Rozhovor: Future Sailors

Jak jsem slíbila, tak i činím a pro ty, kteří nejsou pravidelným ani nárazovými odběrateli Instinktu , tu mám můj rozhovor se sesterským pekařským duem Future Sailors. Brňáci možná už á jejich dobroty ochutnali a ani o tom nevěděli. Holky jsou mladé, krásné a samozřejmě hlavně pekařsky i podnikatelsky velmi nadané. Vy, co rádi pečete, možná taky sníte o tom, že budete svoje dobroty někde prodávat. Tak tady vidíte, že to skutečně jde.

Vanilkové cupcakes s vanilkovým krémem

Tohle základní těsto na cupcakes je sice už na blogu ve formě Lindor cupcakes, ale tam je to jen poloviční
dávka a komu by se chtělo násobit dvěma, že jo. Taky tam není krém, ale ganache a marcipán, takže další důvod jim věnovat samostatný článek. Tyhle vanilkové nádhery jsou totiž cupcake základem a hlavně, vždycky vyjdou úplně skvěle a vůbec nepopraskají, mají krásný oblý a hladký povrch a vláčnou konzistenci. Krém na fotkách je klasický buttercream, je to hodně sladké, takže tam máte i lehčí alternativu. Každopádně jeho výhody jsou nesporné - s máslovým krémem se zdobí opravdu skvěle, můžete na něj dávat marcipánové ozdoby a drží jak helvétská víra. Někdy teda až moc a pak ztvrdne a je to hnus a to pak radši nejezte. Ale pokud je nechce skladovat týden, tak to nehrozí. Krému v tomto receptu je přesně na 12 porcí, aby nebyly zbytky, takže musíte na začátku dobře odhadnout jak bohatě zdobit a využít krém do posledního kousku, pokud víte, že toho hodně zapatláte a občas chcete něco opravit, tak zvyšte množství dle libosti.

Cupcakes, Instinkt a FOOD

Nedávno mi někdo do komentářů na Facebooku napsal, že jsem byla ještě nedávno nonamová, ale že teď má pocit, jako kdyby sledoval nějakou celebritu. Celkem mě to pobavilo, i když nevím, která část věty víc.

Tak mě napadlo, že by mohlo být fajn shrnout mé aktivity posledních dní a týdnů a přiblížit vám trochu ten život celebrity. Trochu mě mrzí, že mě nepozvali třeba na Slavíky...

Tento komentář se vztahoval k tomu, že v Brně otevřeli nové Sklizeno, ve kterém jsou k dostání moje cupcakes. Jsem za to samozřejmě moc ráda, protože i když ráda trávím hodiny u trouby a se zdobičkou v ruce, jíst to potom příliš nechci, protože už tak je moje BMI k pláči, a to dost usedavému. Navíc - kdo z blogerů a foodies by nechtěl prodávat ve Sklizenu, že? Pro ty, kteří již z ghetta cupcakes zkusili - vím, že to není vždy úplně ideální, protože ta vitrína strašně moc chladí, proto radím koupit a sníst až doma, ať trochu povolí, zkusím ale domluvit, trochu mírnější podmínky pro choulostivý cupcake. A kdo jste ještě žádný neměli, nedejbože jste ho ani na Facebooku či Instagramu neviděli, tak vám je aspoň ukážu.

Dáte si Dvě Deci?

Nesnídám, nesvačím, nestihnu to nestačím, promiňte, vážení, mám veliké zpoždění... Zhruba takto teď vypadá můj život. Kromě toho, že teda jenom nestíhám, protože snídani a svačinu (a oběd a druhou svačinu, atd, atd.) bych samozřejmě nevynechala, to je snad jasné. Vím, že má aktuální neaktivita jak na blogu, tak na Facebooku, je tristní, nicméně toho mám teď nějak moc a pokud zrovna nepeču ve Sklizenu, nebo nepíšu články pro Instinkt, tak sedím v kabinetu diagnostických metod a testuju se na copingové strategie, nebo učím angličtinu, nebo dělám milion dalších věcí. Nicméně téměř dva týdny bez článku už mi přišly skutečně extrémní. Určitě totiž bez nich špatně fungujete, váš život je rázem chudší a říkáte si, kdy už ta Veronika něco napíše! Tak jsem tedy tyto telepatické prosby vyslyšela a jsem tu v celé své kráse! Uf, nějak jsem se po té době rozvášnila.

Moje království III.

S krátkou odmlkou vyplněnou nějakým tím celebrity bussinesem a syrovým lososem je tu poslední díl miniseriálu o pekařských nezbytnostech. Poslední proto, že další věci už asi nemá smysl představovat, forma na bábovku zase takové terno není a taky proto, že mi dochází moje úvodní přirozené fotky mezi zdobičkami a spol. Tentokrát to bude taková všehochuť toho, co se mi nevešlo do předchozích dvou článků a u některých věcí si asi budete říkat, jestli jsem se nezbláznila a že vám tady můžu rovnou vyfotit lžící. Ale věřte mi, vše má svůj hluboký význam!

Sushi sushi sushi!

Asi bude málo lidí, kteří nejen, že nemají nic ani vzdáleně společného s ekonomií, natož s VŠE a navíc ani nejsou z Prahy a přesto jsou členy Foodies Clubu VŠE. No, tak já jsem jedním z nich, těší mě.
O tomto skvělém spolku jsem vám říkala už jednou, když jsem se vetřela pro změnu na Cupcake Cup (ano, stále plánuji brněnskou verzi!), kde jsem sice z nepochopitelných důvodů nevyhrála, ale ani přesto jsem na Foodies Club nezanevřela. Tentokrát mi opět skvěle vyšel timing - v úterý byla ona slavná Blogerka roku a na pondělí připadal sushi kurz s moji nejoblíbenější královnou sushi, tedy Sushiqueen Bárou, se kterou si můžete přečíst můj rozhovor, který vyšel v Instinktu. To byla jasná zpráva shůry, že se musím zúčastnit, protože jinak si takovou koincidenci, navíc už podruhé, nedovedu vysvětlit.

Blogerská party

Pokud náhodou nesledujete jenom mě, což by bylo sice fajn, ale s touto variantou moc nepočítám, tak vám asi v následujících dnech spadne Blogger pod náporem večírkových článků. Konečně se totiž završilo několikatýdenní klání o Blogerku roku v pěti kategoriích, kde jsem se v top ten díky odevzdání vašich emailů do spárů pořadatelů ocitla taky. Musím říct, že jsem se dost těšila, protože mám ráda jakoukoliv záminku na návštěvu Prahy, užívám si fun and relax a připadám si důležitě s notebookem v autobusové zásuvce. Jakože musím pořád pracovat a jsem hrozně busy, přitom tak akorát žhavím Facebook a mail. Vždycky si vyberu restaurace a kavárny, které si chci odškrtnout ze svého pražského gastroseznamu a naplánuju si setkání s kamarády minimálně na každé hlavní jídlo. Rozbiju prasátko, sbalím kufřík a jede se.

