My tasty England III: London

O tom, jak miluji Anglii a co tam tak často dělám, jste se už dozvěděli tady a tady. Tentokrát jsem si tam ale zajela jen tak, protože se mi povedlo brzo udělat všechny zkoušky a nebudu přece sedět doma, že jo. Protože se moje kamarádka Míša přestěhovala do Londýna, tak jsem měla o ubytování postaráno, čímž mi odpadl zásadní výdaj a o to víc jsem mohla jíst. Jela jsem tam totiž hlavně jíst. Nebyla jsem u Big Benu, ani u London Eye, ani jsem nešla fotit lvy na Traflagar square. Zato jsem byla třikrát v Japan centre, prošla jsem Soho křížem krážem a viděla Bídníky v Queens theatre. Ne, že bych byla úplně sight-seeing ignorant, ale protože jsem v Londýně byla snad podesáté a v létě tam strávím celý měsíc, tak už jsem se bez toho celkem obešla.

Co se týče dopravy do deštivé metropole, doporučuji Ryanair, a to nejen pro Brňáky, protože to mnohdy vyjde výrazně levněji i s cestou do Brna. Zpáteční letenky se dají sehnat kolem tisícovky, já si je objednávala docela pozdě, tak jsem to měla za 1800. Samozřejmě bez zavazadel, je to nízkonákladovka, takže si připlatíte úplně za všechno, 15kilové zavazadlo na jednu cestu stojí aktuálně 18 liber. Na palubu si s sebou můžete vzít malý letadlový kufr vážící 10 kilo, do kterého se v pohodě sbalíte i na týden. Pokud ale víte, že jakmile uvidíte v Topshopu první šaty, tak se neznáte, a bojíte se, že to všechno pak nenarvete do letadlového kufru, tak to vyřešte jako já a sbalte si s sebou do letadlového kufru menší sportovní tašku, kterou zpět odbavíte jako zavazadlo. Nemusíte tak platit kufr na obě cesty, ale zároveň pak nemusíte na cestě domů nervit, že slušivé šaty pak bude nosit přítelkyně pána na přepážce.

Co se týče dopravy po Londýně, tak je tam tak drahá, že se asi rozbrečíte. Určitě si pořiďte oyster card, což je taková šalinkarta/opencard, stojí myslím nějakých 5 liber, ale nejsem si jistá, protože mně ji kdysi daroval sympatický řidič autobusu, když jsem neměla ani oyster, ani drobné na lístek. Dokonce na ní bylo i něco nabito, lucky me. Bez oyster se v Londýně prakticky nejezdí a kdybyste chtěli platit řidičovi, pokaždé co nastoupíte, tak se za chvíli zblázníte vy i on. Potom co si opatříte kartičku, ať už běžným způsobem, nebo alternativním, jako já, tak si v terminálu, které jsou na nádražích, nebo ve většině trafik, nabijte nějaké peníze. Pokud nechcete jet někam do háje, tak doporučuju jezdit autobusem, metro je totiž ještě dražší, fouká tam, je tam tma a nemůžete být na netu. No, hlavní důvod je teda ta cena. Na týden stojí neomezené autobusy 20 liber, metro 35. A nebo můžete platit pokaždé, když nastoupíte, tzv. „pay as you go“ a každá jízda autobusem je pak za 1,40 liber. Pokud ale jedete za den čtyřikrát, tak od další jízdy už je to ten samý den zadarmo. No, je to trošku složité a já nejsem žádný DPML, takže to berte jen jako základní info, ať nejste rozčílení hned po příjezdu do Londýna a seznámení se s cenami.

Takže, pojďme na to jídlo. Udělala jsem si hrubý plán toho, kam bych chtěla zajít, inspirovala jsem se na Scuku a pak všemožně na netu. Věděla jsem, že značnou část budu chtít strávit v Sohu, jednak proto, že je to budget friendly a pak taky proto, že je to centrum asijských kuchyní. 

JAPAN CENTRE

Když vystoupíte na Picadilly, tak přímo tam je budova , kterou určitě nesmíte minout – Japan centre. Je to takový velký japonský supermarket, kde v jedné části je i něco jako menší bufet. Pokud toho chcete zkusit co nejvíce (jako já) a bojíte se, že prasknete (jako já), tak si nedávejte žádné velké jídlo, jako udon soup, ale vyberte si něco z menších dobrot, které stojí většinou od 1 do 3 liber.

Na první pohled si toho možná nevšimnete, ale Japan centre je hned vedle burger baru Jamieho Olivera, sídlí v prvním patře budovy a dostanete se tam po eskalátorech.

