Asia trip: Jedu do Asie!

To jsem se tak jednou před pár měsícema zbláznila a řekla si, že by bylo fajn ochutnat faktický asijský jídlo, tak že teda pojedu někam do Asie. Moc jsem tomu zprvu nevěřila, protože sama bych nejela a lidí, kteří by se chtěli vydat na exotickou dovolenou a mají na to peníze a čas, přece jen zas tolik není. Tak jsem si jen v poklidu svého růžového pokoje sledovala Gordona ve Vietnamu a googlila ceny letenek, kdyby náhodou, a moc šancí tomu nedávala. Pak ale o dobrodrůžu v Asii začal uvažovat i můj kamarád Martin, a když jsme byli na párty na Flédě a po pár drincích začali o našem plánu mluvit, potkali jsme se se spolužačkou z gymplu Janou, která by s přítelem do Asie chtěla taky jet. Ale znáte ty sliby na párty. Člověk sní kebab, vyspí se a ráno je všechno jinak. My jsme se však domluvili na první Asia meeting, na kterém přibyl ještě Longi. Janin spolužák z architektury a jak asi tušíte, Vietnamec! Takže nás rázem bylo pět, začaly se dít věci, plánovat výlety, počítat náklady.

Když už jsme tedy věděli, že fakt jedem (a aby to bylo ještě větší dobrodrůžo, tak v období dešťů), chtělo to ty letenky. Projeli jsme všechny vyhledávací servery, letenky se vždy pohybovaly kolem 15 tisíc, ale všechny lety měly 15 až 20 hodinové přestupy, což je prostě hardcore. Tak nám Longi poradil bezva věc, nakoupit to přes Vietnamce. Cestovní kancelář East Sea, která se specialuzje na lety do Vietnamu skupuje výhodné letenky předem, takže je pak nikde nenajdete, a prodává je pak českým Vietnamcům. Sídlí proto přímo uprostřed tržnice na Olomoucké. Tak jsme se s 30 tisící v kapse ocitli v miniaturní kukani uprostřed tržnice se slečnou mluvící česky podobně jako já vietnamsky, zjistili, že letenka nemá možnost storna, ani změny a koupili to. Hlavní výhodou bylo, že přestupy v Helsinkách při obou letech jsou jen asi hodinové, takže nestrávite na cestách o den déle. S letenkami už začaly bližší přípravy, 5 a půl týdne je přece jen potřeba trochu promyslet. Postupně se podíváme do Vietnamu, Kambodži a Thajska.

Na cestu do Asie je dobré nechat do sebe píchnout nějaké ty vakcíny. V očkovacích centrech by vám nejradši napíchali všechny nemoci světa, ale já jsem se rozhodla pro standard, tedy žloutenku A (B už mám) a břišní tyfus. Martin se nechal přemluvit ještě na menignitidu a vzteklinu. Já s sebou nemám ani antimalarika, protože by mi z nich beztak bylo jen špatně, tak holt musím věřit, že přežiju. Nakoupili jsme pořádné boty, nacpali lékárničku a vybavili se repelenty a dezinfkečními prostředky. Pojištění jsem si nechala to, které mám k bankovnímu účtu asi za 30 korun na rok. Po několika letech jsem balila krosnu místo kolečkového kufru a k mému překvapení se mi povedlo sbalit se pod 10 kilo, což doteď nechápu. Ale jela jsem v puntíkatých šatech, pochopitelně.

Celá naše crew. Tomáš, Jana, Veronicus, Longi a Martin.

Když nastal den D a po cestě vlakem z Brna do Prahy jsme se ocitli na letišti, nastalo první malé dobrodružství. Zvyklá se všude self-checkinovat přijdu k mašince, zadám jméno a nascanuju svůj pas. No booking found. Hm, divný, Zkusím booking refrence number. No booking found. Zkouším electronic ticket number. No booking found. OK, asi je to rozbitý, zkusím jinou mašinku. stejná situace. Snažím se nepanikařit a nemyslet na to, že jsem letenku kupovala v malé kukani uprostřed tržnice a nejspíš od ní ani nemám účet. Vystojíme tedy frontu na přepážce a dáváme pánovi letenku, tváříc se jakoby nic. Chvílí kouká do počítače, zakroutí hlavou. Otáčí letenku, nevěřícne kouká na monitor a tváří se nechápavě. "Já vás tady ale nikde nemám!" Martin se začíná radovat, že místo toho pojede na Mácháč, protože asijský enthusiasmus ho postupně trochu opustil, já začínám panikařit, že je všechno v háji. Když mě z mého hroucení se konečně vytrhne vítězný hlas pána na přepážce: "Aha, oni vám napsali naopak jméno a přijímení! Mám vás tu jen jako Veroniku a Martina!" No, zadat do self-checkinu do kolonky jméno Veronika mě vskutku nenapadlo. To jsou holt ty vietnamské nákupy. Neštěstí však bylo zažehnáno, já jsem si oddychla mohla se začít konečně těšit. Čekal nás asi třihodinový let se společností Finnair do Helsinek a pak asi 12 hodinový do Hanoje. Letadlo bylo ve stylu fun and relax, takže cesta ubíhala celkem rychle, mohla jsem si vybrat ze spousty filmů, nebo třeba hrát hada na joysticku, který se vyndá s opěradla, což mi přijde dost cool. Ze strachu z trombózy to ale pro mě zas taková fun nebyla, protože jsem se každou chvíli snažila procházet a po mé páté procházce se na mě ostatní cestující už dívali trochu divně. V 6:40 vietnamského času, tedy 1:40 českého jsme přistáli na letišti v Hanoji. Vybaveni zvacím dopisem, který si předem musíte zařídit přes internet, abyste dostali víza, a dvěma pasovými fotografiemi, jsme se vydali na přepážku a čekali tam asi sto let. Každý zaplatil 45 dolarů (pozor, jinak zaplatit nejde. Já jsem samozřejmě nic neměla, takže to za mě musel platit Martin), dostal razítko do pasu a vzhůru do víru exotiky!

• Letenky: 14.8. Praha -Helsinki - Hanoi                                                                                                            20.9. Bangkok - Helsinki - Praha : přes cestovku East Sea za 15 500

• Očkování: Byla jsem v očkovacím centru Avenier, ale všude je to stejný. Tyfus je v jedné dávce asi za 800, žloutenka ve dvou, ale druhá je až po roce. Každá dávka stojí kolem 1400. Další doporučované je vzteklina a meningitida. Antimalarika jsou na zvážení. Koukněte se na stránky své pojišťovny, něco málo vám proplatí.

• Předpokládáné náklady: Kolem 45 tisíc korun včetně letenek.

• Víza: Přes internet je potřeba předem (ideálně už tak dva týdny, ale jde to i do několika dnů) zařídit zvací dopis. Je celkem jedno, které stránky zvolíte (já zvolila www.cestovani-vietnamem.cz, poplatek za vyřízení 9 USD), na email vám pak dojde oficiálně vypadající dopis s vaším jménem, který pak ukážete na přepážce na letišti ve Vietnamu. Do Kambodži ani Thajska není potřeba víza zajišťovat předem.

• Peníze: V hotovosti jsem měla jen pár eur, jinak spoléhám všude na bankomaty. Mám účet u mbank a neplatím tedy poplatky za platby kartou a při výběru nad 100 euro. Je nutné ale mít těch 45 USD na víza, v jiné měně platit nelze.

• Pojištění: Mám pojištění ke kartě za 30 korun na rok, které mi stačí. Snad :D