Jak jsem slíbila, tak i činím a pro ty, kteří nejsou pravidelným ani nárazovými odběrateli Instinktu , tu mám můj rozhovor se sesterským pekařským duem Future Sailors. Brňáci možná už á jejich dobroty ochutnali a ani o tom nevěděli. Holky jsou mladé, krásné a samozřejmě hlavně pekařsky i podnikatelsky velmi nadané. Vy, co rádi pečete, možná taky sníte o tom, že budete svoje dobroty někde prodávat. Tak tady vidíte, že to skutečně jde.
Ani jsme
se nenadály a najednou podnikáme
Jedna dokončuje
bakalářské studium a druhá se teprve chystá na maturitu. Věk však pro mladé
sestry Terezu a Katřeinu Pachtovou není překážkou. Před čtyřmi lety spíše
náhodou založily společnou firmu Future sailors na občasný přivýdělek. Dnes
však dodávají dezerty včetně bezlepkových variant do několika brněnských
podniků, mají za sebou prodej v zahraničí a mohli jste je potkat třeba na
brněnském Majálesu.
Co vlastně znamená váš
název Future Sailors?
Tereza: Oficiálně říkáme, že se na vlnách pečení chceme
dostat co nejdál (future – budoucnost,
sail – plavit se), pravda je ale mnohem jednodušší. Potřebovaly jsme rychle
vymyslet nějaký název a zrovna hrála písnička s názvem Future Sailors,
takže jsme se moc nerozmýšlely a napsaly to jako jméno. Tehdy jsme vůbec
netušily, že se nakonec dostaneme tam, kde jsme teď. Někteří nám dokonce říkají
sailorky, takže název už změnit nemůžeme. Teď už jsme se s ním ale celkem
sžily.
Jak vás, u Terezy ve
14 a Kateřiny v 18 letech, napadlo založit si vlastní byznys? To dívky
mívají jiné starosti.
Kateřina: Iniciativa vzešla spíše od Terezy, která odmala
milovala pečení. Jako většina středoškoláků jsme přemýšlely, kde si trochu
přivydělat a zkusily jsme to prostřednictvím něčeho, co nás obě baví. Na rychlo
jsme vymyslely název, v té době provizorní, něco jako logo, pořídily fotky
k propagaci a už to bylo.
Čekaly jste, že
přijde takový úspěch?
Tereza: Naopak, vůbec jsme to neplánovaly. Spíš mi vyhovuje, že to jen tak samo
nenásilně a příjemně plyne a my si postupně budujeme svoji klientelu. Začalo to
trochu netradičně na bleším trhu, kde si lidé obvykle vyměňují oblečení, ale my
jsme se rozhodly, že to zkusíme s jídlem. Lidem se to zalíbilo, postupně začali
cíleně chodit za námi a najednou jsme během hodiny měly vyprodáno. Tam si nás
pak všimli lidé, kteří organizují swingové party v jedné brněnské kavárně,
na které nás pozvaly. Jak se to celé začalo rozjíždět, založily jsme i
facebookové stránky a postupně nás začaly oslovovat další podniky.
Co říkají na to, když
zjistí kolik je vám let?
Kateřina: Nikdo se
nás na věk moc neptá. Naopak pro nás je zvláštní, když si na našem dortíku
pochutnává paní ve věku naší babičky, od které máme i několik receptů.
Tereza: Někteří nám dokonce nevěří, že zákusky skutečně
pečeme skutečně my a ptají se, ve které cukrárně jsme je koupily.
Foto: Z archivu Future Sailors |
Čím jste si získaly
takový zájem? Určitě nejste jediné pekařky v Brně.
Kateřina: Podle mě je to tím, že nás to skutečně baví a lidé
to poznají. Užíváme si všechnu organizaci od lepení krabiček, přes nadepisování
cedulek až po osobní kontakt se zákazníky.
Tereza: Může to být i
kvůli bezlepkovému pečení, u kterého zatím není moc dalších dodavatelů a je
těžké upéct takové zákusky, aby byly skutečně dobré.
Bezlepkové varianty nabízíte
cíleně, abyste se nějak odlišovaly?
Tereza: Vůbec ne, já sama mám asi dva roky bezlepkovou
dietu, takže jsem se musela pro sebe naučit péct většinu původních receptů i v bezlepkové
verzi. Protože jsem ale pro zbytek rodiny stále pekla s lepkem, tak
vznikaly recepty obojího druhu. Nabízíme rády právě to, co samy běžně pečeme
doma, takže to vyplynulo ze situace. Problém je, že třeba bezlepkové mouky jsou
hodně drahé. Proto nejradši vytvářím recepty se surovinami, které jsou
bezlepkové přirozeně a nemusí se tak nic nahrazovat.
O co je z nabídky
největší zájem?
Tereza: Největší zájem je určitě o cupcakes a o sušenky. Je
ale zajímavé, že když jsme byly prodávat ve Vídni, cupcakes se prodaly až jako
úplně poslední. Největším hitem byl citronový koláč. Je to možná tím, že
v Česku jsou na rozdíl od ostatních zemí cupcakes stále poměrně novinka.