Samozřejmě, že když se něco jmenuje Japan centre, bude tam sushi. Hodně sushi.

...a kočičky.

Sladkosti sice na první pohled nevypadají tak lákavě, každopádně určitě stojí za to něco ochutnat.

 Tohle jsou máslové sušenky ze zeleného čaje, balíček stál kolem 3 liber, ale není to žádná pecka. Jsou to sice dobré, ale obyčejné butter cookies, čaj tam moc cítít není.

Zato tahle divná, plesnivě vypadající věc, byla úplně super. Je to sladké pečivo ze žlutého melounu a zase zeleného čaje a uvnitř je jakási pasta z červených fazolí. Možná to nezní úplně lákavě, ale věřte mi, je to paráda. 

A tady je ta jídelní část, v pravém horním rohu vidíte název umai, tyhle japonské fast-foody můžete najít i samostatně, mimo Japan centre.

A teď tedy k tomu jídlu, dala jsem si okonomiyaki skewer, protože jsem vůbec nevěděla, co to je a vypadalo to fakt zvláštně. Klasickej výběr. Je to vlastně taková dobrota z chobotnice na špejli, nahoře je pak nějaký zázvor a další ochucovadla. Dál jsem si dala white fish, kterou mi doporučil pán u pultu, a potom gyozu - plněnou taštičku se zeleninou a druhou s krevetama. Všechno to chutnalo naprosto skvěle. Okonomiyaki skewer byl velmi jemné chuti, ač tak možná na první pohled nevypadá, akorát se to trochu blbě jedlo. White fish byla fenomenální! Plné maso, drželo hodně u sebe, nijak se nerozpadalo, akorát usmažené, chutnalo mi asi nejvíc ze všeho. Ale obě dvě gyozy byly taky skvělé a snědla bych jich s klidem celý talíř.

V Japan centre je taky obrovský výběr všelijakých plechovek a lahví, ve kterých moc nevíte, co se skrývá a určitě nějakou vyzkoušejte. Tohle je zrovna ledový zelený čaj, ale žádné sladké Nestea, nebo Lipton, je to fakt silný zelený čaj, bez jakéhokoliv cukru, na žízeň ideální.

Pokud jste v Londýně, Picadilly se určitě nevyhnete a Japan centre prostě musíte navštívit!
Jo a nesmí se tam fotit. Fakt ne.

HUMMINGBIRD BAKERY

Jakápak bych to byla cupcake princess, kdybych se nezašla kouknout do jedné z nejslavnějších cukráren světa s legendárním kolibříkem v růžovém logu. V Londýně je hned několik poboček, jedna je naštěstí i v Sohu, takže jsem nemusela nijak daleko.Důvod mé cesty byl jasný. Raspberry brownie cheesecake, zřejmě nejslavnější dort této cukrárny, který touží ochutnat každý milovník sladkého. Jeho cena sice převyšovala skoro celou útratu v Japan centre, (3.75 takeaway, 4.25 eat in), bylo mi to ale dost jedno. Jak již název napovídá, je to zákusek skládající se z vrstvy brownies, cheesecaku a malinového smetanového krému. Je to prostě bomba. Chuťová i kalorická. Popravdě řečeno, stačil by mi poloviční kousek a měla bych dost, je to skutečně pocitvá americká práce s horou cukru a tuku. Ale jednou za čas...

Za nabídky dortů a cupcakes oči přecházejí, cupcake bych už ale fakt nezvládla.

 Já blbec jsem chtěla ušetřit těch pár pencí, tak jsem si vzala svoji dobrotu jako take-away. Výhodou bylo tohle krásné balení :

Nevýhodou to, že jsem to neměla jak sníst. Myslela jsem si, že za tu cenu bych mohla dostat i plastovou lžičku, no nestalo se tak. Venku strašně pršelo, já měla plné ruce dalších tašek, nikde žádné lavičky a strašně jsem ten třívrstvý sen chtěla sníst. Tak jsem došla na Soho square, z jednoho sáčku si udělala podložku pod zadek, sedla si na lavičku, roztáhla deštník a ukusovala jsem to jako blbec, měla od toho celé prsty, pusu i nos.

 Jo a ještě jsem se u toho jako blbec vyfotila. Pro vás, samozřejmě.