Moje království II

Sotva jste stačili vstřebat podstatné informace o tloušťce silikonových stěn na cupcake formách, je tu druhý díl věnující se mému pekařskému vybavení. Nějaké intro o tom kde, co a proč kupuji si můžete přečíst v prvním dílu tohoto miniseriálu. Tam mimo jiné v komentářích zaznělo, že toho vlastně mám nějak málo, tak chci jen veřejně prohlásit, že to samozřejmě není všechno, abyste si nemysleli, že jsem nějaký pekařský loser. Obyčejné věcí, jako je forma na bábovku, na biskupský chlebíček, na beránka, všelijaké pekáče a plechy, popřípadě primárně vařící - nikoliv pečící vybavení jsem představovat nechtěla. A na svoji reprezentativní fotku, kterou si asi dám do CVčka jsem chtěla být uvnitř kolečka barevného a pravidelného, nerušena poškrábanými plechy a stoletými pekáčky.

Moje království I.

Asi nemusím moc dlouho vysvětlovat, že fakt ráda peču. Peču vlastně pořád, i když není důvod a pak spamuju sociální sítě s oznámením , že mám cupcaky navíc a kdo by nějaké chtěl, tak ať se přihlásí. Nebo nosím sušenky do školy a přednášky ozvláštňuji rytmickým šustěním sáčku. A nebo nosím Lence snídaně. S tím souvisí i to, že mám opravdu hodě všelijakých formiček, pekařských vychytávek, nástavců na zdobení, atakdále. Něco je super, něco je horší a něco je úplně na nic a stejně si pořád dál kupuju každou blbost, která na mě někde vyskočí a ukládám ji pak do své přihrádky pokladů jako další kořist. A protože mi často chodí dotazy, kde jsem co koupila a jak jsem s tím spokojená, tak není nic jednoduššího, než o tom něco napsat. Tak jdeme na to!

Foodbloggeři v akci

Foto: Jakub Stadler, Instinkt

Když jednou začnete blogovat a nějakou dobu to vydržíte, tak vám dříve či později začnou chodit tematické maily všeho druhu. Tiskové zprávy výrobců spotřebičů, lákavé nabídky typu My vám něco pošleme a vy za to oplátkou napíšete, že je to super, nebo pozvánky na představování nových produktů od medového Jamesona až po rumunské ovoce. O to raději jsem byla, když přišla pozvánka, která mě skutečně zaujala, tedy první oficiální foodblogerské setkání pořádané školou vaření Chefaparade. Když bylo konečně známo datum této historické události, rychle jsem u ostatních sondovala, zda přijdou. Na začátku většina chvíli váhala, protože v Chefparade si pro nás připravili záludný program v podobě mystery boxu.

Čokoládová soutěž - vyhlášení

Už je to pár dlouhých dní, co byla ukončena soutěž o balíček čokolády Lindt, kterou jsem vyhlásila zejména proto, abych se obří koulí stávala o něco pomalejším tempem. V prvních dnech soutěže jsem si skoro začínala myslet, že nedojde vůbec nic, ale nakonec se sešlo 43 fotek nabitých čokoládou. Protože fejsbukáři protestovali proti jakékoliv roli lajků v konečném pořadí, vybírala jsem tedy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nebylo to jen tak, protože některé fotky byly fakt skvělé a takových bylo kupodivu víc, než jedna, což moje rozhodování zrovna neulehčilo. Nakonec jsem se ale rozhodla podle toho, která fotka mě na první pohled zaujala nejvíce, měla dobrou kvalitu, nic mě na ni nerušilo a  prostě se mi celkově líbila. Nechci tedy slyšet žádné řeči o tom, že to není zasloužené! Nechtěli jste lajky, rozhodlo to tedy moje oko modravé + několik povolaných rádců.

Nicméně mi neváhejte do komentářů napsat, koho byste vybrali vy, ať už z mnou zveřejněných fotek, nebo z celého alba.

Blogerka roku 2013 - TOP 10

Mnozí z vás si jistě všimli zejména na Facebooku, že se tam nějak podezřele často objevují stejné obrázky na různých blogových stránkách - jeden takový vidíte i nahoře v pravém panelu. Jedná se o první ročník soutěže Blogerka roku, která mi napřed přišla trochu podivná. Kdysi dávno, ještě nedotčena cupcaky, jsem poslala svůj obrázek do soutěže pořadu Jů a Hele a protože jsem tehdy byla strašně zklamaná, že Jů moje dílo neukázal na kameru, tak moje soutěžní kariéra skončila. Nicméně, Blogerku roku jsem zaregistrovala, nominovala Maškrtnici a tím to pro mě haslo. Když jsem se ale dozvěděla, že jsem nominovaná taky, tak jsem byla překvapená a potěšená zároveň. A protože tam z mého (jak jinak než odborného) pohledu nechyběly žádné důležité blogy, připadala jsem si v příjemné společnosti a řekla si, že tedy soutěž není nutné nějak bojkotovat. A jak už asi mnozí víte, stalo se nemožné a dostala jsem se do TOP 10 v kategorii Food.

Vanilkové Lindor cupcakes

Asi nebudu sama, když odhalím, že jsem milovník čokolády. V jakoukoliv denní, noční, měsíční i roční dobu

u nás ve spížce najdete minimálně jednu tabulku. Většinou je to Lindt, takže, když se mi naskytla spolupráce s mou nejoblíbenější značkou čokolády, tak jsem těžko mohla říct ne.
Mým super úkolem bylo vymyslet nějaký bezva a sexy recept, kde by figurovaly nové karamelové Lindor pralinky. (A mít možnost je ochutnat ještě dřív, než budou v prodeji, je drsný samo o sobě.) Je vám asi všem jasné, že cupcakes pro mě byly jasná volba, jakápak bych to byla jinak Cupcake Princess! Co vymyslely ostatní blogerky se můžete kouknout třeba tady, tady a tady.

Obří narozeninový dort

Mám ráda narozeniny. Nejvíc samozřejmě ty svoje, ale potom taky narozeniny všech ostatních, kteří se
mnou mají co do činění, protože je to skvělá příležitost upéct dort. Vždycky ale nastává několik dilemat.

