OMG, státnice!

Maturita, bakalářské státnice a magisterské státnice. Období, kterým předcházely a aktuálně
předchází nejhorší dny a týdny mého života. U maturity to bylo jasný, protože to byla první velká zkouška a přišlo mi naprosto nemožný si všechny ty informace zapamatovat. Dodneška proklínám ty, kteří tvrdí, jak je maturita easy a že je to jak každá normální zkouška ne vysoké. To teda není! Podle mě je to peklo a peklem to i zůstane, protože je to prostě velká a důležitá zkouška a basta. Vybrala jsem si kombinaci češtiny, angličtiny, němčiny a ZSV, abych se vlastně musela učit jen tu češtinu a ZSV, protože v jazycích jsem doufala, že vždycky něco řeknu. Na ZSV jsem se zase učila i na přijímačky na vysokou, takže to vlastně taky nebylo tak hrozný, ale stejně jsem byla naprosto přesvědčená, že to neudělám a všechny tím náležitě otravovala. Že se mě někdo zeptá na jedinou věc, co nebudu vědět a kvůli tomu mě vyhodí, bude to obří trapas a já se budu muset odstěhovat na Antarktidu.

Cupcake versus muffin

Já sice vím, že s tím pořád někde otravuju a že to beztak všichni víte, ale teď jsem o tom konečně napsala i do Instinktu, tak se s vámi chci podělit o tento milník ve světě diferencování mezi dezerty!. No, dobře, není to nějak extrémně důležité téma, vlastně je to úplná blbost, ale když rajské omáčce nikdo neříká rajská polévka a burgeru nikdo neříká karbenátek, tak proč by měl někdo říkat cupcaku muffin? A víte třeba, kdy se upekl první a proč tomu tak vůbec bylo? Pokud ne, račte číst a vše se dozvíte a pokud jo, tak.. tam přece jen možná bude nějaká novinka!

Nej zmrzka v Brně?

Po článku o tom, kam jít v Brně na oběd, mě napadla další palčivá otázka, a to, kam jít v Brně na nejlepší zmrzlinu. V šalinách už zase lepí tyčky a madla, holky nosí krátké sukně a městem se protloukáme se slunečními brýlemi, zmrzlinová sezóna je tady! Nedávno jsem byla  na zmrzlinové akci a debatě  v Praze v Brně, kde vystupovali odborníci na zmrzlinu vzatí, Katka Kočičková z blogu Tři kopečky a Darek Hrivňák z legendární tuchlovické zmrzlinárny 2AD. Povídali o historii zmrzliny, o rozdílech v postupu ve velkých průmyslových výrobnách a v domácí podobě, o zmrzlině v zahraničí a o dalších zajímavostech. Potom následovala oficiální a posléze i neoficiální diskuze, která trvala až do večera a i po pěti hodinách debatování to stálo bylo málo. Výsledným zjištěním je, že většina zmrzliny je pěknej shit. V Praze je to o něco lepší, protože je tam Angelato a nově otevřená Puro a někde je k dispozici zmrzka právě i od Tří kopečků a 2AD, ale co Brno? Tady bohužel chcípl zmrzlinovej pes! Když jsem nedávno stála ve v frontě v pražském Angelatu, zrovna se tam potloukal majitel a někomu říkal, že v Brně prostě nikde není dobrá zmrzlina. Ale ne, až tak tragické to není, někam se skutečně zajít dá. Kde tedy mají tu nej?

Banana bread

Nevím, čím to může být, ale doma nám strašně rychle zrajou, až přezrávají banány. Když jsem bydlela u našich, mohli jsme tam mít trs banánů třeba týden a pořád byly stejně žluté a pevné a až pak začaly postupně hnědnout. Když teď ale koupím banány, který se zelenýma jabkama patří k mému nejoblíbenějšímu ovoci, tak začnou být jakési měkké a hnědé hned třetí den! Nemám ponětí, proč to tak je, bylo to tak v zimě, je to tak i na jaře a zřejmě to tak bude i po zbytek roku. Má to však jednu skrytou výhodu/nevýhodu, nebezpečně často totiž peču banánový chlebíček, neboli banana bread. Je to snad ta nejjednodušší buchta na přípravu, co může být, protože se pouze smíchají suché a mokré suroviny zvlášť, pak dohromady, vše se nalije do formy a je to. Ale ta chuť!

Jak se mám a co dělám

Když jsem začala psát blog, vlastně i dlouho po tom, tak jsem měla takovou představu, že musí být nějak striktně organizovaný. Buď to bude recept, nebo to bude něco jiného, ale potom to musí odpovídat nějakému štítku typu reportáž, nebo komentář, a když to bude komentář, tak to zase recept rozhodně obsahovat nesmí. A když už teda mám ten foodblog, tak tam nic jinýho být nesmí a basta. Nevím, jestli je to deformace ze studia žurnalistiky, kde každý text musel naplňovat znaky daného žánru, nebo je to mou osobu tak nějak celkově, ale zkrátka jsem chtěla mít ve věcech řád, takže i na blogu. Nicméně mám i tak občas potřebu se podělit o nějaký důležitý záležitosti bez ladu a skladu, třeba o to, že mám skvělý obrazy od Pettrucyi, že miluju Yankee Candle, že mi krásně kvetou orchideje a že mě trochu štve moje diplomka. Tak jsem si řekla, že budu rebel a vystoupím ze své komfortní zóny. Takže s hlubokým nádechem a výdechem se chystám napsat článek nezapadající do žádných škatulek a štítků, který se tak bude moct zařadit jen a pouze do kategorie ostatní a non-food, wish me luck!