Sicílie křížem krážem: Palermo

Po delším odstupu a na konci mých zřejmě posledních opravdových prázdnin jsem opět tu a se mnou i článek o prázdninách na Sicílii, hurá! V našich letních plánech se vystřídaly návrhy všeho druhu, padaly země jako Amerika, nebo Japonsko, ale nakonec jsme to, ani nevím jak, uzavřeli na Sicílii. V čtyřčlenné sestavě já a Sir a Hladová Terka a Chuan jsme zabalili batůžky a kufry, den předem se psychicky  naladili v Superpandě a ráno frčeli vlakem do Bratislavy, odkud nám letělo letadlo do Trapani. Řeknu vám, bratsislavská hlavná vlaková stanica je tedy pořádný bizár. Pamatuju si, jak jsem se kdysi dávno za mých mladých let dívala na film Eurotrip, kde byla Bratislava vykreslena jako hororové místo a říkala jsem si, jak můžou být tvůrci tak zlí a takhle přehánět, ale pokud přijeli na hlavnú stanicu, tak už se jim tak moc nedivím. Nicméně letiště už vypadalo o poznání lépe a kdyby tam ještě byla kavárna, kde umí udělat pořádné kafe, bylo by to úplně nejlepší.

Protože nejsme žádní troškaři a válení na jednom místě nám nestačí, rozhodli jsme se, že si na Sicílii půjčíme auto a projedeme ostrov křížem krážem. Pokud vás napadne něco podobného, obrňte se značnou trpělivostí a preventivně si zajeďte na nějaký relaxační víkend. Řekli jsme si,že neponecháme nic náhodě a auto pro jistotu zařídíme už z pohodlí domova. První zádrhel nastal, když jsme zjistili, že téměř ve všech půjčovnách vyžadují kreditní kartu, nikoliv debetní. Tou jakožto princové chuďasové nedisponujeme, takže jsme museli hledat jinou možnost. Nakonec Sir natrefil na jediný web, kde nám tvrdili, že kreditku nepotřebujeme, depozit nechtějí a prostě jen zaplatíme celou částku předem a auto bude nachystané, kde si jen přejeme. Bylo to teda pekelně drahé, nicméně nám nic moc jiného nezbývalo. Tak jsme auto zaplatili a čekali, co se bude dít, nějaké potvrzení, nebo alespoň informace, kde si teda máme auto vyzvednout. Nedělo se nic. Ani po třech odeslaných mailech. Museli jsme tedy přistoupit na telefonickou komunikaci, ke které jsme si přizvali kamarádkou mluvící plynně italsky, protože na Sicílii se anglicky domluvíte podobně jako ve Vietnamu. Na webu a v zaslaných e-mailech bylo dohromady pět čísel, na které je možné volat. Samozřejmě 24 hodin denně. První číslo bylo nedostupné, druhé zvonilo a po chvíli se odpojilo, třetí nedostupné, čtvrté neexistuje. Napětí vrcholí. Páté číslo zvedla paní, která vůbec nevěděla, která bije, ale prý že zavolá zpět. Po dvaceti minutách stále nic, opět voláme my. Hovor odmítnut. Nakonec volají zpátky. "Vy to auto chcete už dnes, nebo co? Až za čtyři dny? Aha, no jasně, že s váma počítáme! Jen pošlete e-mail, kde to auto chcete. Náš italský kamarád Sergio nám na to řekl jen "Hmm... už začátek komplikované...buď všechno bude ok, nebo všechno bude v prčice. Tak překvápka!" No tak jsme doufali, že spíš bude všechno OK.

