Moje království III.

S krátkou odmlkou vyplněnou nějakým tím celebrity bussinesem a syrovým lososem je tu poslední díl miniseriálu o pekařských nezbytnostech. Poslední proto, že další věci už asi nemá smysl představovat, forma na bábovku zase takové terno není a taky proto, že mi dochází moje úvodní přirozené fotky mezi zdobičkami a spol. Tentokrát to bude taková všehochuť toho, co se mi nevešlo do předchozích dvou článků a u některých věcí si asi budete říkat, jestli jsem se nezbláznila a že vám tady můžu rovnou vyfotit lžící. Ale věřte mi, vše má svůj hluboký význam!


Tak tedy začneme něčím, co mnozí z vás doma možná mají - silikonová podložka na válení těsta. Tato je opět nečekaně z Tchiba, nicméně se občas prodává v Lídlu i v Kauflandu. Podle mě to teda žádná pecka není, těsto na ni podsypávám moukou taky, možná o něco méně, než na válu nebo na lince, ale rozhodně to není tak, že by šlo válet jako po másle jen tak. Používám ho ale docela často, akorát z trochu prozaičtějších důvodů - všechen nepořádek z této bohulibé činnosti pak odnesu na podložce rovnou do koše, podložku opláchnu a nemusím umývat celou linku. Na obrázku vidíte několik zářezů, takže nedoporučuju těsto krájet přímo na podložce, pokud nechcete aby vypadala jako bojový štít.

Lžíce na zmrzlinu, to asi znáte. Ale, mnohem častěji než na tvorbu zmrzlinových pohárů ji používám na co? No jistě, že na cupcakes. Podle mě je to úplně nejlepší věc, kterou můžete těsto dostat do košíčku a vlastně ani nevím, jak bych to jinak dělala. Na obyčejnou lžíci je těsto moc tekuté a moc se ho na ni nevejde, navíc to teče všude kolem. Nalívat to z mísy je jen pro odvážné a nadprůměrně zručně a lžíce na zmrzlinu vyřeší všechny tyto problémy za vás! Navíc takto naplníte košíčky všechny stejně. Seženete ji všude možně (IKEA, Tesco, Tescoma) a stojí pár desítek korun.

Tyto dvě věci vypadají jako další pěkná blbost, ale nemůžu si pomoct. Dříve jsem totiž pekla tak nějak jenom s vařečkou a to mi bohatě stačilo, nicméně věci tohoto typu vám fakt usnadní práci. Zřejmě je budete mít doma všichni a jenom my jsme byli divní, ale kdyby náhodou ne - bez gumové stěrky ani ránu. Můj vztah k ní je sice trochu ambivalentní povahy , protože na ni na jednu stranu nedám dopustit a na druhou na ni mám děsuplné vzpomínky ze školní jídelny. "Na zbytky jídla používejte gumovou stěrku" byl nápis, který zdobil okýnko sloužící k odevzdávání použitých talířů a táců a zatímco jsme všichni hnusné omáčky seškrabávali do zbytkového kýblu příborem, tak kuchařky nechápali, proč to neuděláme pár pohyby gumovou stěrkou. Takže tak. Nicméně opravdu, dostanete s její pomocí z mísy i ten nejposlednější gram těsta. Vykašlete se na nějaké extra stěrky za stovku a víc, v každých domácích potřebách stojí tak třicet korun.

Druhá věc, metlička, je taky dost užitečný pomocník. Ne, že bych s ní šlehala sníh, na to mám jiné pomocníky, ale i to by se dalo. Je ale ideální na rozšlehání vajíček, mísení všeho možného, atakdále. Tato základní je opět v řádu desetikorun, ale můžete si pořídit i všelijaké vychytávky na high tech šlehání, o čemž si ostatně můžete přečíst u Kuchařinky.