1. Můžu zkusit nové těsto, které nemám vyzkoušené?

2. Máslové krémy jsou hnus, co tam mám sakra dát?

3. Jak udělám, aby to vypadalo hezky?

Těmito zásadními otázkami se pak zabývám dlouhé hodiny, neschopna dělat cokoliv jiného. Moje nervozita byla tentokrát na máminy narozeniny o to větší, protože všichni dobře víme, jaký průběh mělo poslední tvoření narozeninového překvápka.

Broskvové tartaletky s rozmarýnem

Poslední dobou píšu jen samé zážitky z akcí všeho druhu a málo receptů. Ne, že bych nepekla, ale ne vždy to je něco tak objevného, aby to stálo za to dávat na blog, nicméně v tomhle článku je to právě naopak! Jsem nadšením bez sebe a odteď budu jíst broskvový tartaletky na snídani, oběd i večeři a přikusovat k tomu snítku rozmarýnu!
Věc se měla tak, máma měla narozeniny a chtěla nějaké menší dobroty na party a napadly ji panna cotty, nebo takové ty košíčky s vanilkovým krémem, jak je většinou nahoře ovoce v želatině. Panna cottu nedělám ráda, když se musí převážet, protože mám radši servírování s vyklopením, nějakou omáčkou a dalšími nezbytnostmi, ale košíčky mě celkem zaujaly. Protože se mi ale nechtělo moc otravovat s miniaturními kousky těsta, řekla jsem si, že je to ideální příležitost si konečně koupit formičky na tartaletky. Po zmatení slečny, která zjevně prožívala první stresující den práce v domácích potřebách a koukala na mě jako kdybych chtěla půl kila koksu, jsem formičky zdárně sehnala.

Cupcake Cup Praha 2013

Jestli si teď nadáváte, že jste prošvihli gastronomickou akci roku a nechápete, jak vám mohly uniknout billboardy a především pozvánka, tak nezoufejte. Cupcake cup byl spíše komorní akcí, kterou pořádal Foodies club VŠE. Já sice nejsem ani z Prahy, ani nechodím na VŠE, ale jako správný foodblogger mám přehled o tom, co se kde šustne a mám v mozku nastavený alarm na pouhé zaregistrování slova "cupcake".
V době, kdy se soutěž o nejlepší cupcake konala jsem totiž zrovna byla na jednom ze svých gastrovýletů v Praze, takže jsem si řekla, že je to osud a že se tam musím zajít alespoň podívat. Původně jsem nechtěla nic péct, ale spíše jen nasát trošku té cupcake atmosféry a seznámit se s dalšími pražskými foodies. V Praze totiž nemám úplně pekařské zázemí a působím tam vždycky spíše jako blogger konzument. Nakonec mi to ale nedalo a protože vím, že bych si zpětně nadávala, že můj cupcake by byl určitě lepší a mohla jsem vyhrát, tak jsem se hecla a šla do toho.

Croquembouche: Mission accomplished!

Nikdy neříkej nikdy. Touto tezí bych plynule navázala na druhý díl zábavného sitcomu Veronika  a croquembouche. Jsem asi blázen, ale prostě mi to nedalo spát. Přestože profiteroly byly super a všechno se snědlo, mrzelo mě, že se ta zpropadená věž nepovedla. Rozhodla jsem se tedy, že zkrátka zkusím druhé kolo. Bez nervů, bez garden party, prostě jen tak, takový menší dezert ve všední den, však to znáte. Někdo peče bábovku, někdo perník, někdo croquembouche. Domluvila jsem se tedy se svým pekařským kamarádem Davidem, který je hrdý majitel teploměru na karamel, že se do té zpropadené pyramidy pustíme znovu. Jak již asi mnozí z Facebooku víte, tak tento článek bude o něco méně vtipný, než ten poslední, protože se vše povedlo téměř na výbornou! Zábava čtenářů tedy bude asi na podstatně nižší úrovni, ale mně už se aspoň ve snech nebudou kutálet profiteroly. Těsto i krémy jsme dělali podle stejných receptů jako minule, protože s nimi nebyl nejmenší problém, akorát jsem se již po několikáté přesvědčila, že každá trouba vážně peče jinak a že když v mé profiteroly trvají na 210 stupňů 14 minut, v jiné troubě je to na 200 stupňů pouhých 8 minut. Magic.

Let's get British!

Jak je to s mým vztahem k Anglii už asi všichni víte a jestli ne, tak si to neváhejte připomenout zde a zde. Takže si jistě dovedete představit, jaké bylo mé nadšení, když mě kamarádky Olga a Verča pozvaly na narozeninovou oslavu v britském stylu. Miluju tématické party a nejradši bych na žádné jiné ani nechodila. Mám ale dojem, že Češi jsou v tomto ohledu trochu suchaři a chtějí vždy za deset minut vypadnout z domu a ne řešit nějaký pitomý kostým. (To jsem tak totiž jednou pořádala Black and White party, což je snad dress code, který mohou zvládnout všichni, a stejně se objevilo nějaké to žluté tričko. Zdravím Peťana!) British dress code ve mě vzbudil nadšení, které se ještě prohloubilo, když mě holky poprosily o upečení dortu. Ačkoliv dorty nejsou úplně my cup of tea, bez váhání jsem souhlasila a řekla si, že něco vymyslím.
Vzhledem k povaze akce se samozřejmě nabízel Union Jack dort. Co na tom, že jsem marcipánem potahovala jednou v životě a navíc maličké srdíčko? Udělat vlajku přece nebude těžký. Nebylo. Potahování totiž nakonec byla ta nejlepší část ze všech. Ale pěkně popořádku.

Cesta k logu

Jak jste si již určitě všimli, tak se na vás seshora a z profilovky z Facebooku směje gangsta cupcake, alias zbrusu nové logo Z ghetta blogu. Občas mě napadá, že při vymýšlení názvu pro blog jsem měla zřejmě zatmění mysli. Když se mě občas někdo zeptá proč, tak vlastně ani pořádně nevím. Nějak to ke mně asi patří...což zní, uznávám, trošku zvláštně. Kdybyste se ale zeptali kohokoli z mých přátel, přišlo by jim zřejmě jako to nejvohdnější jméno ever . Když se to tu ale postupně ze všeobecně plácacího blogu změnilo ve foodblog, tak vedle všelijakých názvů "...v kuchyni", "...baking" ,"...food" vypadá Z ghetta blogu trochu mimo. Párkrát jsem dokonce uvažovala o přejmenování, ale pak jsem si řekla proč. Je to docela originální, zapamatovatelný a úderný název a rozhovory se mnou v nejbližší době asi nikdo dělat nebude, takže mě žádné vysvětlování stejně nečeká.