Bylo ale zajímavé zjistit, že jenom pár hodin za hranicemi mají lidi úplně jiné
chutě. Poslední dobou je ale stále populárnější právě bezlepkové pečení.
Kateřina: Často se na nás taky lidé obracejí i
s projekty na míru, jako je pečení na svatbu nebo narozeninové dorty. Jsme
za to rády, pokud bychom se měly omezovat jen na dobroty, o které
je největší zájmem, přestalo by nás to bavit.
Jak probíhá převedení
receptu do bezlepkové varianty?
Tereza: Je to běh na dlouhou trať. Pokud se snažím o nějaký
klasický recept, postupně nahrazuji suroviny tak dlouho, než jsem s ním
spokojená. Mnohdy ale něco musím upéct třeba desetkrát, než jsem spokojena
s výsledkem. Chuť je většinou dobrá vždycky, problém bývá spíše
v konzistenci. Buď se těsto rozpadá, nebo je naopak moc mazlavé, nebo zase
tvrdé. Proto tak dlouho trvá vymýšlení receptů. Vytvořit muffin bez lepku, který bude držet po hromadě,
není jen tak.
Máte pocit, že
bezlepková dieta člověka omezuje ve výběru?
Tereza: Ano, ale spíše než doma to člověka omezuje při jídle
venku, v kavárnách a restauracích. Tam si mnohdy nemůžu objednat skoro
nic. Na druhou stranu se to poslední dobou hodně zlepšuje a s tím, jak to
bylo třeba jen před dvěma roky, se to nedá srovnat. Mám ale pocit, že když už
někde mají bezlepkovou nabídku, tak se na ní snaží vydělat opravdu dost a
varianta bez lepku je třeba dvakrát dražší. Ten cenový rozdíl ale přitom není
zas tak zásadní. Když je ale člověk celiak a do takové restaurace zajde, tak mu
nezbývá nic jiného, než to stejně zaplatit.
Foto: Z archivu Future Sailors |
Co na váš úspěch říká
rodina?
Tereza: Rodiče si napřed mysleli, že je to jen chvilková
záležitost a měli strach, abychom nezanedbávaly školu. Snažila jsem se
vysvětlit, že jsem do pečení opravdu zapálená a dovedu si představit, že bych
se tím živila celý život. S tím, jak máme postupně větší úspěch, tak už
tomu začali věřit taky a podporují nás. Máma nám třeba dělá rozvoz a naše třetí
sestra občas pomůže v kuchyni. Ze
začátku se nám spíše smála a potom dokonce zastoupila na celý rok Katku, když
byla studijně v zahraničí.
Takže vlastně rodinná
firma?
Tereza: Skoro ano, jen táta pouze ochutnává. A nejstarší
sestra se smíchem říká, že se k nám oficiálně připojí, až když budeme mít
gigantickou firmu a budeme vydělávat velké peníze.
A chtěly byste něco
takového?
Kateřina: Uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet, jednoho dne
třeba opravdu budeme mít velkou firmu. Rozhodně ale nechceme jít do extrémů,
velké pekárenské firmy s vakuovanými výrobky jsou přesně to, proti čemu se
vymezujeme. Na každém zákusku musí být vidět, že nám prošel rukama.
Obě studujete, jedna
na střední a druhá zároveň na vyšší odborné a vysoké škole, jak to stíháte?
Kateřina: Poslední
dobou skoro vůbec. Letos budu odevzdávat bakalářskou práci, takže pečení je teď
hodně na Tereze. Víc než teď bychom toho
v současné době nezvládaly, musíme i hodně zakázek odmítat.
Tereza: Ale právě tím, že jsme na to dvě, tak se to dá
zvládat, můžeme vždy zastoupit jedna druhou
Jak spolužáci reagují
na to, že podnikáte?
Tereza: Když slyším, že podnikáme, tak mě to vždy pobaví,
protože se sama za podnikatelku vůbec nepovažuju. Většina kamarádů to ale neví,
nijak se tím nechlubíme. Všichni samozřejmě ví, že ráda peču, ale netuší, že je
to ve velkém množství pro různé kavárny.
Kateřina: Moji
spolužáci jsou většinou překvapení tím, jak to stíháme. Ale jinak jsou nadšení,
často se mě ptají na recepty, a nebo si rovnou něco objednají.
Zatím obě bydlíte u
rodičů, uživilo by vás ale pečení už teď?
Tereza: Nedávno jsme počítaly, kolik peněz si vlastně
vyděláme, protože jsme to ani nevěděly. Kdybychom se tomu začaly věnovat úplně
naplno a neodmítaly většinu nabídek, tak asi ano. Obě ale musíme napřed
dostudovat.
Kateřina: S pečením
se dá uživit, jako s každým jiným poctivým řemeslem. Ze začátku to sice
stojí spoustu času a námahy, ale myslím, že do budoucna se nám to určitě
vyplatí.
