Blogerská party

Pokud náhodou nesledujete jenom mě, což by bylo sice fajn, ale s touto variantou moc nepočítám, tak vám asi v následujících dnech spadne Blogger pod náporem večírkových článků. Konečně se totiž završilo několikatýdenní klání o Blogerku roku v pěti kategoriích, kde jsem se v top ten díky odevzdání vašich emailů do spárů pořadatelů ocitla taky. Musím říct, že jsem se dost těšila, protože mám ráda jakoukoliv záminku na návštěvu Prahy, užívám si fun and relax a připadám si důležitě s notebookem v autobusové zásuvce. Jakože musím pořád pracovat a jsem hrozně busy, přitom tak akorát žhavím Facebook a mail. Vždycky si vyberu restaurace a kavárny, které si chci odškrtnout ze svého pražského gastroseznamu a naplánuju si setkání s kamarády minimálně na každé hlavní jídlo. Rozbiju prasátko, sbalím kufřík a jede se.

Tentokrát jsem se ale výjimečně netěšila jen na jídlo, ale i na to, až uvidím kolegyně blogerky, které znám jen prostřednictvím jejich článků, popřípadě videí.Méně už jsem se těšila na samotný program finálového večera, který sestával z vystoupení mně neznámých zpěváků a předávání cen od zmatených sponzorů a hihňajících se modelek.

Celá paráda začínala v sedm večer v hotelu Yasmin nedaleko Václaváku, jež byl prezentován jako středobod vesmíru, nicméně když jsem se ptala pár lidí, kde je ulice Politických vězňů, tak se s údivem zeptali: "Jakých vězňů?" No, byli to teda ale Rusové, jako skoro každej v centru Prahy.

Dresscode byl tres chic, což si sice přeložit dokážu, ale moc mi to nepomohlo. Trochu nás to i s ostatními nominovanými rozhodilo, ale nakonec mi stylisti a módní poradci (Google) zhodnotili, že je to elegantní ale ne zas moc, sexy, ne zas moc, extravagantní ne zas moc a nakonec , že je to skoro cokoliv, v čem se člověk ítí dobře. Takže vlastně asi všichni chodíme oblíkaní tres chic.
Moje oficiální fotky vypadají jako po odoperování mimických svalů, takže tady máte jednu instagramovku, kterou už někteří znáte. Když jsem rozostřená a s filtrem, tak vypadám celkem k světu, na rozdíl od super kvality a profi světel. Fotky sama sebe před zrcadlem mi sice pořád připadají jako pěknej trapas, ale co se dá dělat. Na těch dalších mi nejsou vidět vlasy a vypadám jak plešoun. Navíc soudím, že je fakt hustá, protože na mým profilu na Facebooku získala asi 90 (!!) lajků. Což je pro mě asi tak nejvíc v životě a lajkovali ji i ti, co u mě normálně nelajknou zhola nic. Třeba můj exboyfriend Vojtěch. Nebo Láďa. Nebo moje španělská kamarádka, co jsem neviděla asi 8 let. Chápete to? Rozostřená fotka před zrcadlem.

Co se týče samotných výsledků v kategorii food, tak věc se má následovně:

1. Menu domů
2. GOOD MOOD SPOON
3. Laskominy od Maryny
4. eat run love
5. Delicious blog Lucie
6. Kitchenette
7. Z ghetta blog
8. Popečeníčko
9. Výpečky
10. Meg v kuchyni

Další výsledky jsou zde.

Byla jsem celkem překvapená, spíše ale příjemně. Předně  tím, jak vysoko jsou Good Mood Spoon, naopak Kitchenette jsem čekala mnohem výš, potom taky Meg jsem čekala výš - to je tedy překvapení nepříjemné. No a já? Já jsem za sebe moc spokojená. Sedmička je bezva číslo a moc děkuju všem, co se vzdali svého e-mailu ve prospěch mé nehynoucí slávy.

Koko to moc přeju, ačkoliv mi přijde už trochu mimo náš rank, asi tak jakoby alternativní pouliční umělci soutěžili ve Slavíkovi s Kájou Gottem. Ne že by třeba Maryna, nebo Lucie byli alternativní pouliční umělci, ale lepší metaforu asi nezvládnu. Koko se tím zkrátka už spíše živí, což ale vůbec neznamená, že by si to nezasloužila, spíše by byly fajn třeba dvě kategorie. Byla ale super vtipná při přebírání ceny a jestli z toho bude někde video, tak se určitě koukněte. Jo a taky jí to fakt slušelo. Moc mě potěšilo třetí místo Maryny, se kterou jsem se viděla poprvé a je stejně skvělá jako její blog.

EDIT: Jakub-ten, který je všude, vyslovil názor, že není přece důvod, aby měla Koko vlastní kategorii a že měla stejné šance jako všichni ostatní. "To, že to dělá líp, než všichni ostatní, je OK a proto je první." Myslela jsem to spíš tak, že má svůj pořad na Streamu a že je to částečně její práce a že by proto mohla být kategorie profesionálů...zase by tam ale asi byla sama :D

Potom jsem se zase viděla s Bárou, nejlepší sushi královnou v českých luzích a hájích.

(Nemám lesklý silonky, ale světlo je můj nepřítel.)

Tady jsem já sama ve velmi přirozeném postoji. (Jo a jsem fakt hodně mrňavá).