Kokosový koláč s krémem z bílé čokolády a mascarpone

Než nám na zahradách a v obchodech přezraje všechen rybíz a další drobné ovoce, tak se s vámi musím podělit o tento recept, protože je les parádes! Na den, kdy jsem dělala svůj fenomenální  croquembouche, jsem ho pro jistotu připravila jako takový menší back up, v případě že profiterolová věž se nestane zářivou hvězdou naší garden party. Světe div se, ale osud tomu chtěl přesně takto a pokud byl můj croquembouche vůbec nějakou hvězdou , tak jedině padlou, takže tenhle skvělý koláč přišel vhod. Inspirovala jsem se u Martiny z Dulce de Leche, kterou mám i ve svých TOP blozích v mé gangsta minirecenzi. (Ne, není vůbec gangsta, ale mám to slovo ráda.)

Never more Croquembouche

Pokus o croquembouche

Croquembouche - francouzský svatební dort a moje cukrářská meta numero uno. Od té doby, co jsem ho viděla poprvé, jsem pořád přemýšlela nad vhodnou příležitostí, kdy tuhle ultimátní věž z profiterolů vyrobit. Mezi tím jsem studovala desítky receptů a koukala na x videí na youtube až konečně přišel den D. Rodiče pořádali zahradní party, kde se na jednom místě  mělo sejít více než 15 lidí, což se jevilo jako perfektní příležitost. Představovala jsem si, jak hrdě nesu obrovskou majestátní věž, zabalenou v lehounkých závějích karamelových spirál, když v tom konverzace utichne, čas se zastaví, všechny zraky jsou s obdivem upřeny na mé mistrovské dílo a vzduchem se nese nevyřčené "woooow" ...že místo toho ale budu drhnout záchod od karamelu a sbírat oslizlé profiteroly ze země mě skutečně nenapadlo.

My tasty England II.

Protože minulý článek o Anglii byl k mému překvapení velmi úspěšný a někteří si dokonce stěžovali na jeho

nedostatečnou délku, rozhodla jsem se vás oblažit dalším dílem! *Jupí*

Okolnosti toho, jak, proč a kdy se dostávám do Spojeného království jsem vám již osvětlila minule, takže můžeme přejít rovnou k věcí. Čekejte opět spoustu nezaostřených fotek, anglická slova v českém textu a informace zdatně konkurující průvodcům Lonely Planet. Nadšené uživatele sociálních sítí upozorňuju, že místy možná budou trochu zívat, protože některé fotky už se objevily na Facebooku.

Chleba!

Takže na začátek by se hodilo říct, že rozhodně nejsem žádný chlebový expert, od toho jsou tu jiní, třeba
Maškrtnica, Cuketka, nebo spousta dalších ve skupině Pečem Pecen. Ale protože po článku z kváskové akce přicházely dotazy na můj (*fanfáry*) vítězný chleba, tak jsem se rozhodla se s vámi podělit o mně vyhovující recept. (Přinesla jsem pár výtisků, sepsaných těsně před odchodem, i na akci a právě jsem zjistila, že jsem jaksi zapomněla na sůl a kmín. Tududumtum....)
S chlebem je to ale poměrně těžké. Každá mouka jinak saje, v každé kuchyni žijou jiné minipotvory, každý hněte jinou rychlostí, atd., atd. Není tedy nutné se držet receptu úplně přesně, ale spíše si ho postupně přizpůsobovat k obrazu svému. Jestli s chlebem začínáte, tak to možná napřed půjde ztuha a pár chlebů s notnou dávkou sprostých slov vyhodíte, ale jednou to určitě vyjde! A pak si budete připadat jako králové světa. No, fakt!

Kvásek všude, kam se podíváš

Kromě toho, že pořád peču cupcaky, cheesecaky a další kejky, tak občas z trouby vytáhnu i něco ryze českého - náš typický a nenahraditelný chleba. Chtěla jsem ho péct už dlouho, studovala moudra o kvásku, ale pořád jsem to celé nebyla schopná převést do praxe. To se změnilo po tom, co jsem dělala onen osudový rozhovor s Julianou. Dostala jsem od ní předmět doličný, tedy kvásek a dala se do toho. Prvních pár chlebů připomínalo spíše vrhací disk, než tradiční pečivo a celé mě to začínalo trošku štvát. Vytrvala jsem však a teď peču takové chleby,že vyhrávají prestižní soutěže! No vážně. Dobrá, zas tak prestižní možná nebyla, ale výhra jako výhra.

The Daring Bakers' Challenge 2013: Eenie Meenie Miney Moe

Mille feuille

Červencová výzva byla velmi netradiční, protože žádná nebyla. Tedy ne tak úplně, ale protože hostitelka první prázdninové challenge onemocněla, vymyslel se alternativní plán - splnit některou z výzev předchozích, které jsme nestihli, nebo se na ně prostě vykašlali. Nápad organizátorů na tento úkol uklidňuje moje pekařské já, že nejsem jediná, kdo neplní výzvy zrovna svědomitě. S tímto zadáním jsem byla poměrně spokojená, protože za dobu fungování Daring Bakers je opravdu z čeho vybírat a byl i další důvod, proč se mi tohle řešení hodilo. Červenec je měsícem, kdy můj táta slaví narozeniny, a protože nejsme zrovna dortová rodinka, přemýšlela jsem, co mu upéct.

Rozhovor: Sushiqueen Bára Rektorová

Třetí červencový čtvrtek znamená třetí rozhovor v Instinktu made by Veronika. Bohužel taky poslední,
alespoň prozatím. Jednou ze mě totiž jistě bude slavná food novinářka a pak budou moje články na každým rohu. Nebo taky slavná cukrářka a pak budou moje fotky na každým rohu. A nebo taky něco úplně jiného a nebudu na vůbec žádným rohu. Uvidíme.
(Edit: V Instinktu mi nabídli stálou spolupráci, takže si články ode mě můžete číst pravidelně v rubrice Menu :)

Rozhovor s Bárou, sushi odbornicí na slovo vzatou, bylo poměrně těžké sepsat. Ne, že by snad nebylo o čem mluvit, ba právě naopak. Povídaly jsme si asi tři hodiny, kdy jsme rozebraly všechno možné, a já se pak probírala dlouhými minutami záznamu a snažila se, aby místo rozhovoru nevyšla celá kniha. Nakonec se ale, myslím, celkem povedl, takže vzhůru za sushi k Sushiquen!

