Kdo poctivě sleduje Instagram a Facebook, tak ví, že už nějaký ten týden jsem zase v Anglii. Tentokrát přímo v Londýně. Pravidelní čtenáři už mají předchozí tři UK články za sebou, nově příchozí a random čtenáři si je mohou přečíst tady, tady a tady. Letos to mám trochu jinak, než vždy předtím, protože už nepracuji pro Student Agency, ale pro Embassy Summer, tedy přímo pro letní školu v Londýně jako Activity Leader. Ve zkratce to znamená to, že s dětmi, nebo spíše teenagery všech národností chodím do všech možných muzeí, snažím se je přimět, aby na indoor sports neseděli v riflích na zemi a psali si na mobilu, ale hráli se mnou volejbal, pokouším se neztratit padesát Tchajwanců v metru, s novýma studentama chodím walking tour po Londýně a tak všelijak. Kromě mě je tu ještě kamarádka Marťa a taky Hladová Terka, se kterou ve volných chvílích utrácíme naše tvrdě vydělané libry a sníme, na co přijdeme. 
Jídlo, cestování, život.
úterý 15. července 2014
My tasty England IV. London again
Kdo poctivě sleduje Instagram a Facebook, tak ví, že už nějaký ten týden jsem zase v Anglii. Tentokrát přímo v Londýně. Pravidelní čtenáři už mají předchozí tři UK články za sebou, nově příchozí a random čtenáři si je mohou přečíst tady, tady a tady. Letos to mám trochu jinak, než vždy předtím, protože už nepracuji pro Student Agency, ale pro Embassy Summer, tedy přímo pro letní školu v Londýně jako Activity Leader. Ve zkratce to znamená to, že s dětmi, nebo spíše teenagery všech národností chodím do všech možných muzeí, snažím se je přimět, aby na indoor sports neseděli v riflích na zemi a psali si na mobilu, ale hráli se mnou volejbal, pokouším se neztratit padesát Tchajwanců v metru, s novýma studentama chodím walking tour po Londýně a tak všelijak. Kromě mě je tu ještě kamarádka Marťa a taky Hladová Terka, se kterou ve volných chvílích utrácíme naše tvrdě vydělané libry a sníme, na co přijdeme. pátek 4. července 2014
Zase v televizi
Tak jsem zase byla v televizi. Já vím, už je to fakt
nudný, taková rutina, člověk už je z toho skoro otrávenej, když ho pozvou.
Dělám si srandu! Být pozvaná to televize do živého vysílání
je super vždycky, protože je to sranda, protože vstáváte tak brzo, že venku ještě nikdo není, protože můžete přemýšlet nad tím, jak
si uvázat zástěru, abyste nevypadali stejně jako minule, vybírat šaty podle
názvu tématu, protože tam všude blikají kamery a říká se „Deset!“ což znamená
deset vteřin do začátku, protože si dáte high five s moderátorem Ondrou ve
vašem vstupu a smějete se tomu, když zapomenete polovinu toho, co jste chtěli
říct a vůbec vám to nevadí.
Měla jsem před zkouškou z Klinické psychologie II a učila
se něco o účincích jednotlivých drog (protože to je aspoň praktický), když mi
opět zavolala Klára z produkce. Že mají téma Modrá krev (Yes, myslí si, že jsem ze šlechtickýho
rodu!)… a že by potřebovali připravit nějaká jídla aristokratického původu. Neměla
jsem sice tušení, co by to tak mělo být, cupcake asi ne, ale pozvání do
televize se prostě neodmítá. Zvlášť když máte po zkouškách a adrenalin
potřebujete doplňovat jinde a jinak