Veronicus pózuje

Tenhle článek nebude recept na další skvělé cupcakes, ani poutavý rozhovor, dokonce ani  akcí nabitá reportáž. Budou to prostě jenom moje fotky. Jo, slyšíte správně. Protože se mnou občas někdo chce udělat nějaký ten rozhovor, už mi bylo trošku trapné posílat jim svoje rozmazané fotky z webkamery, popřípadě fotky od nás z kuchyně. Vyvrcholilo to tím, když jsem měla dělat rozhovor do Cinnamonu, který je vizuálně tak krásný, že jsem ho fakt svoji webkovou fotkou nechtěla zneuctít. Chtěla jsem fotky, které budou vystihovat mě, můj styl a hlavně Z ghetta blog. Zvolila jsem skvěle sehraný tým fotografky Terezy Pallové a vizážistky Ester Tesaříkové, neboli Zapózuj Si. Chtěla jsem focení se vším všudy, takže profi make-up, vlasy, ateliér, světla, odrazný desky a další srandy. Jela jsem tam s kufrem jako na dvoutýdenní dovolenou s šatama, mašlema do vlasů a všema cupcake-related věcma, co doma mám a konečně jsem je mohla využít. V líčení jsem měla od začátku jasno, chtěla jsem totální retro - výrazné černé linky, pořádné řasy a rudou pusu. Jednak to zkrátka miluju a jednak tak chodím normálně, i když v trošku snesitelnější verzi. Ester podle mě odvedla super práci a ne nadarmo vyhrává kdejakou soutěž pro vizážisty. Vlasy jsem původně chtěla trochu méně vlnité, aby byly delší, ale nakonec si myslím, že celkem sedí ke zbytku a vypadám jak cukrle z ghetta, což byl samozřejmě účel.

Kukuřičná polévka

Ano, je to tak, zrak vás nešálí. A není v tom převlečený cupcake. Ani nic sladkého. Prostě je to fakt recept na polívku! Vychází totiž nová kuchařka šéfkuchaře hotelu Mandarin Oriental, Jiřího Štifta, Dobrého kari není nikdy dost - Neodolatelné recepty asijské kuchyně, pod což bych z fleku podepsala. Zrovna dneska jsem si na jednom pochutnala na oběd, což znamená, že jsem pak byla sytá po dobu šesti hodin. Tohle prostě umí jenom kari! A abyste si nemysleli, umím i docela obstojně vařit. Mám to sice asi naopak, než většina lidí ( i když asi ne, než většina z vás ;) a častěji peču, než vařím, ale občas se poštěstí i to. No a tahle žlutá polívka je tak super, že táta říkal, že by ji mohli klíďo servírovat v Koishi, a to podle mě mluví za všechno. Je navíc strašně easy, není extra náročná na suroviny a hotovo máte za chviličku.

Street Food Fest Holešovice alias Sraz českých foodies

Představte si, že jdete na obří sraz vašeho gymplu. Setkají se tam lidé ze třídy, z ročníku, ale i o několik tříd výš či níž, učitelé, nebo jen ti, které znáte od vidění. Podobně jsem si připadala na Street Food Festivalu v Holešovicích. Kam jsem se podívala, tam byla známá tvář. A když nebyla známá pro vás, vy jste byli známí pro ni. A naopak. Každou chvíli vám někdo dal pusu (jakože na tvář, hromadné orgie se nekonaly), potřásl rukou, představil vám někoho nového. Nebo řekl, že vás zná z blogu, Facebooku, Twitteru, či Instagramu. Ten den se skoro celá česká food komunita sešla na jednom místě a byla z toho jedna velká párty.

Rozhovor: Naše Kaše

Tak tady máme další rozhovor z Instinktu, který vyšel asi před dvěma týdny a  o kterém jsme s editorem pracovně mluvili jako o "veselé kaši". Já sama jsem si Jany a Davida z Naše Kaše všimla už loni na Apetit pikniku, hlavně kvůli jejich sloganu Chutná líp, než vypadá. Lajkla jsem si je na Facebooku, napsala na to interview list a záviděla Pražákům, že si můžou kupovat kaše. Pak jsme pořádala cupcake cup, přemýšlela o sponzorech a uvědomila si, že mě samotnou by výhra kaší dost nadchla. Tak jsem zkusila napsat mail. Asi za minutu mi došla odpověď. David měl pro mě zrovna taky rozepsaný mail, ve kterém mi dával vědět, že se s Janou chystají do Brna a zvou mě na oběd a chtějí mi předat na ochutnávku jejich kaše! Tak jsme u toho sfoukli i ten rozhovor a tady je. Byl to pro mě jeden z nejmilejších rozhovorů vůbec, který pak byla radost psát. Z Davida, Jany i kaší totiž sálá tolik pozitivní energie, že jsem ji měla po našem setkání na rozdávání. A kaše jsou skvělé! Můj favotrit je Kokočokosen a těším se, až ochutnám i nové slané verze.