My tasty England

Skupinka z Haileybury 2013 na výletě v Londýně

(-Double entender on purpose-)

Na Facebooku si někteří z vás asi všimli, že v letních měsících podezřele často přidávám příspěvky s britskou tématikou. Z každých prázdnin strávím obvykle měsíc v Anglii, v mé nejoblíbenější zemi, kde pracuji jako delegátka jazykových pobytů.
Zjednodušeně to znamená, že letím se skupinkou zhruba dvaceti českých dětí ve věku od 9 do 17 let na nějakou z britských summer schools. Děti chodí půl dne do školy a půl dne tráví na aktivitách všeho druhu a já řeším všechny vzniklé problémy, jako jsou italské studentky, které kradou boty, výslechy britské policie na letišti, když si děti zapomenou z batohu vyndat nějaký ten nůž, nebo návštěvy nemocnic. (Ač Anglii miluji, buďte všichni vděční za české zdravotnictví!)

Rozhovor: Viet food Friends

Čas letí jako bláznivý a na stáncích už je v prodeji další Instinkt s mým skromným příspěvkem. Okolnosti toho, jak se můj článek dostal k publikování v Instinktu už jsou vysvětleny tady , tak vás nebudu po druhé nudit tím, jak super byla má bakalářka.
Tentokrát se jedná o rozhovor s Mai a Thuy, neboli s Viet food friends, o kterých jste ode mě slyšeli asi tak dvě stě krát. Nebo minimálně jednou. Jsem příjemně překvapená, že reportáž z kurzu se probojovala do TOP 10 nejčtenějších článků. Já osobně tento rozhovor považuji za nejpovedenější ze všech. Je to jednak proto, že vietnamská kuchyně frčí a že toto téma skýtá mnoho zajímavých informací, ale hlavně proto, že holky jsou úplně skvělé. Chytré, úspěšné a skromné. A jak se můžete přesvědčit na fotkách, tak jsou to i dost kočky! (Zkrátka smrtelná kombinace, ale pánové si musí nechat zajít chuť, neb obě slečny jsou šťastně zadané).
Rozhovor v Instinktu je opět zkrácený a editoři mi zase změnili titulek. Já osobně bych do něj pho necpala, protože jsme o něm zas tolik nemluvily, ale znáte to, pho rules the world, takže co naděláme.

Rozhovor: Maškrtnica Juliana Fischerová

Jak již někteří z vás z Facebooku ví, slíbila jsem článek trochu netradiční a jiný, než obvykle. Letos jsem dokončila bakalářské studium žurnalistiky a psychologie a psala jsem dosti neobvyklou práci - na téma foodblogging. Kromě odborných (fakt!) řečiček o blogování byly součástí práce i rozhovory s různými českými foodbloggery. Bakalářka se líbila nejen pánům z komise, ale i pánům a dámám v Instinktu, kde si teď tři moje rozhovory budete moct přečíst. Snažila jsem se foodbloggery vybírat tak, aby rozhovory byly pestré a pokaždé o něčem jíném.  V aktuálním čísle Instinktu vás tedy čeká povídání o chlebu s expertkou na slovo vzatou, s Julkou, kterou asi většina zná pod přezdívkou Maškrtnica. Pro ty,  kteří Instinkt koupit nestihnou, nebo to mají daleko do trafiky, nebo jsou prostě líní, tak přikládám i rozhovor v původní nezkrácené verzi.

The Daring Bakers' Challenge 2013 - Life of pie: Chocolate caramel tart (Čokoládovo karamelový koláč)

Chocolate caramel tart

Hurá! Konečně se mi po dlouhé době výzva nejen líbila, ale dokonce ji stíhám napsat ve správném termínu.
Červnová challenge totiž představovala koláče, což bylo příjemnou změnou po šlehačkových dortech a italských pseudobábovkách. Rachel nám dala na výběr hned z několika variant - čokoládový s karamelem, ovocná crostata (italský mřížkový koláč), jablečný koláč, nebo pro mě nový crack pie z ovesných vloček. Napřed jsem vzhledem ke svému nadšení ze super výzvy chtěla udělat koláče všechny, což se ovšem neslučovalo se studijními povinnostmi, tak jsem vybrala ten, který mi připadal nejlepší. A co může být lepšího, než čokoláda a karamel?

Apetit piknik 2013

Touha po jídle byla zase jednou silnější než já. Přestože bych měla doma v Brně ležet v knihách, radši jsem si šla lehnout do Prahy na trávu na Karlínské náměstí. Konal se totiž třetí ročník Apetit pikniku, což je akce, kterou pořádá časopis Apetit. Nečekaně. Na jaře se redakci mohl emailem přihlásit kdokoliv, kdo si myslí, že vaří nebo peče natolik dobře, že je schopen svoje dobroty prodávat ve velkém. Dámy z Apetitu nakonec vybrali 22 amatérských kulinářů, kteří však s klidem předčí většinu českých profesionálů. Vstup na piknik byl zdarma, pokud jste na něm ale byli prakticky celý den jako já, tak jste stejně utratili přibližně trilión korun.

Krémy na cupcakes

Mnozí jistě ví, jaký je můj vztah ke cupcakům. Dělala bych je pořád, protože jsou na přípravu velmi jednoduché, zároveň ale chuťově výborné, vypadají efektně a můžou být pokaždé úplně jiné. Odpadají starosti s upatlanými talířky od krájení dortu a do přípravy se může zapojit celá rodina! (Konec reklamního spotu.) O mé lásce k těmto minidortíčkům už se doslechli i ostatní a často tak dostávám různé dekorativní předměty jako krabičky s obrázky cupcakes, stojánky na fotky a jiné roztomilosti.

Těsto je skvělé vždycky, co ale pokaždé znovu řeším je, jaký zvolit krém. Hutné máslové krémy plné cukru, které se běžně využívají ke zdobení v Americe, mi moc nechutnají, tak se vždy snažím vytvořit nějakou alternativu. No a protože pak ve všech článcích všemožně odkazuji na jiné recepty, tak bude jednodušší, když všechny krémy budou pěkně pohromadě.

