My tasty England V. : London over and over again!

Sotva jsem stihla sníst všechny dobroty z minulého článku, už jsem se nacpávala znova. To je totiž hlavní náplň mého londýnského pobytu, pokud nepočítám válení se v parku. V posledních dnech mě v britské metropoli poctili svou návštěvou hned dva London loveři - kamarádka Verča a foodie kamarád David, se kterými jsem se samozřejmě vydala obdivovat chutě Londýna. S Hladovou Terkou navíc také nezůstáváme pozadu, sníme na co přijdeme, takže fotek jídla je stále dost. A to je důležitý, protože má člověk pořád co dávat na insta a může hashtagovat jako o život. A když ne, vyfotí selfie v parku a jede se dál.

Parky jsou věc, kterou na Anglii miluju skoro nejvíc ze všeho. Jsou všude, dokonce i uprostřed centra si můžete koupit v Sainsbury´s chocolate chip cookies a jít si lehnout do trávy. Bussinesmani v dokonale padnoucích oblecích si skočí koupit streetfood do vedlejší ulice a taky se jdou rozvalit do parku. Protože jsme s holkama věděly, že v Brně ani v Praze si asi meníčko na trávu nikam nedonesem, parkovaly a piknikovaly jsme o sto šest, co nám síly stačily.

Pokud si chcete udělat piknik v St.James parku, tak jako jsme chtěly my, narazíte možná na menší logistický poblém, a to, kde vzít jídlo. Tesca a další menší supermarkety v centru Londýna jsou jednak strašně mrňavá, ale hlavně extrémně přelidněná.Než byste si tedy naplnili piknikový koš, byl by čas večeře. Díky Foursqaru jsme ale objevily malý street market na Strutton Ground, což je jen kousíček od samotného centra a seženete tam všechny základní i pokročilejší dobroty.

Nás s holkama úplně dostal tenhle sandwichový obchod, kde pěkně nacpané velké sandwiche stály kolem libry padesát, což je nevídaně málo. Většina jídel na marketech stojí kolem pěti, šesti liber.

Daly jsme si tedy všechny superbagetu s hummusem a falafelem, přihodily nějaké ovoce, cookies a skvělé smoothies, fresh džusy a limonády, které jsou v Anglii k dostání i v tom nejmenším obchůdku.

Cookies jsme za tu dobu snědly tolik, že Hladová Terka se v sušenku postupně proměnila, pořád je ale dost sexy.

Za takové bájo pikniky v parku, kdy jsme se přecpaly k prasknutí a nebyly jsme schopné jít na city kola, která jsme si chtěly akčně vypůjčit, jsme každá nakonec dala kolem 4 liber, což je podle mě real deal. Když je však člověk v Londýně, tak se mu přece jen nechce válet v parku pořád a občas si chce u jídla i sednout na židli. Já jsem to chtěla docela dost, nicméně ne v naši school canteen, protože tam bylo třeba toto.

S foodie kamarádem Davidem jsme se tedy vypravili na ramen do Bone Daddies. Asi vás nepřekvapí, že už jsme zase v Sohu. Ramen jsem měla v Londýně už jednou, v Ittenbari, ale tam mě příliš nezaujal, takže jsem velké nadšení nečekala ani tentokrát, nicméně jsem se přepočítala! Tonkotsu ramen za 12 liber, který jsem si dala, byl výborný, plný zvláštních chutí, které však dohromady skvěle fungovaly a také tak sytý, že tím skoro náš foodie den skončil.

David si dal spicy miso ramen, který byl taky super, ale se svoji volbou jsem byla spokjenější. Bylo tam opravdu, jak ostatně vidíte na fotce, kde co, a chuť se tak těžko popisuje. Ramen prostě musíte zažít! Sympatické je, že dostanete vodu zdarma, méně sympatické, že tip je automaticky připočítán k ceně v hodnotě 12,5 procenta. Jsem radši, když můžu tipovat dle vlastního rozhodnutí a ne automaticky. Ale bylo to fakt žůžo labůžo, tak co.

