Asia trip: Ze severu do středu

Žiju! Po Sapě a Halong Bay nás už čekalo více cestování na vlastní pěst, protože prvními dvěma výlety jsme vyčerpali zájezdy organizované místními cestovkami. Já jsem si s hrůzou uvědomila, že jsem již po týdnu utratila polovinu svého plánovaného rozpočtu na pět týdnů, šla brečet do polštáře a opít se na párty s Longiho bratranci před opuštěním severu Vietnamu. Párty s Vietnamci jsou trošku hardcore. Není to takové popíjení, prokládáné sdělováním zážítků uplynulých dnů či týdnu, ale nezřízené chlastání až do odpadnutí nejsilnějších členů skupiny.

Asia trip: OMG, I'm in Vietnam!

Vedro, vlhko, únava, taxikáři pořvávající jeden přes druhého. Jsem v Hanoji! Jaké peripetie nás s Martinem čekaly na letišti v Praze a proč jsem vůbec tisíce kilometrů od Brna, se dočtete v předchozím článku. Pro čtenářské dobro jsem to radši rozdělila. Na letiští ve vietnamské metropoli už na nás čekal Longi a okázale míjel všechny taxíky a vedl nás na zastávku místní MHD. Autobus z letiště do města za 8 korun, to ujde. Všichni si nás prohlíží jako bílé exoty z Evropy, což je celkem zábava a kdybych po celodenním cestování nevypadala tak tragicky, užívala bych si to ještě o trochu víc. Po autobusu chodí člověk, který od každého nového cestujícího vybírá peníze, až má obří štos bankovek. 1 koruna je 1000 vietnamských dongů a mince se vůbec nepoužívají, takže Rytmus by tu se svou zlatou sponou na bankovky moc velký kápo nebyl. Jak se blížíme městu, tak nápadně ubývá aut a přibývá motorek. A troubení. Troubí se prakticky neustále a nefunkční klakson je větší problém, než nefukční blinkr. Ty se totiž zas tak moc nepoužívájí. Vietnamci na motorkách převezou všechno. Čtyřčlennou rodinu, televizi, několik obřích balíků, prostě všechno. Většina u toho ještě zvládá psát na mobilu, prostě no stress.

Asia trip: Jedu do Asie!

To jsem se tak jednou před pár měsícema zbláznila a řekla si, že by bylo fajn ochutnat faktický asijský jídlo, tak že teda pojedu někam do Asie. Moc jsem tomu zprvu nevěřila, protože sama bych nejela a lidí, kteří by se chtěli vydat na exotickou dovolenou a mají na to peníze a čas, přece jen zas tolik není. Tak jsem si jen v poklidu svého růžového pokoje sledovala Gordona ve Vietnamu a googlila ceny letenek, kdyby náhodou, a moc šancí tomu nedávala. Pak ale o dobrodrůžu v Asii začal uvažovat i můj kamarád Martin, a když jsme byli na párty na Flédě a po pár drincích začali o našem plánu mluvit, potkali jsme se se spolužačkou z gymplu Janou, která by s přítelem do Asie chtěla taky jet. Ale znáte ty sliby na párty. Člověk sní kebab, vyspí se a ráno je všechno jinak. My jsme se však domluvili na první Asia meeting, na kterém přibyl ještě Longi. Janin spolužák z architektury a jak asi tušíte, Vietnamec! Takže nás rázem bylo pět, začaly se dít věci, plánovat výlety, počítat náklady.

My tasty England V. : London over and over again!

Sotva jsem stihla sníst všechny dobroty z minulého článku, už jsem se nacpávala znova. To je totiž hlavní náplň mého londýnského pobytu, pokud nepočítám válení se v parku. V posledních dnech mě v britské metropoli poctili svou návštěvou hned dva London loveři - kamarádka Verča a foodie kamarád David, se kterými jsem se samozřejmě vydala obdivovat chutě Londýna. S Hladovou Terkou navíc také nezůstáváme pozadu, sníme na co přijdeme, takže fotek jídla je stále dost. A to je důležitý, protože má člověk pořád co dávat na insta a může hashtagovat jako o život. A když ne, vyfotí selfie v parku a jede se dál.

Parky jsou věc, kterou na Anglii miluju skoro nejvíc ze všeho. Jsou všude, dokonce i uprostřed centra si můžete koupit v Sainsbury´s chocolate chip cookies a jít si lehnout do trávy. Bussinesmani v dokonale padnoucích oblecích si skočí koupit streetfood do vedlejší ulice a taky se jdou rozvalit do parku. Protože jsme s holkama věděly, že v Brně ani v Praze si asi meníčko na trávu nikam nedonesem, parkovaly a piknikovaly jsme o sto šest, co nám síly stačily.