Divoké odpoledne v Divoké vařečce

Dnes jsem do sebe dostala přibližně týdenní energetický příjem dospělého chlapa, z toho tak 90 procent sacharidů. Řeč je o dlouho očekávaném kurzu Moderních dezertů v brněnském kulinářském studiu Divoká vařečka. Dostala jsem ho jako dárek od Ježíška, ale protože jsem neustále ve víru jiných gastroakcí, přišlo na něj až teď. Divoká vařečka je super, jednak se mi dost líbí už ten název, člověk si hned připadá jako wild cook ala Jamie či Gordon a neméně skvělé je prostředí, ve kterém se kurzy odehrávají. Připomíná totiž vinný sklep, což je obzvláště Moravákům více než sympatické. V Divoké vařečce se nabízejí kurzy všeho druhu, externě spolupracují s odborníky na slovo vzatými a přihlásit se tak můžete třeba na kurz polévek, české nebo italské kuchyně, koláčů, vánočního cukroví, atakdále. V dobách své začínající gastronomické slávy jsem k narozeninám dostala kurz steaky, který pro mě byl opravdu přínosem a z receptů, které jsme dělali, čerpám dodnes. Máma pak navštívila ještě italskou kuchyni a přípravu domácí párty, jsme holt taková Divoká rodina.

The Daring Bakers' Challenge 2013 - Hidden Veggies: Avocado cookies (Avokádové sušenky)

Ano, čtete správně, 16. května s klidem publikuji březnovou výzvu. V té době jsem totiž byla na místě tak
vzdáleném, kde ani trouby nejsou (rozuměj Praha) a Hidden Veggies jsem zkrátka neměla jak vytvořit.
Pak jsem na to pochopitelně nějak zapomněla a říkala si, že když jsem stejně neudělala tu únorovou (krekry), ani tu dubnovou (Savarin), tak je to jedno. Potom mi ale moje kamarádka vyhubovala (zdravím Míšu), že už ji nebaví samá vietnamská jídla a fotky nevyslovitelných názvů a co že bude s těma výzvama. Takže jsem na slovo poslechla a jala se vrhnout na challenge!
Úkol zněl jasně: schovat jakoukoliv zeleninu do jakékoliv sladké dobroty. Dopadlo to tak, že většina Odvážných pekařů se pouštěla do tradičních mrkvových dortů, popřípadě cuketových brownies. Protože jsem ultimátní lenoch, nechtělo se mi strouhat s tunama mrkve a přemýšlela jsem, jak si výzvu co nejvíc zjednodušit a ještě ji udělat zajímavou. Ha! Avokádo! Podle mě avokádo chutná jako brambora a pečené kaštany dohromady a samotné je přinejmenším zvláštní.

Snídaňové hody

Kdybych si měla vybrat jedno jídlo dne, které bych jedla pořád dokola, byly by to snídaně. Každé ráno se
těším, až se nasnídám a na letních dovolených, kde bývají snídaně formou švédských stolů, jsem jako v ráji a obvykle se nacpu k prasknutí. Snídaňová jídla jsou prostě to nejlepší, co může být. Müsli, ovesné kaše, palačinky, wafle, toasty a dalších trilión podobných sladkých dobrot. Ač bych chtěla, trochu se mi příčí jíst je v jinou denní dobu, ačkoliv by na tom nebylo nic zvláštního. Můj kamarád Martin třeba klidně posnídá i pizzu, čemu se co do bizarnosti vyrovnává skutečně těžko. Alespoň z mého pohledu, v Asii se na snídani běžně jí polévky, nudle, nebo rýže, což mi připadá úplně nemyslitelné, ale na druhou stranu, proč ne.

Špilberk food festival 2013

Festival jídla, kde se představují ty nejlepší restaurace v Brně a okolí se letos konal už podruhé a zájemci o
dech beroucí gastronomické výtvory museli překonat kopec vedoucí na hrad Špilberk, takže u fronty na lístky pak všichni synchronně oddychovali. Přestože letošnímu ročníku, na rozdíl od loňska, moc nepřálo počasí, fronta u vstupu byla skutečně jako na banány, v tomto případě ale na banány flambované s brusinkovou espumou a pokladené na domácím bisquitu s čokoládovým mousse a jemně poprášené mátovým cukrem. (Je to úplná blbost, jestli se nad tím teď zamýšlíte. Ale v tomto duchu se nesly názvy všech festivalových jídel). Základní vstup byl za 400 Kč a zahrnuto v něm bylo 150 Kč za vstup a 250 na konzumaci.

Není foodblog jako foodblog part II.

Protože má posedlost jídlem, čtením o něm, foodblogy a vším okolo toho stále trvá (Tuto problematiku jsem vecpala i do své bakalářky. Nekecám.), tak by bylo na čase se s vámi opět podělit o další stránky, kde vaše gastronomické já zaplesá nadšením. Určitě totiž všichni plníte své povinnosti tak jak máte, neprokrastinujete ani omylem, a proto nějaké ty tipy, kde trávit na síti čas, jistě oceníte. Stejně jako v minulém díle pojedeme podle abecedy. (Sebe už na konci tentokrát vynechám, jinak bych se samozřejmě napsala do čela tabulky, to dá rozum.) Všechny tyto blogy jsou Veronicus approved (jakože mnou), takže je to sázka na jistotu!

Je libo domácí Bún bò Nam Bộ?

Mai a Thuy - Viet food friends

Vy, kdo mě sledujete i na Facebooku, tak jste si jistě všimli, jak jsem na tom s vietnamskou kuchyní. Není to
tak dlouho, co jsem ji propadla, nicméně aktuálně je to u mě numero uno a propaguju ji, kde můžu. (Zde bych si dovolila poděkovat Nhi, v jejichž restauraci Remember jsem měla možnost ochutnat najednou spoustu věcí a bylo to pro mě první (a skvělé) setkání s vietnamskou kuchyní vůbec). No, nebudu tady natahovat úvod a vysvětlovat, co je na vietnamese cuisine tak bezva, to prostě musíte vyzkoušet sami. Ač by se vám mohlo zprvu zdát, že to všechno vypadá stejně, pořád nějaké nudle a rýže a kdoví co je to za maso a blablabla, tak vězte, že opak je pravdou. No a protože jak jde o jídlo, tak jsem schopna podnikat dost rychlé akce, takže když jsem viděla, že Mai a Thuy z blogu Viet food friends vypsaly kurz na moji (zatím) nejoblíbenější vietnamskou dobrotu, tak jsem neváhala. Holky pořádají kurzy ve spolupráci se Scukem ve studiu Chefparade v Holešovické tržnici a pokud by vás to zaujalo, tak doporučuji sledovat jejich Facebook s aktualitami, protože kurzy bývají vyprodané do několika minut.