Z Trapani jsme jeli rovnou autobusem do Palerma, kde jsme měli ubytování na tři noci a na poslední den bylo domluvené ono inkriminované auto a přesun do přístavu Milazzo na trajekt na Liparské ostrovy. V Palermu nás čekalo překvapení, nicméně příjemné. Zaplacené jsme měli ubytování s jednou ložnicí, gaučem a jednou koupelnou a místo toho dostali dvě ložnice, obývák a dvě koupelny. "Dont worry, price is the same! I have this possibility now, so why not!" Pozitivně naladění jsme tedy započali náš pobyt v Palermu, ve městě, které se vybaví snad každému, když se řekne Sicílie. Mafiány jsme sice nepotkali, městečko Palermo taky nezahráli, ale i tak to bylo super. Palermo je úplně jiné, než zbytek Sicílie, alespoň z toho,co jsme měli možnost vidět a zažít my. Jedná se o jakousi metropoli ostrova (Sicílie má částečně samosprávu), nicméně tak vůbec nepůsobí. Všechny domy jsou staré a oprýskané, nepotkáte žádná velká, vlastně ani malá obchodní centra, všude je strašný nepořádek a otlučená, popřípadě vyhořelá auta a všechno to má takovou zvláštní poetickou atmosféru. Chápu, že je asi těžké si představit, co je poetického na odpadcích v hnusných ulicích, ale fakt tomu tak bylo. Spletité uličky,ve kterých posedávají skupinky starých pánů hrajících karty, babičky hlídající vnoučata, nebo mladíci opravující motorky. No a samozřejmě trhy, jídlo a zmrzlina na každém rohu! V Palermu jsme si objednali street food tour, podobný koncept, jako jsem už jednou vyzkoušela v Krakově, takže platíte až na konci podle toho, jak se vám to líbilo a jak obohaceni se cítíte. Náš průvodce se jmenoval Salvo, neboli Salvator a mluvil perfektně anglicky s typickým italským přízvukem.

Postupně nás prováděl po vyhlášených místech, kde jsme ochutnávali typický street food Palerma. Už začátek byl poměrně drsný - stigghiola. Název mi zněl lahodně, jako skoro všechno, co je italské. No, realita byla trošku slabší. Telecí, nebo jehněčí střeva se vymyjí a co nejrychleji uvaří, napíchnou se jako obří červi na vidle a potom se těsně před podáváním rychle ogrilují a podávají bohatě zakápnuté citronem. Podle Salva má být tradiční street food cheap a soft, aby si ho mohl dovolit každý, i když nemá zuby. No, střevo to celkem splňovalo. Podle mě to byl fakt hnus, Tetrisa s Chuanem měli co dělat, aby to v sobě udrželi, ale Salvo si pochutnával a Sir prý taky. (Trochu ho ale podezřívám, že kecal a chtěl vypadat drsně a světácky a za rohem to všechno vyplivnul.)

Další zastávkou byly arancine. Arancine je něco, na co na Sicílii narazíte opravdu všude. Jsou to kuličky rýže, plněné vším možným, nejčastěji, masem, sýrem, nebo zeleninou, obalené ve strouhance a osmažené. Salvo říkal, že byly vymyšlené jako jídlo pro pracanty, co museli jezdit za prací daleko a do kapsy si tak strčili celé jídlo i s přílohou. Některé arancine jsou skvělé, jiné zas tak moc ne a z některých je vám blbě, protože jsou smažené na přepáleném oleji, takže se fakt vyplatí zajít jen na ověřená místa. Další pochoutka, co nám Salvo ukázal, byla panelle, to je taková placka z cizrnové mouky, která se opět pokape citronem a někteří si ji dávají do housky. To mě zas tak neoslovilo, ale úplně špatné to nebylo. Zajímavé byly bramborové krokety s mátou, které se dělají ze starých brambor, který už nejsou moc fresh, a proto se tam právě přidává máta. Nevím jestli mi to přijde víc divný, nebo skvělý.

Další, pro mnohé kontroverzní dobrotou, co jsme ochutnali byl typický palermský sendvič s vařeným hovězím jazykem, slezinou a plícemi. Vše se nakrájí na tenké plátky, ohřeje v sádle a strčí do housky. Jako jídlo na kocovinu nebo po cestě z hospody dobrý, ale že bych to musela jíst denně, to asi ne. Sir byl opět nadšen a užíval si slezinové hody. Salvo nám říkal, že je potřeba opravdu chodit k ověřeným stánkům a že někteří tam takhle krájí už třetí generaci, a to je ta správná volba. Těžko říct, zda to obdivovat, nebo litovat, každopádně to klukům šlo pěkně od ruky a krájeli jazyky jak na běžícím pásu.

Asi nejlepším zastávkou pro mě byla chobotnice a víno. Tahle chobotnice totiž byla fakt zvláštní a vypadala jako nějaká atrapa, prý je to speciální druh, co se jinde vůbec nevyskytuje a dost možná to byla nej chobotnice, co jsem kdy měla. Chapadýlka nakrájený na kousky, samozřejmě opět zakápnutá citronem a sklenka vína k tomu. Give me more!

