Sicílie křížem krážem: Etna, Taormina a Levanzo

A přesunujeme se do poslední fáze našeho sicilského putování. Mascali je malé městečko, které jsme zvolili jako výchozí bod k několika různým výletům. Zatímco na Liparech jsme měli takové dosti průměrné ubytování, kde bylo strašlivé vedro, a platili jsme za něj zhruba dva milióny, tak v Mascali jsme oproti tomu měli skoro prezidentské apartmá  s obří terasouza zlomek ceny, takže jsme se tam mohli parádně roztahovat a užívat si životního prostoru. Jako první výlet jsme se vydali na Etnu. Myslím, že Etna a Palermo jsou společně s mafiánama asi nejznámějšími sicilskými artikly, takže ačkoliv nejsem úplně nadšený horolezec, řekla jsem, že na Etnu se prostě musí! (Sir mě strašil, že to tam bude skoro jako na Sibiři a donutil mě si vzít všelijaké teplé oblečení a pomalu i čepici a rukavice a mně pak nezbylo v kufru místo na normální věci a Terka mi musela půjčovat tričko.)

 Etna je jeden velkej byznys. Po překonání několika desítek kilometrů serpentin se dojede k obřímu parkovišti s restauracemi, suvenýr shopy a půjčovnami lezecího vybavení (Půjčují se ale celé sety, samotné boty mají až nahoře.).Existuje několik variant, jak se se sopkou skámošit - ze základního tábora jede lanovka, která tam a zpět stojí asi 30 euro a vyveze vás do ještě trošku vyššího tábora, ze kterého se pak jde asi hodinový hlavní trek na skoro vrchol Etny. Samozřejmě je možné se na lanovku vykašlat a jít nahoru celou dobu, což výlet protáhne asi o další dvě hodiny,  s tím, že jdete po hnusné cestě po lanovkou a za celou dobu vidíte ten stejný šedý štěrk. Naopak jsou i tací, co chodit nechtějí vůbec, takže z vyššího tábora, kam je zaveze lanovka, se nechají vyvézt speciálními džípy. Pravý vrchol Etny, kam se můžete dostat, je ale ještě asi 400 metrů nad místem, kam se dá volně dojít, nebo přijet džípem. Pak už tam vychytrale pouští jen skupiny s průvodcem, kteří, si za nějakých sto euro zaplatí celou výpravu, s oblečením, botama a holema.

Podle horolezce z Francie, který se při svém stoupáním na Etnu, které pro něj sloužilo jako ranní rozcvička, zatímco já jsem vypadala, že se nedočkám zítřka, se mnou dal do řeči, tvrdil, že na tom není nebezpečného vůbec nic a je to jen další způsob jak z velkolepé Etny vytěžit peníze. Musím říct, že jak mě Volcano ohromně nadchlo, tak mě Etna dost zklamala. Cesta vzhůru je strašně monotónní, stoupání není moc strmé, ale o to nekonečněji se jeví a není vidět žádný pořádný vrchol, na který by se člověk mohl těšit. Štěrk není nejlepším podložím na chození do kopce, takže se člověk pořád zabořuje a má pocit, že chodí na místě. No ale nejhorší je, že kolem není nic, vůbec nic.

Takhle nějak si představuju, že by to vypadalo na Měsíci, kdyby by se tam začaly dělat hromadné zájezdy. My jsme zvolili cestu lanovkou nahoru a pak hlavní trek pěšky a přestože to byl děsnej opruz a já jsem byla vyhlášena Šnekem roku, tak jsem nakonec byla ráda, že jsem pro to aspoň něco udělala, protože vidět holky v žabkách a riflích,jak vyskočí z džípu a pak si na Etně fotí selfíčka, která pak beztak opatří hashtagem #madeit, mi přišla dost humorná. Tetrisa a Sir ale vypadali poměrně spokojeně, takže jsem v mrčení byla osamělá, protože Chuan od Tetrisy se na to radši rovnou vykašlal a chilloval na pláži.

První věc, co jsme museli udělat po příchodu, byla, vyprat všechno oblečení smrdící sopkou, protože to kupodivu není úplně příjemné aroma a já mám doteď pocit, že už se toho některé oblečení asi nikdy nezbaví. Asi vám tedy z mého mimořádně grumpy popisu téhle přírodní atrakce došlo, že bych to zrovna dvakrát nedoporučila a znovu už určitě nešla, nicméně věřím, že spousta lidí by byla nadšená. Já se ale příště radši na Etnu podívám se sklenkou vína pěkně zespodu.

