stejně nakonec jedu na 150 procent a víc. A pak jsem z toho hotová.

2. Buďte milí. Ale ne zas moc.

Opět jsme u toho prvního dojmu, dělá zkrátka hodně. Pozitivní ladění a vyzařování a vůle navázat přátelské vztahy dělá divy. Pokud ale cítíte, že někteří o to nestojí a chovají se k vám přesně naopak, nemá cenu na to svou energii plýtvat. Všude byli, jsou a budou lidi, se kterými si nesednete, ať se budete snažit sebevíc. Nemá smysl se tím trápit, pátrat po příčině a snažit se to za každou cenu změnit. Radši o to víc investovat tam, kde to smysl má a s ostatními se snažit alespoň o korektní vztahy.


3. Buďte vstřícní. Ale ne zas moc.

Na začátku se asi nikde nevyplatí toho moc odmítat. Je potřeba ukázat, že jsme ochotni vyjít ostatním vstříc a občas třeba pomoct s něčím, co úplně nespadá do naší kompetence. Ale to občas je důležité. Hrozí totiž, že se situace zvrhne a vy se pak nezastavíte. Společně s přehnanou aktivitou si pak zaděláváte na problém jménem přetížení a nebudete vědět, kde vám hlava stojí.

4. Přiznejte, že něco neznáte nebo neumíte.

Tohle se bude týkat zejména čerstvých absolventů. Formální vzdělání je jedna věc, ale praxe druhá. Je naprosto normální, že nemůžete od začátku vědět a umět všechno, ale touha se učit a dál na sobě pracovat mnohdy vydá i za léta zkušeností. Je ale naprosto v pořádku požádat o radu, nechat si déle času na přípravu a prostě přiznat, že s tímhle zkušenost zatím nemáte. A buď se o to pokusit i tak, nebo počkat, až si budete trochu jistější.

5. Všechno si pište.

Fakt. Každou blbost. Zaveďte si deníček, kam si zapisujte všechny informace, co se vám mohou v budoucnu hodit. Jasně, něco si možná zapamatujete, ale těch nových informací na začátku bývá tolik, že je velké riziko toho, že pak opomenete něco podstatného.

6. Mějte podporu.

A tohle je velmi důležitý bod. Mít podporu se vyplatí na všech frontách. Najděte si někoho v práci, o kom máte pocit, že mu můžete věřit a prostě si vzájemně sednete. Vytvořte si s kamarády ze stejného oboru pravidelná setkávání, kde budete sdílet zážitky a zkušenosti, navzájem si radit a nebo se prostě jen podpořit, že v tom nejste sami. Najděte si supervizora, člověka, kdo má ve vašem odvětví už hodně zkušeností a může vás trochu vést. Toto samozřejmě není bezpodmínečně nutné a neplatí pro všechny obory, ale pro mě osobně jsou všechny tyto pilíře hodně důležité, protože každý nám tu podporu dává v trochu jiné formě.

Takže tak. Od září si můžu všechny svoje rady vyzkoušet naostro. Budu pracovat kousek od domu, takže doufám, že se mi ušetřený čas podaří investovat správným směrem. Ve škole od pondělí do čtvrtka a pátky si chci nechat novinářské, ať mám i ten profesní život trošku diverzifikovaný, protože mi to chybí. I do budoucna chci působit ve Sdružení Práh, kde pracuji s lidmi s duševními nemocemi, jako je schizofrenie, bipolární porucha nebo schizoafektivní porucha, což je práce, která mě moc baví. (Kdyby to někoho zaujalo, je možné tam pracovat jako dobrovolník v široké škále činností). V červenci se opět chystám pracovně do Anglie, tentokrát mimo Londýn do městečka Canterbury a v srpnu se Sirem odlítáme do Kuala Lumpur a jdeme pozorovat slony a opice na Borneo, takže věřím, že i na blogu teď bude zase rušněji a konečně tu opět bude nějaké jídlo!

Přeju všem fanfárové léto a tentokrát se ozvu fakt dřív!