Třetí narozeniny

Věřte tomu nebo nebo ne, ale Z ghetta blog dnes slaví již třetí narozeniny! Když jsem tehdy blog začínala psát, spíš tak nějak ze zvyku po mém norském erasmáckém blogu, vůbec jsem netušila, že u něj vydržím tak dlouho, že se objevím v časopisech a v televizi a hlavně, že bude bavit i vás. Tedy 3401 fanoušků na Facebooku, 1757 followerů na Instagramu, 522 čtenářů přes Blogger a 316 přes Bloglovin. Musím prostě říct wow! Co se tedy od minulých narozenin událo?



Napsala jsem několik dalších rozhovorů pro Instinkt se skvělými inspirativními lidmi, jako jsou kluci z Baru, který neexistuje, Sergio z Castellany, Jana s Davidem z Naše Kaše, nebo Honza Grmela a jeho Lucky Bastard. Rozhovory s lidmi, co se motají kolem dobrého jídla a pití mě pořád ještě nepřestaly bavit, je super povídat si s někým, kdo svou práci dělá s takovým nadšením. Taky jsem se, ani nevím jak, ocitla v přímém přenosu České televize, a to dokonce dvakrát, kde jsem v pořadu Dobré ráno předváděla svoji cupcakovou zástěru a svoji neznalost císařských pokrmů. Když jsem Z ghetta blog zakládala a měla asi tak tři čtenáře (z nichž jedním jsem byla já sama), tak jsem skutečně nečekala, že o blogování a o mně samotné jednou budu mluvit v celostátní televizi. To je prostě crazy as hell. Něco takového je skvělá zkušenost a hlavně příležitost, která se mi nemusí už nikdy naskytnout. Ač jsem čekala obrovskou nervozitu, celý přenos jsem si maximálně užívala, takže pokud vám někdy taková nabídka přijde, běžte do toho!

Do rubriky press kromě televize přibylo i pár dalších odkazů. Vyšel se mnou rozhovor na portálu Objevit.cz, v báječném online Cinnamon magazínu, v elektronické i tištěné verzi univerzitního časopisu Muni, na portálu Blogerky.cz, na webu Centrum Brna a dostala jsem se i na samotný mediální vrchol, který asi jen tak něco nepřekoná - Blesk pro ženy!  A abych k rozhovorům pořád neposílala svoje selfies z Insta, nechala jsem si udělat sladké růžové fotky a připadala si pod profi světlama jako cupcaková celebrita.

Taky jsem se rozhodla uspořádat brněnský Cupcake cup, který mě stál spoustu času a nervů a zájem o něj předčil moje očekávání. Shánění prostor, sponzorů, vymýšlení pravidel a veškerého vizuálu pro mě byly úplně novou zkušeností, kterou si snad vzhledem k organizační náročnosti snad můžu dát i do sívíčka. Poučená z loňských chyb pilotního ročníku snad letos bude Cupcake Cup ještě lepší, už na něm intenzivně pracuji!

Taky mi na jaře tak trochu hráblo a koupila jsem si na vietnamské tržnici letenky do Hanoje. Střevíčky a makeup jsem pro jednou nechala doma, a s krosnou na zádech se vydala poznávat krásy jihovýchodní Asie - Vietnamu, Kambodži a Thajska.  a mnozí z vás mou cestu prostřednictvím blogu a Instagramu sledovali se mnou. V těchto případech je vážně fajn mít blog, protože teď mám památku i sama pro sebe a pokud ještě budou v době mých vnoučat fungovat všechny ty internety, tak jim jako vrásčitá babička budu moct ukázat, jak jsem jedla embryo a měla na hlavě štíra. A kdyby ty internety selhaly, tak mi o Asii vyšly i dvě šestistránkové reportáže v Instinktu. Papír má přece jen pořád něco do sebe.

Předtím, než jsem se vypravila na asijské výzvědy, jsem si opět užívala Anglie a zejména pak mého milovaného Londýna. Objevila jsem další skvělá místa a jídla, piknikovala o sto šest a získala tam novou super soul mate Hladovou Terku. Bydlely jsme 10 minut pěšky od Big Benu, toulaly se centrem jako rodilé Londýňanky a já jsem si vydělala na moji asijskou cestu. Pokud vše půjde podle plánu, tak si to letos v létě zopáknem a já si užiju svoje poslední prázdniny.

No a taky jsem byla na Street Food Festivalu, kde jsem vařila s jedním negativistickým bručounem, co mi nadával za každou špatně umístěnou cizrnu, za nepřesně odvážený tabbouleh a za nedostatečně svižné tempo. O několik událostí a čtyři měsíce později jsme pak slili naše vanilkové extrakty a vybírali barvu kachliček v kuchyni. (Za cizrnu už mi tolik nenadává). Spolu jsme se pak vydali na food trip do Istanbulu, v létě budeme jíst (a trošku i cestovat) na Sicílii a pak kdo ví, kde ještě.

Takže takový byl můj třetí blogový rok. Plný nových zážitků a životních změn. Děkuju vám všem za přízeň a ačkoliv to bude znít jako klišé, tak si toho opravdu vážím a stále se těším z každého komentáře a mailu úplně stejně jako na začátku. Vím sice, že moje aktivita v posledním roce byla výrazně nižší, než v tom předešlém, ale tak to holt někdy je. I blogeři občas mají jiné zájmy a povinnosti. Já mám teď třeba psát diplomku, tak místo toho píšu články na blog... Mějte se fanfárově, jezte samé dobroty, cestujte a milujte se a množte se!