Tento rošt na horký plech má asi taky hodně z vás, je za 100 korun z IKEA a není mu co vytknout. Díky němu vám odpadne poletování s horkým plechem po kuchyni a přemýšlení, kam ho teda švihnete. Podobně fajn věc je i kulatý rošt, na kterém vám mohou chladnout dorty, nebo chleba. Ten máme asi trilión let z domácích poitřeb.

Toto je primárně teploměr na steaky, kde funguje naprosto skvěle a můžete díky němu udělat na oběd steak každému podle jeho gusta. Prostě zapíchnete a víte, jestli je rare, nebo medium, nebo už trošku přes, ale i to má někdo rád. Já ho ale používám třeba taky na odpalované těsto, kde měřím, jak moc vychladlo a jestli už přišel čas na na zapracování vajíček. Do trouby bych ho nedávala, na to slouží jiný kousek a je téměř nezbytností na pečení makrónek. Pokud teda nemáte dar od Makrónkového Boha. Jak vidíte, je z tescomy a stojí 250 korun.

A tady jsou další dvě jednoduché blbosti (kterých je ostatně tenhle článek plný, tak už bych to možná mohla přestat říkat). To vlevo je cukrářská špachtle, je to ideální na roztírání krémů a polev, jde to o dost líp než nožem nebo lžičkou, což bývaly moje alternativy. Poleva se tak dá bez problému rozetřít i po stranách dortu a hlavně pěkně dohladka. Vedle je lopatka na dorty, což se taky hodí, abyste nakrojený kousek po dolování lžící před servírováním úplně nerozdrtily. Opět jsou to věci za pár desítek korun.

Teď přichází řada na více technické věci. Váhu tu mám proto, abych apelovala na pořízení digitální, pokud máte ještě tu ručičkovou zděděnou po babičce. Dost se totiž liší, ze kterého úhlu na ni koukáte, takže rozdíl mezi succesem a failem může být pouze v poloze vašich zorniček a to naštve. Je to ještě o něco nepřesnější, než americké cups a velmi vtipné je video, kde Stephanie z Joy of baking Američanům vysvětluje, že třeba 1cup cukru váží jinak než 1 cup mouky a že co to vlastně ta váha je.

Občas se mě někteří ptají, co používám za robota. Moc ráda bych řekla Kenwood nebo Kitchen Aid,  nicméně musím říct Bosch, kterého doma máme už asi šest let.Je to robot ze série MUM, jede skoro denně a naprosto mi stačí.. Výhodou je, že se k němu dají dokupovat další hlavice a příslušenství. Je to sice plast a je dost hlučný, ale za celou dobu jsem s ním neměla nejmenší problém. Zvládne v pohodě ušlehat jak sníh z bílků, tak uhníst těsto na chleba. Stojí do tří tisíc, takže pokud nechcete dávat za robota celou výplatu, tak si myslím, že Bosch je dobrá volba. Má čtyři rychlosti, tři šlehací nástavce, dobře se myje a vydrží vám dlouho. Pracovala jsem jak s Kenwoodem, tak s Kitchen Aidem a jasně - jsou hezčí, bytelnější, rychlejší, atd., ale pokud nejste pekařští šílenci, tak vám to může být jedno.

Pokud ale pečete jednou za týden, nebo i méně, tak si s klidem vystačíte s ručním šlehačem. Tyhle staré kousky jsou asi nesmrtelné, moje máma ho má od svatby a stále jede na plné otáčky, a když se mi nechce vytahovat velký robot, tak poslouží dobře. Ceny těch dnešních začínají na pětistovce, takže pokud je pro vás robot moc velký a drahý, ale stejně nechcete, aby vám odpadla ruka při pokusu o sníh, tak vám bude ruční šlehač stačit.