ITTENBARI

Ittenbari je ramen restaurace, na kterou jsem natrefila úplnou náhodou. Chtěla jsem jít někam, kde to nebude moc pěkné, nebudu nikomu rozumět a nejlépe tam budu jediná Evropanka. Opět zcela běžná volba místa na oběd. Pak jsem uviděla Ittenbari a bylo jasno. Dokonce jsem v tu chvíli ani nevěděla, že to je ramen restaurace a podle některých dokonce jedna z pěti nejlepších v celém Londýně. V tom, co si dát jsem si radši nechala poradit a byl mi doporučen Shoyu ramen, což je typ ramenu, který v sobě má hodně sojové omáčky, je výrazně slaný, doplňuje se uvařeným vajíčkem, zeleninou, bylinkami, atd. Upřímně řečeno, milovník ramenu ze mě asi nebude. Nebylo to špatné, vývar byl extra silný a polévka byla tak hustá, že jsem ji ani celou nesnědla. Něco mi na tom ale vadilo. Bylo to poprvé, co jsem pravý ramen jedla, tak vyzkouším ještě další typy a dám tomu šanci. (Stál kolem 10 liber)

Zkusila jsem ještě další typ gyozy, tentokrát s mletým masem a musím říct, že v Japan centre mi chutnala víc.

TAP COFFEE

Do téhle kavárny mě vzala kamarádka, která žije v Londýně, sama bych ji asi nenašla a jsem jí za to vděčný. Přijde mi totiž trochu mimo chodit ve městě, kde je tolik možností, do míst jako je Starbucks, Costa, apod., které jsou všude na světě stejné, když můžu jít do stylových podniků, kde je to navíc i levnější. Nejsem žádný hejter, ať si každý chodí kam chce, jenom to prostě moc nechápu.
Takže jsem byla nadšená, že jsem díky kamarádce Verče objevila tohle skvělé místo, navíc kousíček od Oxford Circus, kde jsme stylově oslavily náš společný svátek.
Je to cool, trendy a hipsterská kavárna a troufám si říct, že by neurazila ani lecjakého coffe nazzi. Interiér je velmi střídmý, až strohý, ale celé to má skvělou atmosféru a pokud si chcete odpočinout od nákupů na Oxford Circus, tak skočte třeba sem.

Takhle vypadá kavárna zvenku, nemá tam ani název, takže se hledá dost těžko.

BOROUGH MARKET

Borough market je trochu jinde, než výše zmiňovaná místa, mezi kterými se můžete přesunovat s klidem i pěšky. Na tento trh si musíte zajet na London Bridge, ale věřím, že nebudete litovat. Je tam úplně všechno. Stánky, kde se mísí vůně pokrmů celého světa, místo se stovkami různých sýrů, malé cukrárny s rozkošnými cupcakes, nebo barevné makrónky naaranžované v sáčcích. Zejména orientální jídla jsou opět za velmi příjemné ceny, takže ideální je zajet na Borough market kolem oběda.

CAMDEN TOWN

O Camdenu jsem vám více psala už tady, takže se nebudu nijak zásadně rozepisovat. Každopádně se na tuhle čtvrť trhů a podivných lidí všeho druhů určitě běžte podívat, řekla bych , že to je naprostý londýnský must. Já osobně ho preferuju i před Borough market, přestože, když se začne stmívat, začínám mít trochu strach. Kromě části s jídlem, je tam možnost nakoupit i různé stylové oblečení, kabelky, peněženky, atd.

Tentokrát jsem zamířila ke stánku marocké kuchyně a dala si falafel v tortile s hummusem (3,50) a bylo to jak jinak, než výborné. Pán byl navíc velmi potěšen, že ho fotím, takže overall, supr trupr.

CHINATOWN

Na Chinatown jsem bohužel neměla moc času, dokonce jsem si ani nedala ten velký čínský dumpling, který jsem tak chtěla, ale zmiňuji ho tady, protože je to také místo, které nesmíte minout. Je opět v samém centru, takže si na něj alespoň hodinku, dvě vyhraďte, protože to stojí za to. Můžete tam nakoupit čaje za skvělé ceny, všelijaké koření a přísady do vaření, které doma sháníte těžce nebo draze. A dejte si za mě ten dumpling.

A to je asi tak všechno. Pamatujte na to, že v Londýně je pekelně draho a i když budete jíst levná super jídla v Camdenu, nebo Sohu, tak nakonec utratíte víc, než čekáte.
Na závěr snad jen podotknu, že nejsem žádný Lonely Planet, jsou to čistě moje postřehy, neváhejte tedy přidávat ty vaše. Jo a omluvte tentokrát fotky, protože jsem s sebou měla jenom mobil.