Potom jsme ještě chtěli jít na sffincione, speciální sicilskou pizzu, která je tlustá a blíží se spíše pro Brňáky známé pizze na České než typické italské pizze, ale Salvo se nepohodl s obsluhou, protože "they fucked up the pizza!" tak jsme řekli, že to zvládneme i bez sffincione. Celá tour se zakončila čím jiným než zmrzlinou, všichni jsme si ujížděli hlavně na pistáciové, protože dostat opravdovou pistáciovou zmrzlinu lze v našich končinách je na velmi málo místech. Skvělá byla taky skořicová a vlastně skoro jakákoliv, co jsme si v Palermu dali. Gelato na Sicílii ale není jen tak, většina místních si totiž zmrzku dává do housky, neboli brioscy, jedna síť zmrzlin se dokonce Briosca jmenuje. Takovejhle zmrzlinovej hambáč si pak můžete dát třeba na snídani, protože to se na Sicílii fakt dělá! Napřed mi to přišlo strašně divný, ale nakonec bych vlastně tohle snídala docela ráda i doma.

Kromě zmrzky je taky na Sicílii dost oblíbená granita, což je taková jiná verze zmrzliny sněhové konzistence, je to velmi jemná ledová tříšť s různými příchutěmi a na vedra, se kterými jsme se museli potýkat, je to ideální řešení. Akorát musíte jíst hodně rychle, protože rozteklý to chutná jako sladká voda. Samozřejmě jsme taky byli na jídle v nějaké víc nóbl restauraci, než je stánek se slezinou. Já jsem si dala za cíl přecpat se seafoodem natolik, aby mi pak tolik nechyběl a pořád jsem si dávala nějakou verzi seafood pasta a málokdy jsem byla zklamaná. Salvo nás poučil , že s restaurační terminologií to ve italštině není jen tak. Kdo jste v Itálii byli, tak jste si určitě všimli, že zatímco něco je ristorante, jinde je to třeba osteria, nebo trattoria. Ristorante prý znamená celkem nóbl restauraci, co má poměrně dlouhý lístek, mají tam kde co a hlavně stálou nabídku. V osterii se očekává, že k jídlu se bude taky popíjet, takže tam mají pěknou nabídku vína, umí o něm říct něco víc, než, že mají bílé a červené, a umí ho také spárovat s jídlem. V trattorii se podává hlavně domácké jídlo, nabídka se mění každý den, podle toho, co kuchaři seženou na trhu a v podnicích s názvem bottega se můžete najíst a ještě si koupit domů třeba sýr, salám, nebo těstoviny. Uf, je to celkem věda!

Protože jsme nebyli takoví pracháči, abychom si každý den zašli do osterií a tratorií, tak jsme taky chodili nakupovat na trh a z krásných surovin pak Sir vykouzlil ještě krásnější jídlo, často lepší než v restauracích. Na trzích dominovaly hlavně ryby a mořské plody a pak ovoce a zelenina, které vévodil lilek, což je na Sicílii téměř národní jídlo a strkají ho fakt do všeho. Nejčastěji asi do caponaty, což je taková dušená zeleninová směs, která se jí jen tak jako předkrm, nebo jako příloha k masu. Skvělá je také pasta ala norma s lilkem a slanou ricottou, což je opět jeden z nejtypičtějších sicilských pokrmů. Lilky jsou většinou roztomile kulaté a fialové, což je podle mě o dost sympatičtější verze než nám známý černočerný zástupce. Na trzích taky prodávali všelijaká jídla do ruky, třeba takovýhle pěkný sendvič, co si Sir s nadšením dal, pak byl ale trošku zklamaný a další den nám Salvo řekl, že v tom byl mimo jiné penis.

No co co, přece ty zvířata nezabíjíme jen pro svíčkový a roštěný! Z Palerma jsme si taky jeden den udělali výlet do malého městečka Monreale s velkou katedrálou a výhledem na celé Palermo. Zajímavým zjištěním je, že Sicilané asi velmi neradi chodí, protože tamní MHD autobus zastavoval přibližně na každých sto metrech, podle mě i mimo zastávky, takže relativně krátká vzdálenost se jede opravdu dlouho a nepřítomnost klimatizace tomu taky moc nepřidává. Další den už jsme frčeli zase o dům dál, užívat si vulkanické činnosti, léčivého bahna se sírou a sopečných vín na Liparských ostrovech.

----------------------------------TO BE CONTINUED---------------------------------

P.S. Ty hezčí fotky jsou od Hladové Terky, která už na blogu má bezva článek!