Buchtičky s krémem

Všichni je známe už ze školky, někteří je milovali, někteří nesnášeli, každopádně buchtičky s krémem, se šodó, nebo dukátové buchtičky, jsou prostě klasika. (Pokud tyhle tři názvy jsou synonymní jen v mé hlavě, neváhejte mě opravit).
Buchtičky s krémem, jak jim říkám já, jsou zkrátka takový návrat do dětských bezstarostných let. (Zatímco teď mi na bedrech leží celej svět, že jo.)
Dietologové by nad touhle pochoutkou asi trošku zaplakali, ale to se nedá nic dělat, tak to holt u dobrůtek bývá často, ale jednou za čas - proč ne! Tak pojďme na to.
(Recept je z Apetitu)

Cheesecake s karamelovými ořechy

Cheesecake s karamelovými ořechy

Cheesecaků není nikdy dost, takže je potřeba vás opět oblažit nějakým tím novým receptem. Tento typ cheesecaku s karamelovou polevou a makadamovými ořechy je z dílny slavného Yotama Ottoleghiho, já ho poprvé zahlédla u Chez Lucie a ta ho zase zahlédla u Anny, atd., atd. No, tak to zkrátka na foodblozích bývá a vlastně proč ne. Když se udává původní zdroj (věřte, že u foodbloggerů je to mnohdy důležitější než v diplomce) a když jde o šíření dobré věci, v tomto případě tedy další cheesecakové variace, tak  je to jedině dobře. Co je na tomto cheesecaku tak speciálního, skvělého a neodolatelného a tedy i důvod, proč o něm čtete, je právě ta karamelová poleva v kombinaci s ořechy obalenými v karamelu! To je totiž opravdová lahůdka alias vražedná kombinace a dá se pak využít i na další dobroty.

Prostřeno!

Chodíte pořád s kamarády do hospody, na kafe, do kina, a tak dále? 

Pokud už nevíte, co by, tak krom toho, že to najdete v OBI, tak pro vás mám tip na super zábavu. Udělejte si svoje vlastní Prostřeno!

Určitě všichni znáte pořad televize Prima, kam se obvykle hlásí nevychovaní burani, kteří jako vrchol kulinářské speciality připraví rolky z toustovýho chleba plněný taveným sýrem nebo piškotovou buchtu s převelice vtipným názvem orgasmus. Samozřejmě nechci nikomu křivdit, mnohdy se tam objeví světlá výjimka, která připraví skutečně vychytané menu, na které je radost pohledět. Takováhle osoba ale nejen že většinou nevyhraje, ale ještě ji obvykle ostatní pomlouvají se slovy„na co si to hraje“. Hlavně tam už dlouho nejde tak úplně o vaření.

Celebrity party

Pozvánka na Mystery party

To si tak v klidu píšete blog a najednou jste pozvaní na nějakou party s celebritama, kde se představuje nový drink od Zlatopramenu a je potřeba, abyste u toho byli. Prostě úplná normálka. Červený koberec included. Trochu mě sice urazilo, že se mnou nikdo nechtěl udělat rozhovor, ale aspoň jsem se hodně procházela před objektivy, to dá rozum. Takže jsem se objevila na pár videích na Super.cz, nebo na Idnesu, kde se jako správná foodbloggerka na pár sekund mihnu, když si jdu zrovna pro jídlo. (Hlavně ve chvíli, kdy Eliška Bučková mluví o své anorexii, je to skutečně velmi povedená práce střihačů).

Mazanec

Mazanec

Velikonoční mazanec je prostě klasika. Pro nás ho dlouho dělávala babička, než jsem před pár lety převzala otěže já. Když mi bylo asi 17, tak jsem se k ní šla dívat na přesný postup a psala si opravdu velmi detailní poznámky a připadalo mi až neuvěřitelné něco takového upéct. Mazanec vlastně byla jedna z prvních věcí, co jsem kdy upekla a taky jsem na to byla patřičně hrdá. Postup je podobný jako u vánočky s tím, že se nemusíte otravovat s pletením, ale prostě jen uděláte kouli, kterou rozstřihnete. Finito! Problém jsem tentokrát měla s focením. Mazanec je takový nevděčný kousek, není rozkošný jako cupcaky, nebo stylový jako cheesecake. Je to prostě hrouda těsta. Když ho navíc fotíte v deset večer, tak mu to na kráse taky moc nepřidá, a proto k němu švihnete svíčku a pár vánočních ozdob, vždyť je to jedno, a nasvítíte ho stolní lampičkou. Zkrátka a dobře, foodstyling - level: proffesional. (Díky, Peťo, mohla by ses tím živit!) A takhle vznikly tyto nádherné přepálené fotografie, na které je radost pohledět. Ale nemůžu vás přece nechat před Velikonocema bez mazancového receptu, tak přivřete obě oči a hurá do toho!

Cupcake brownies

Cupcakes můžete udělat prakticky z jakéhokoliv dortového nebo i jiného těsta. Tahle cupcaková variabilita je skvělá, protože můžete dělat nové a nové druhy vlastně do zbláznění, k tomu používat různé polevy a popřípadě ještě těsto obarvovat. A skoro vždycky budete za drsňáky, protože cupcakes jsou roztomilé a vypadají, že vám zabraly fakt hodně času. Občas se mě někdo zeptá, jestli mě to pořád baví, péct cupcakes stále dokola. A ano, baví!

Kokosové cupcaky / Coconut cupcakes

Kokosové cupcaky

Chcete narozeninovou oslavu, kam přijde opravdu hodně lidí? Slibte cupcaky! Toto není reklamní slogan cateringové firmy, ale krutá realita. To takhle na Facebooku jednou plácnete, že bude nějaká oslava, kde budou možná i nějaký cupcaky a rázem stojíte dva dny u trouby a zdobíte příjemných 50 kousků.
A když už jich musíte dělat tolik, tak se samozřejmě vyplatí upéct takové druhy, které jste ještě nedělali, což je ta hlavní a zásadní výhoda. Kromě klasických čokoládových a red velvet cupcakes jsem tedy udělala tyto kokosové krasavce a cupcake brownies.
Právě tento kokosový je navíc jediný cupcake, který jsem ten večer ochutnala a to jen proto, že už se mi nevešel do žádné krabičky, tak mi nezbylo, než ho nést buď v ruce, nebo se obětovat. (Jestli si myslíte, že to s tím nošením v ruce je vtip, tak bych toho kvůli nutkavé potřebě, aby na každého aspoň jeden zbyl, vážně byla schopna . Nicméně jsem na jehlových podpatcích se sedmi krabičkami plnými cupcaků při cestě tramvají manévrovala už tak dost, tak jsem ho holt radši snědla. No a byl výborný.)

Happy Birthday!

Z ghetta blog má narozeniny! Recept zde

Je to tu! Dnes je tomu přesně rok, co se změnily životy tolika z vás, co čtete Z ghetta blog! (Ne, není to ani trochu dramatické.) Za tu dobu se z plácaní o blbostech stalo zejména machrování o dobrotách, což přitáhlo pozornost větší masy lidí, která pak s radostí čte i to plácání o blbostech.