Ponorný mixér potřebujete nejen u vaření na krémové polévky a různé kaše, ale taky třeba na dýňové pyré a  je jasné, že bez toho, že se žádný správný podzim neobejde. Dokud jsem neměla sekáček, tak jsem ho s úspěchem (a s nepořádkem po celé kuchyni) používala třeba na drcení sušenek na cheesecake, nebo místo struhadla na čokoládu při přípravě ganache. Pokoušela jsem se i o ořechy,,, no, jde to, ale dře to, a to doslova. Ten úplně základní, který vidíte i na fotce, můžete mít do čtyř stovek, potom jsou verze s nádobkou a krytkou o dvě až tři stovky dražší, což se ale určitě vyplatí, protože jinak obsah vážně lítá na všechny strany. No a můžete se dostat i přes tisícovku, pokud sáhnete po verzi s vyměnitelnými hlavicemi, kdy už sekáček nebudete potřebovat.

Mě ovšem vyhovuje sekáček, neboli chopper, který jsem si původně pořídila v podstatě jen na drcení sušenek do cheesecaku, protože jsem jich v té době pekla fakt dost, a už jsem z úlomků sušenek všude kolem byla trošku na nervy. Napřed jsem si pořídila Sencor, který byl úplně na nic, sušenky sice zvládl, ale zasekl se na první mandli, takže rozhodně nebrat. Nakonec jsem vybrala Russel Hobbs, který stál kolem sedmi set, a nemůžu si ho vynachválit. Dělám v něm smoothies, drtím čokoládu na hoblinky, samozřejmě zmiňované sušenky na cheesecake, ořechy, zkrátka všechno co rozdrtit lze. Pár z vás se mě ptalo, zda zvládne i mandle na moučku. Ano, ale stejně bych to do makrónek nedávala, protože pouhým okem to sice dokonale hladké vypadá, ale nemusí to tak být, takže vám se pak makronky nepovedou a budete mě proklínat, což rozhodně nechci.

A tohle jsem si samozřejmě na závěr nemohla odpustit. Nejsou rozhodně všechny, ale jen taková ukázka a tipy na to, kde košíčky kupovat. Bohužel vás zklamu, protože drtivá většina je z Anglie. Takže pokud tam zavítáte, určitě si něco přivezte. Ty princeznovské a trojité vpravo jsou z Poundlandu nebo 99p store, zkrátka oboje stálo libru, tedy kolem třiceti korun. Nebojte se tedy do těchto obchodů nakouknout, kromě všelijakých košíčků tam za libru můžete najít i plechy na muffiny/cupcake, zdobičky a nebo třeba čokolády Lindt. Ty modré s puntíky jsou ze specializovaného cupcake obchodu, stály proto asi 3 libry, ale přišly mi tak skvělé, že je je tam nemohla nechat. V Česku košíčky seženete jednak v papírnictvích, tam to budou takové ty obyčejné jednobarevné, nejčastěji čistě bílé, zato ve více velikostech. Pěkné vzorované košíčky mívají čas od času v prodejnách Nanu Nana (jsou odtam třeba ty fialové a růžové s puntíky). Pokud se vám líbí ty s rybkami, nebo fialkové s motýlky vedle, tak ty jsou z dm drogerie a mívají je tam vždycky. Jinak se samozřejmě můžete kouknout do cukrářských eshopů na net, nebo třeba na ebay po zadaní výrazu "cupcake case".

No a to je ode mě skutečně vše, nezapomeňte prostudovat první a druhý díl a klidně napište s čím se nejlíp pracuje vám, pochlubte se, jestli máte Kitchen Aid nebo Kenwood a prozraďte tajná místa na nákupy košíčků!

------------------------------------------------------------------------------------------------


Jo a kdo jste si toho nevšimli na Facebooku, tak plánuji do Instinktu článek o méně tradičních druzích cukroví (prostě ne perníčky, rohlíčky, linecké), takže budu ráda když mi pošlete svoje recepty, nejlépe i s fotkou, ale nemusí být. Já potom vyberu ty, které mě zaujmou nejvíce, otisknou je v Instinktu a vás čeká nehynoucí sláva! Posílejte na Facebook do zpráv, nebo na zghettablog@gmail.com Díky!