Potom jsme na programu měli dvě kavárny, a protože radši utrácím za jídlo, než za metro, chodili jsme všude pěšky a málem jsme v tom vedru zdechli. Ale aspoň jsem měla dojem, že se v chodící kouli měním o něco menší rychlostí. Obě navštívené kavárny patří mezi foodie / coffee nazi spoty, takže pokud vás uráží olizování lžičky a jakmile dostanete cappuccino, tak vytasíte pravítko a úhloměr na checkování mikropěny, budete určitě spokojeni.

Nejprve jsme zamířily do Prufrock coffee, ohromně hipsta podniku in the middle of nowhere, který je mimo jiné training místem pro baristy. Přivítá vás světlý, prostorný interiér, pestrá nabídka malých snacků a ve vitrínkách se můžete kochat, nebo rovnou zakoupit některou z kávových propriet.

 

Protože fakt bylo vedro jako prase, zvolili jsme iced latté, iced filter a romarýnovou limonádu, všechno bylo dost super a taky docela dost drahé, ale na to holt člověk nesmí moc myslet. Než teda zjistí, že mu nic nezbylo.

Další kavárna - Workshop coffee je naopak velmi malá s ne příliš širokou nabídkou sladkostí, ale je to taky hipsta, takže vše je v pořádku. Mají vlastní pražírnu a nemají vlastní limonádu. Což mě trochu naštvalo, než jsem dostala tuhle ze sicilských citrónů, která mě fakt nadchla. Pekanový muffin byl taktéž supr trupr.

Líbí se mi, že můžete sedět přímo u okna a pozorovat okolní dění, což patří mezi moje oblíbené činnosti. Veronicus the stalker.

Mezi kavárnami jsme si ještě udělali menší zastávku v nádherném a velmi fancy obchodu s delikatesami Fortnum and Mason, který se nachází přímo na Picadilly. Pokud chcete z dovolené v Londýně dovézt pořádné čaje, marmelády, hořčici, víno, zkrátka jakékoliv jídlo, navíc krásně zabalené a s extra porcí luxusu, zajděte sem. Cenově to navíc nebyla úplná tragédie, ačkoliv Lidl to zas není.

A kdybyste si náhodou nic nekoupili, tak můžete jen očumovat a pak si vyfotit selfie ve vitríně. (Jak ovšem vidíte, já hrdě držím tašku, takže jsem si tu selfie zasloužila, narozdíl od Tetrisy!)

Pojďme ale na chvíli zpátky do pohádky, tedy do kavárny. S kamarádkou Verčou jsme byly otestovat Kaffeine, což je údajně jedna z TOP 100 kaváren na světě, které musíte navštívit, než umřete. Sto je celkem dost, tak je potřeba začít odškrtávat už teď.

Banana bread i cappuccino byly samozřejmě awesome, aby taky ne, když je to jedna z věcí, co máte dělat před smrtí, že.

No a aby tady těch fotek jídla nebylo málo, tak vám ještě ukážu, co jsme si s Hladovou daly na naší druhé návštěve L´eto Caffé, o které jsem psala minule a které jsem již přidala na Scuk.

Chocolate nut and raspberry tart, kokosové lassi s bazalkou a fruit and walnut tart. Byl to takový návrat do ráje a při každé další návštěve Londýna, byť sebekratší, tam půjdu znova!

No a to by asi tak stačilo, než si řeknete, že fakt nedělám nic jiného, než jím. Rozloučím se s vámi doporučením na boží bookshop pro kuchaře a cukráře - Books for Cooks na Notting Hillu, přímo na Portobello road a fotkou frou jou, neboli frozen yoghurtu z Brightonu, na kterým jsem dost ujížděla a jedla ho místo oběda.

Doufám, že se máte fanfárově a užíváte si léta stejně jako já. Další příspěvky můžete čekat z daleké Asie, expedice startuje 14.8. Už jsem se naočkovala proti břišnímu tyfu a nechala si nabarvit řasy, takže mě nic nedrží a můžu se jít cpát kachníma embryama a hadím srdcem do Vietnamu, smaženýma pavoukama do Kambodži a kokainem pad thai do Bangkoku!

See you in a bit!