My tasty England VII: Aktuální všehochuť

Tak se po čase zase ozývám a hned na úvod varuji, že tenhle článek bude velmi vizuální. Mám totiž spoustu fotek ze všeho možného, jídla i ne jídla, takže to berme spíš jako takový foto post, nebo jak se tomu v blogové terminologii vlastně říká. Právě jsem v Londýně skončila čtvrtý týden a ještě tři mě čekají, ačkoliv takové italské studenty už nemůžu ani vidět a nejradši bych je všechny nechala někde na Oxford Street, ať se tam ztratí a už se nikdy nevrátí. To by člověk nevěřil, jak moc si může užívat cestu metrem, když může nastoupit sám a nehlídat, jestli každý z padesáti studentů skutečně nastoupil a nikdo nezůstal na nástupišti. Takže jsem byla celkem ráda, že si můžu alespoň na tři dny odpočinout, když jsem na skok odletěla do Brna na promoce. Odpočinek sice nebyl příliš vydatný, vzhledem ke dvěma letům ve třech dnech a nabitému programu, ale aspoň jsem nemusela mít oranžové tričko a řvát :"Wait for the green light! Where are you going? This way! Northern line 5 stops, then change to District Line! Faster, guys!" Ráno před promocemi jsem měla trochu šatovou krizi, protože jsem vůbec nevěděla, co si obleču a následně taky přišla krize vlasová. Protože se ale více, než hodilo, abych tam byla včas, tak jsem to nějak vymyslela a dopadlo to takto.

 Dostala jsem tolik kytek, že bych mohla podarovat dalších deset Magister, zvlášť, když jsem další den zase odlítala. Nicméně to překrásnou kytici růží, čítající 25 (!!) květů jsem si usušila, abych z ní ještě něco měla. Samozřejmě velkou součástí mých třech brněnských dní bylo jídlo, které jsem ocenila ještě více, než předtím, protože úroveň stravování v naší canteen je opravdu žalostná a cokoliv lepšího je příšerně drahé. Sir mě tedy uvítal lilkovou polévkou s fregolou a octo hummusem, podobným, jako jsme měli v Palomaru. Pokud tápete, co je fregola, jsou to ty kuličky nahoře, je to nějaký zvláštní typ těstoviny, co není úplně snadno k sehnání, takže si ji Sir přivezl právě z Londýna.

Neméně super byl taky promoční oběd, byli jsme v Rialtu, což je skvělé místo nejen kvůli výborné kuchyni, ale i díky prostorům, kde je salónek spojený se zahrádkou, je tam taková chillout zóna v podobě bílých sedaček a na takovou letní slavnostnější party je to opravdu dokonalé. Až na výjimky je naštěstí moje rodina otevřena i pro ně méně tradičním chutím, takže se nikdo neofrňoval ani nad syrovou rybou, tedy lososovým tatarákem, ani nad telecími líčky. Jako dezert jsme pak měli variaci sorbetů, protože já osobně bych se svým anglickým scvrklým žaludkem do sebe žádný pořádný dezert ani nenacpala.

Moje třídenní pauza osvobuzující mě od londýnského shonu utekla strašně rychle a už jsem zase vystupovala na Waterloo. Ačkoliv je to často dost velkej opruz, jsou prostě chvíle která mě nikdy neomrzí.Jako když jedu večer autobusem přes Waterloo bridge a vidím osvětlené London Eye, City a St.Paula. Nebo když se večer procházím podél Temže k Tower Bridge. No, nejradši se ale samozřejmě válím v parku, to je jasný,

Mám pro vás také informaci z jiného soudku, o kterou se musím nutně podělit, protože já jsem z toho naprosto nadšená. Omalovánky pro dospělé! Zní to šíleně, ale šílený to není ani trochu! Nebo možná jo, v tom, jak rychle se pro to nadchnete. Než jsem odjížděla do Brna, říkala mi britská kolegyně Beth, že strašně ráda vybarvuje, má spoustu různých omalovánek a zrovna si koupila novou sadu pastelek. Napřed jsem s říkala, jestli se zbláznila, ale když mi ukázala obrázky, tak jsem věděla, že tohle nutně potřebuju. Shodou okolností zrovna Lenka Kokosová Kulička dala na insta fotku Antistresových omalovánek pro dospělé, tak jsem zadala Sirovi, ať mi ji koupí. No a od té doby nemůžu přestat! Koupila jsem takové high class pastelky a když mám volnou chvilku, tak místo toho, abych hned projížděla na netu Facebook, tak vybarvuju.  Tady v Anglii je to obří hit, v knihkupectvích jsou stojany s omalovánkami hned u vchodu a je jich hrozně moc druhů. Zvířata, květiny, asijské znaky, města, ... než odjedu, tak si určitě ještě něco z toho koupím. Na Amazonu je dokonce omalovánková knížka Animal kingdom aktuálně best-selling book! Zatím mi to zas tak moc nejde, ale vůbec mi to nevadí.

Zpátky k jídlu! Za přibližně dva týdny vyjde v Instinktu článek o Londýnském streetfoodu, protože ten tady teď jede víc, než klasické restaurace. Tím pádem to ale vypadá, že se na street food markety vrhají snad úplně všichni, co jsou zrovna v Londýně.

V takových chvílích se vám ani nechce moc vymýšlet, na co vlastně máte chuť, ale stoupnete si prostě k prvnímu stánku, kde máte šanci, že se ještě dneska najíte. Proto mě už tolik nebaví Camden, Borough a ty profláklé markety a radši si zajdu na některý z těch skrytých, lehce hipsterských, jako třeba Maltby Street, o kterém jsem psala v minulém článku 

Některé nové stánky mě ale pořád dokáží překvapit, jako třeba místo, kde si můžete koupit smažené sladké tyčinky a oplatky všeho druhu, popřípadě podobně laděné milkshaky. Taková smažená snickerska už je opravdu mimo moje chápání, ale určitě si svoje fanoušky najde.

Další podivnost je pak cereal café, kde si můžete vybrat z desítek, možná až stovek různých cereálíí s mlékem a užít si tak na trhu svoji klasickou snídani.

Co si tady hrozně užívám a štvě mě, že v Brně jsem ještě na doknalou kopii nenarazila, je fro-yo, neboli forzen yoghurt. Reklamy hlásají, že je to ohromně zdravé, naturally sweetened, skoro 0 kalorií a rozhodně 0 tuku, ale to všechno je mi dost jedno, protože fro-yo je zkrátka boží! Kokosová příchuť s jahodama a čokoládou? Mňam!

No a to by bylo pro dnešek všechno!