Cupcake Cup Praha 2013

Jestli si teď nadáváte, že jste prošvihli gastronomickou akci roku a nechápete, jak vám mohly uniknout billboardy a především pozvánka, tak nezoufejte. Cupcake cup byl spíše komorní akcí, kterou pořádal Foodies club VŠE. Já sice nejsem ani z Prahy, ani nechodím na VŠE, ale jako správný foodblogger mám přehled o tom, co se kde šustne a mám v mozku nastavený alarm na pouhé zaregistrování slova "cupcake".
V době, kdy se soutěž o nejlepší cupcake konala jsem totiž zrovna byla na jednom ze svých gastrovýletů v Praze, takže jsem si řekla, že je to osud a že se tam musím zajít alespoň podívat. Původně jsem nechtěla nic péct, ale spíše jen nasát trošku té cupcake atmosféry a seznámit se s dalšími pražskými foodies. V Praze totiž nemám úplně pekařské zázemí a působím tam vždycky spíše jako blogger konzument. Nakonec mi to ale nedalo a protože vím, že bych si zpětně nadávala, že můj cupcake by byl určitě lepší a mohla jsem vyhrát, tak jsem se hecla a šla do toho.

Croquembouche: Mission accomplished!

Nikdy neříkej nikdy. Touto tezí bych plynule navázala na druhý díl zábavného sitcomu Veronika  a croquembouche. Jsem asi blázen, ale prostě mi to nedalo spát. Přestože profiteroly byly super a všechno se snědlo, mrzelo mě, že se ta zpropadená věž nepovedla. Rozhodla jsem se tedy, že zkrátka zkusím druhé kolo. Bez nervů, bez garden party, prostě jen tak, takový menší dezert ve všední den, však to znáte. Někdo peče bábovku, někdo perník, někdo croquembouche. Domluvila jsem se tedy se svým pekařským kamarádem Davidem, který je hrdý majitel teploměru na karamel, že se do té zpropadené pyramidy pustíme znovu. Jak již asi mnozí z Facebooku víte, tak tento článek bude o něco méně vtipný, než ten poslední, protože se vše povedlo téměř na výbornou! Zábava čtenářů tedy bude asi na podstatně nižší úrovni, ale mně už se aspoň ve snech nebudou kutálet profiteroly. Těsto i krémy jsme dělali podle stejných receptů jako minule, protože s nimi nebyl nejmenší problém, akorát jsem se již po několikáté přesvědčila, že každá trouba vážně peče jinak a že když v mé profiteroly trvají na 210 stupňů 14 minut, v jiné troubě je to na 200 stupňů pouhých 8 minut. Magic.

Let's get British!

Jak je to s mým vztahem k Anglii už asi všichni víte a jestli ne, tak si to neváhejte připomenout zde a zde. Takže si jistě dovedete představit, jaké bylo mé nadšení, když mě kamarádky Olga a Verča pozvaly na narozeninovou oslavu v britském stylu. Miluju tématické party a nejradši bych na žádné jiné ani nechodila. Mám ale dojem, že Češi jsou v tomto ohledu trochu suchaři a chtějí vždy za deset minut vypadnout z domu a ne řešit nějaký pitomý kostým. (To jsem tak totiž jednou pořádala Black and White party, což je snad dress code, který mohou zvládnout všichni, a stejně se objevilo nějaké to žluté tričko. Zdravím Peťana!) British dress code ve mě vzbudil nadšení, které se ještě prohloubilo, když mě holky poprosily o upečení dortu. Ačkoliv dorty nejsou úplně my cup of tea, bez váhání jsem souhlasila a řekla si, že něco vymyslím.
Vzhledem k povaze akce se samozřejmě nabízel Union Jack dort. Co na tom, že jsem marcipánem potahovala jednou v životě a navíc maličké srdíčko? Udělat vlajku přece nebude těžký. Nebylo. Potahování totiž nakonec byla ta nejlepší část ze všech. Ale pěkně popořádku.

Cesta k logu

Jak jste si již určitě všimli, tak se na vás seshora a z profilovky z Facebooku směje gangsta cupcake, alias zbrusu nové logo Z ghetta blogu. Občas mě napadá, že při vymýšlení názvu pro blog jsem měla zřejmě zatmění mysli. Když se mě občas někdo zeptá proč, tak vlastně ani pořádně nevím. Nějak to ke mně asi patří...což zní, uznávám, trošku zvláštně. Kdybyste se ale zeptali kohokoli z mých přátel, přišlo by jim zřejmě jako to nejvohdnější jméno ever . Když se to tu ale postupně ze všeobecně plácacího blogu změnilo ve foodblog, tak vedle všelijakých názvů "...v kuchyni", "...baking" ,"...food" vypadá Z ghetta blogu trochu mimo. Párkrát jsem dokonce uvažovala o přejmenování, ale pak jsem si řekla proč. Je to docela originální, zapamatovatelný a úderný název a rozhovory se mnou v nejbližší době asi nikdo dělat nebude, takže mě žádné vysvětlování stejně nečeká.

Kokosový koláč s krémem z bílé čokolády a mascarpone

Než nám na zahradách a v obchodech přezraje všechen rybíz a další drobné ovoce, tak se s vámi musím podělit o tento recept, protože je les parádes! Na den, kdy jsem dělala svůj fenomenální  croquembouche, jsem ho pro jistotu připravila jako takový menší back up, v případě že profiterolová věž se nestane zářivou hvězdou naší garden party. Světe div se, ale osud tomu chtěl přesně takto a pokud byl můj croquembouche vůbec nějakou hvězdou , tak jedině padlou, takže tenhle skvělý koláč přišel vhod. Inspirovala jsem se u Martiny z Dulce de Leche, kterou mám i ve svých TOP blozích v mé gangsta minirecenzi. (Ne, není vůbec gangsta, ale mám to slovo ráda.)