Ještě včera byl nejčtenějším článkem recept na čokoládové cupcaky , ale  všechny dobroty světa nakonec předběhla trocha sado maso hrátek, neboli recenze na Fifty Shades of Grey. Článek, který jsem psala z rozčilení nad tupostí tohoto světového bestselleru a původně ho ani nechtěla na blog dávat, se rázem stal nejkomentovanějším příspěvkem a návštěvnost byla až překvapivě vysoká. Až mi tedy začne klesat čtenost, můžete se těšit na Fifty Shades Darker.
(Kecám. Na objednávku píšu blbě, musí to jít ze srdíčka, znáte to, chichichi.)

Red velvet valentine cake

Protože bude mít blog za pár dní narozeniny (čeká vás překvápko!), protože mám nové srdíčkové formičky a protože v ledničce bylo podmáslí, tak jsem udělala dva malé Red Velvet dorty. Je to sice úplně stejný recept jako na Red Velvet cupcakes, ale protože mi to přijde jako dobrá inspirace na Valentýna, k narozeninám, nebo prostě jen tak z lásky, tak to sem zkrátka dám taky. (A protože to je můj blog a můžu si sem psát, co se mi zlíbí :D )

Srdíčkové formičky, které jsem si pořídila v Tchibu, jsou přesně jedna z těch věcí do kuchyně, které objektivně vůbec nepotřebujete, ale subjektivně je prostě musíte mít. V nabídce byly samozřejmě tématicky na Valentýna. Nabyla jsem dojmu, že v současné době je hodně trendy Valentýn nesnášet, myslet si, že je to trapnej americkej svátek a hlavně se milovat 365 dní v roce. Já si myslím, že je tenhle svátek super zejména proto, že restaurace pořádají degustační menu, kde je i brambora ve tvaru srdce a to si prostě doma jen tak neuděláte. No a taky potom proto, že máte důvod využít ty srdíčkové formičky.

50 odstínů trapnosti

(Osoby se sníženou tolerancí vůči sexuálnímu obsahu, nechť dále nečtou- ani tento článek, ani knihu)

Fifty shades of Grey – fenomén současné „literatury“, kontroverzní román o detabuizaci sadomasochistických praktik a především pak celosvětový bestseller cílený především na ženy. O Padesáti odstínech šedi už něco slyšeli snad úplně všichni.

Děj je prostý. Mladá a nezkušená studentka Anastasie, která nikdy neměla žádný vztah, se bláznivě zamiluje do chladného multimilionáře Christiana Greye. Zatímco ona touží po romantické lásce plné něžných polibků a vození za ruce, on ji chce nasazovat pouta a dělat anální fisting. Prostě klasickej hollywoodskej příběh.

Jak moc blbější by to ještě mohlo být? Věřte, že dost. Místo očekávaného erotického napětí mezi hlavními postavami a dech beroucích vzrušujících scén se spíš odehrává jakési podivné pseudoporno aneb: „Bejby, chci tě ošukat! Ano pane, prosím. Ó Bože, Anastasie, co to se mnou děláš? Christiane, udělej mě! Utápím se v rozkoši.“

Croissanty

Croissants

Domácí croissanty? Jde to!

A ani to není taková hrůza, jak si všichni myslí. Jasně, je potřeba mít na to čas a trpělivost při válení těsta, ale jinak žádná věda. Já vím, že to tak říkám vlastně o všem, když ona je to pravda. Já jdu do každého nového receptu s tím, že se to prostě povede, a když ne, tak to zkrátka vyhodím a jedeme dál. Už mám asi ale i nějakou "pekařskou intuici", takže ta bude mít možná taky zásluhy.

Co to jsou croissanty ví asi každý, nebo o tom má aspoň představu. Faktem ale je, že to, co se u nás běžně v supermarketech prodává jako croissant, má k tomu pravému dost daleko. Správný croissant je docela mastný, křehký, trochu se drobí a hodně „lístkuje“, což znamená, že když ho rozpůlíte, tak uvidíte spoustu tenkých vrstviček. Právě to, aby se lístkování povedlo, je jedna z nejtěžších věcí na celé přípravě.

Francouzské sušenky sablés

Sablés/French butter cookies

Už dlouho nebyl žádný pořádný sušenkový článek, což je k vzteku, protože sušenek není nikdy dost! Většinou jsou rychle hotové, ne příliš náročné a hodí se na spoustu příležitostí. No, nebudu tu plácat o tom, proč jsou sušenky bezva a přejdu radši rovnou k těm, které si můžete upéct!

Francouzské sušenky sablés [sábl] jsou podle mě takovým prototypem sušenky. Jsou krásně máslové, voňavé, jednoduché, tvoří je jen pár ingrediencí a jsou hříšně dobré. Dělají se zejména v oblasti Bretagne a mají tak trochu standardizovaný tvar – jsou kulaté, obvykle s vlnkovaným okrajem a na povrchu mají něco jako mřížku. (Jsem na to trošku pedant, takže když chtěla ségra udělat kamarádce k narozkám (čau Vendy!) sablés ve tvaru srdíček, tak jsem to těžce nesla, ale překonala jsem to. (Jo, jsem trošičku divná.)

Někdy se jím říká prostě jen francouzské máslové sušenky, což je možná ještě lepší, protože jak má něco přívlastek „francouzský“, tak je to hnedka hodně cool.

The Daring Bakers' Challenge - Gevulde Speculaas (Speculaas plněné mandlovou pastou)

Plněné speculaas/Stuffed speculaas

Takže na začátek by se hodilo říct, co jsou to ty speculaas. Jsou to vlastně takové sušenky, nebo mini buchtičky, které se dělají v Nizozemí a jsou pro tuto zemi typické stejně tak, jako třeba wafle. Dělají se v obyčejné i plněné verzi a mají velice výraznou chuť. V Holandsku se prodávají běžně na každém rohu a když už se někdo hecne udělat si je doma, tak si aspoň koupí namixované koření a hotovou mandlovou pastu.
 Když jsem si poprvé četla lednovou výzvu, tak jsem byla na rozdíl od té minulé celkem happy, protože jsem speculaas vůbec neznala a taky proto, že se mi dost líbily všechny přísady do těsta, které působily tak trošku perníkově.
Recept na plněné speculaas je na to, že jde o výzvu Daring Bakers poměrně jednoduchý, ale i tak je lepší si ho rozvrhnout do dvou dnů.