No a tady jsem s beauty blogerkami. Já jsem tak ponořená do foodblogů, že z beauty kategorie čtu jenom Káju z Plum foolery, se kterou jsme další den šly na bunbonambo, ale seznámila jsem se i s Lou z GetTheLouk a s Kristýnou z InYourFace. Lou měla oči jako páv a aspoň hned každý poznal, že je beauty blogerka. Stejně jako na mě každý poznal, že jsem foodblogerka, protože jsem po celou dobu ceremoniálu Meg otravovala s tím, že mám hlad a po jeho skončení jsem si šla nabrat asi tři talíře. Ale takové ty maličké, co se na ně nic nevejde, takže žádné faux pass se nekonalo.

Taky jsem se viděla s Veronikou z blogu Healthy Lifestyle By Me, která skončila třetí v kategorii Objev roku. Zdravé blogy nejsou úplně můj objekt zájmu, protože cukr a máslo jsou moji BFF, nicméně o jejím blogu jsem slyšela. Když jsem se pak koukla na její Instagram, tak jsem zjistila, že počet followers je označen magickým "k" značící tisíce, což je u mě synonymem pro celebritu, tak jsem ji honem followla taky. Každopádně jsem dlouho nepotkala někoho tak milého, skromného a krásného zároveň, takže koukejte na černovlasou kočku uprostřed, popřípadě na Káju. Každá fotka se holt nevyvede, no.

Co se večírkového jídla týče, tak jsem teda nadšením nejásala, ale já jsem trochu rejpal, takže to zas tak vážně neberte. Výborný byl roastbeef, ale jinak tam bylo nějaké kuře, nudle, těstoviny a grilovaná zelenina. Ne, že by to nebylo chuťově dobré, ale od hotelu s celým souhvězdím jsem čekala trochu víc. Třeba humra, že ano.

Dezerty mě ale zklamaly ještě víc. Později večer sice přibyly makronky, ale jinak to bylo na můj vkus trochu oldschool - větrník s čokoládovou polevou, ořechové kostky, jogurtové řezy s ovocem. Čekala bych, zvlášť na akci tohoto typu spíše cheesecake, tartaletky a samozřejmě...cupcakes! Aspoň jsem toho ale moc nesnědla, moje šaty už tak byly upnuté dost. Zato mi ale moc chutnalo víno, a když si ho můžete jen tak brát z tácku od číšníka procházejícího kolem, konzumace alkoholu nabývá úplně jiný rozměr.

Ještě abych se vyjádřila k samotnému ceremoniálu. Bylo to trošičku trapné. Na to, že jsme měli posílat svoje fotky a videa a kdo ví, co všechno, aby se při oznámení nominací mohly blogy náležitě představit, tak nakonec kromě obrazu na projektoru nejel moc dobře ani zvuk. Takže jména nějakých blogů (jasně, že i Z ghetta blogu) ani nezazněly, protože se to asi pouštělo z gramofonu se zaseknutou jehlou. Moderoval to Ondra Vodný z Evropy 2 a moc vtipné mi to nepřipadalo, na druhou stranu zachraňoval nefungující techniku jak se dalo. Trochu zvláštní byli i sponzoři, kteří předávali ceny, a pod tres chic si představili třeba rifle a svetr po dědovi. I když to je vlastně celkem vintage, tak se to asi počítá. Fajn byl jenom pán z Ugo šťáv, které byly nedávno partnerem u Cuketky. A právě šťávy Ugo na celý rok byly hlavní cenou pro Objev roku, což bych chtěla nejvíc ze všeho. V kategorii food se totiž ceny zrovna moc nevychytaly. Billa totiž souhlasila, že bude sponzorem jenom tehdy, pokud bude mít výhradní místo a tím pádem nikdo další sponzorovat nemohl. Jsem fakt zvědavá, jak moc bude Koko nadšená z psaní pro prestižní časopis Gusto. 

Nejhorším zážitkem ale zaručeně bylo vystoupení italského Michala Davida alias Davida Mattioliho. Víc se o tom snad ani rozepisovat nebudu, ale kdo byl, tak jistě chápe, kdo nebyl, tak si může gratulovat.

Celkově byl ale večírek fajn. Líbí se mi vůbec samotný nápad na tuto soutěž, ač se o ní některé blogerky (kupodivu ty mimo Top 10) vyjadřují s despektem. Takže vřelé díky pořadatelům za ideu. Přijde mi fajn takto příjemným způsobem upozornit na blogerskou komunitu, navíc z různých odvětví a hlavně dát autorkám příležitost se konečně setkat naživo - to pro mě bylo asi to nejpodstatnější. Jinak bych třeba Marynu a Káju a další blogerky nikdy neviděla. Nějaké pořadí mě tolik nezajímá, je to zkrátka soutěž popularity jako každá jiná, ale nechápu, proč bych se vůči tomu měla nějak vymezovat. Nevím, jak přesně by si kritici pravidla hlasování představovali, aby pro ně soutěž byla relevantní. Hodnocení odborné poroty? Ale jaké? Hodnocení mezi samotnými blogery? Které ale zahrnout? Všechny? To asi těžko. Posuzování každého článku na blogu podobně jako texty v recenzovaných odborných periodikách a počítání impact faktoru? 

Byl to první ročník, tak je pochopitelné, že nemohlo vše být stoprocentní. Do budoucna bych ale zavedla i mužskou kategorii, protože jak k tomu blogující pánové přijdou. A taky bych investovala do nového projektoru.