Dělíte si zisky
přesně napůl?
Tereza: Tím, že máme výborný vztah a jsme spíše kamarádky,
tak peníze tolik neřešíme. Navzájem se pořád na něco zveme, z vydělaných
peněz třeba nakupujeme suroviny a moc to neřešíme.
Kateřina: Snažíme se
trochu hlídat, jak moc a kolik času jsme firmě obětovaly a tomu pak odpovídá
honorář.
Nebojíte se, že by to
postupně mohl být ve společném podnikání problém?
Kateřina: Ne, věříme
si a máme výborný vztah i mimo naše společné podnikání.
Tereza: Naše případné spory se týkají spíše tvaru sušenek,
takže si myslím, že nám to skutečně nehrozí.
Foto: Z archivu Future Sailors |
A tady máte od holek jeden recept:
Medové bezlepkové mandlenky
140g rýžové
mouky
100g cukru
krystal
130g másla
25g medu
1/2 přášku do
pečiva bez lepku
3 vejce
1 vanilkový
cukr
Postup:
Ve vodní lázni
rozpustíme med s máslem. V misce smícháme mouku společně s kypřícím práškem.
Vejce vyšleháme s cukrem a vanilkovým cukrem do pěny. Poté lehce a opatrně
vmícháme mouku s práškem do pečiva, asi na tři krát. Nakonec po stěně
nádoby vlijeme vychladlé máslo s medem. Přikryjeme potravinářskou fólií a dáme asi
na hodinu do lednice. Plníme do formiček vymazaných máslem a pečeme na 200°C
asi 8-9 minut. Na konec pocukrujeme.
Užasné holky. Jsou inspirací:) ráda bych se do něšeho takového pustila v Ostravě, ale právě se mi moc nechce samotné nemám žádnou pečíčí kamarádku :D
OdpovědětVymazatJa myslim, ze kdyz te to bavi, tak do toho muzes jit i sama :) Ono urcite i to byt na to sam, ma neco do sebe...nemusis se pak s nikym delit a tak :D
VymazatMartino, máte ještě zájem péct v Ostravě? Napište na email: misa.mikulenkova@gmail.com
Vymazatrozhovor jsem četla asi před 2 měsíci a úplně jsem byla pyšná, že jsem od nich jedla na electro swing večírku =))
OdpovědětVymazatSuper, tak to jsem rada, ze ten Instinkt vazne nekdo koupi...pokud to teda nebylo jen tak a ne kvuli me :D
VymazatTo chapu, ja taky vzdycky jsem , i kdyz mam s tim clovek spolecneho uplne minimum, staci mi, ze ho aspon treba prostrednictvim jeho zakusku znam :D
Tak to si budu muset do nějaké kavárny, kam dodávají ty svoje dobroty určitě zajít, působí moc sympaticky. Je to skvělý, v takovým věku a takový úspěch s něčím, co je tolik baví :)
OdpovědětVymazatMuzes treba Zastavku, nebo Mezannine, nebo jeste Sklizeno na Dvorakove :)
VymazatJojo, holky jsou moc fajn a to jak jsou uspesne v tom veku je obdivuhodne :)
Jsem blba, Sklizeno na Josefske jsem myslela :)
VymazatInspirativní... vážně odvážné holky, které se nebojí a věří si :)
OdpovědětVymazatDíky za rozhovor
Super, jsem rada, ze se rozhovor libil :)
VymazatHolky jsou šikovné a moc odvážné a strašně se mi líbí, jak už to mají v tak maldém věku promyšlené. Ráda bych do podobného projektu šla taky, protože u nás na malém městě není žádná pořádná kavárna dobrými domácími zákusky a bezlepkovými už vůbec ne, ale asi nejsem taková rázná, prostě tyhle fantazie u mě pořád figurují jen v oblasti snů.
OdpovědětVymazatTaky se mi to moc líbí, já ve věku Terky neuměla upéct zhola nic! :D
VymazatMadlo, tak až to jednou budeš fakt moc chtít, tak se podle mě odhodláš taky :)
Holky jsou pro mě inspirací, ráda bych se do bezlepkového pečení také pustila ale jen tak při zaměstnání.Nemůžete mi někdo poradit co vše si musím obstarat ohledně úřadů?Děkuji za pomoc Míla
OdpovědětVymazatAhoj, staci trochu zapatrat na internetu, nebo se zepta na kteremkoliv zivnostenskem uradu. Zakladem ale je mit vyucni list nebo garanta a zkolaudovanou kuchyn. S bezlepkovymi vecmi tam bude ale urcite jeste neco dalsiho.
VymazatŠikovné holky, je vidět, že pokud člověka něco opravdu baví, může z toho vzejít něco krásného. Nejmilejší na tom je, že holky vůbec takový úspěch neplánovaly....jen tak dál používáte správnou ingredienci..VÁŠEŇ...;-)
OdpovědětVymazatJe to presne tak, taky jim moc fandim :)
Vymazat