O poznání příjemnější byl ale výlet do Taorminy. Když jsme s Tetrisou v létě pracovaly v jazykové škole v Londýně, potkaly jsme se se spoustou studentů a vedoucích z Itálie, i přímo ze Sicílie a jejich názory byly v tomto ohledu jednotné - Taormina is a beautfiul place! Případně - You must visit Taormina! There is no such place like Tarormina!! Upřímně řečeno, předtím jsem o Taormině nikdy neslyšela, přestože to je údajně nejvíce turistické město celé Sicílie. Je totiž vystavěné na vrcholu skály a je z ní dech beroucí výhled právě na Etnu - podle mnohých vůbec nejkrásnější výhled Sicílie. Auta se nechávají na začátku města v několikapatrovém parkovacím domě, protože do malé Taorminy by se asi žádná nevešla.

Italové nepřeháněli, Taormina opravdu je beautiful place. Malé uličky, staré cesty a krásný amfiteátr, kam se sice platí vstup, nicméně to za to opravdu stojí. Zpětně jsem se navíc dozvěděla, že se tam prý natáčel seriál Spartacus, což můj zážitek ještě zesílilo, protože jsem asi největší fanoušek na planetě a jestli jste doteď nevěděli, proč je moje přezdívka na Insta iamveronicus, tak teď už to víte. Výhledy ze všech koutů Tarominy jsou opravdu krásné. takže nějak přežijete i to příšerné vedro. K tomu navíc dopomáhají i skvělé přírodní nanuky, což je příjemná alternativa ke klasickému gelatu nebo granitě. Nejradši bych je snědla úplně všechny.

Po krásné Taormině opět nastává lehké zklamání, protože průvodci vychvalované město Syrakusy je dosti mrtvé a všechny proslulé památky jsou zavřené v archeologickém parku. O dost lepší je koupání v horském jezírku Cava Grande, kam se musíte sice kousek projít do údolí a pak si to vyšlápnout zase celé zpátky, ale zato si budete v malých vodopádcích a křišťálově čisté vodě jako mořské panny a mořští pánové. Protože přímo do Cava Grande nakonec padaly kameny a pokud by na nás žádný zrovna nespadl, tak bychom platili pokutu asi tak milión eur,tak jsme se šli koupat do jezírka o kousek dál, který sice bylo na stejný brdo, ale bylo tam strašně moc lidí. Kdyby tam ale nebyli, tak je to fakt místo jako z pohádky. Věřím, že když jsou otevřeny ke koupání obě jezera, lidi se rozptýlí a není to tak hrozný.

Na závěr našeho sicilského putování jsme si chtěli dát úplný relax relaxů a chillovat a kalit until the end a zvolili jsme si k tomu maličký ostrov Levanzo. Dá se na něj dostat jednoduše trajektem z města Trapani. Ubytování bylo opět děsně drahé, ještě víc než na Liparech a hlavně o dost horší, takže jsme byli trošku nazlobení a nechápali, jak to na bookingu může mít trilión bodů z deseti. Plánovali jsme si, že se na Levanzu budeme hlavně koupat, trošku překvapením tedy bylo, že tam jaksi nejsou žádné pláže, ale jen takové skalnaté útesy, kam si můžete lehnout, ale moc pohodlné to není. Případně se dalo jít do borovicového háje, jenže jehličí je přece jen trochu horší povrch na opalovačku než písek.

Zůstávali jsme ale jen tři noci, takže to nebyla žádná krizovka a mini ostrov měl přece jen něco do sebe. Mezitím jsme si navíc udělali výlet na vedlejší ostrov Favignanu, který je větší, více provařený a je to celkově takové party místo. Půjčili jsme si skútry a s větrem ve vlasech prozkoumávali ostrov a můj Sir se najednou rozhodl, že je to všecko trošku nuda a proto radši skočil ze skály.

Nakonec kupodivu přežil. No a to je asi tak všecko! Pár postřehů na závěr:


-na Sicílii jsme nepotkali ani jednoho uprchlíka
-lidi tam mají fakt na všechno čas, aneb don´t worry a its okej, its okej!
-i v té nezapadlejší vesničce mají supermarket s božím řeznickým pultem a všelijakýma chuťovkama
-panini není vůbec ta placka, co se u nás prodává, ale prostě jakýkoliv sendvič
-ad sendvič - ve většině obchůdků, kde prodávají pečivo a zároveň uzeniny nebo šunky vám ho na přání udělají
-zmrzka není dobrá úplně všude, jak by se mohlo zdát, čím víc turistické místo, tím horší zmrzka
- je to tam fakt dost super, taková zlatá střední cesta mezi exotikou a civilizací, takže vzhůru na Sicílii!