My tasty England

Skupinka z Haileybury 2013 na výletě v Londýně

(-Double entender on purpose-)

Na Facebooku si někteří z vás asi všimli, že v letních měsících podezřele často přidávám příspěvky s britskou tématikou. Z každých prázdnin strávím obvykle měsíc v Anglii, v mé nejoblíbenější zemi, kde pracuji jako delegátka jazykových pobytů.
Zjednodušeně to znamená, že letím se skupinkou zhruba dvaceti českých dětí ve věku od 9 do 17 let na nějakou z britských summer schools. Děti chodí půl dne do školy a půl dne tráví na aktivitách všeho druhu a já řeším všechny vzniklé problémy, jako jsou italské studentky, které kradou boty, výslechy britské policie na letišti, když si děti zapomenou z batohu vyndat nějaký ten nůž, nebo návštěvy nemocnic. (Ač Anglii miluji, buďte všichni vděční za české zdravotnictví!)

Katedrála v Canterbury

Díky této práci jsem byla zřejmě na více místech, než průměrný Brit. Dva týdny jsem strávila v západním
Londýně, další dva na anglické riviéře v Cornwallu ve městě Paignton,  dále v ciderovém ráji v hrabství Sommerset ve městě Taunton, v nádherné malebné Cambridge (mé nejmilejší místo na Zemi), ve městě Canterbury a v maličkém městečku Haileybury. Pro děti je připraven bohatý program, na který je vždy doprovázím, takže jsem si vyzkoušela cricket, zašla na čaj o páté s klasickými scones, fotila se s figurínami v Madamme Tussauds ("Where do I find Gordon Ramsay? - Erm, I am afraid he is not here."), podívala se na místa jako je Dover, Salisbury, Oxford, Leeds, Bath, Windsor,...no, po pravdě řečeno už si je všechna ani nepamatuju. Kromě toho jsem sama jako studentka strávila tři týdny v rozkošném městě Chester, dva v jihoanglickém Hastings a šest týdnů pak u sousedů Irů v Dublinu.
Takže Anglii znám paradoxně mnohem víc než moji vlastní domovinu a v centru Londýna  se vyznám lépe než v centru Prahy.



Jedním z mnoha důvodů, proč mám Anglii tak ráda, je i dobré jídlo. Tedy ne zrovna to typicky anglické, ale spíše kvalita toho, co se prodává v supermarketech a na trzích. A potom cupcakes. Samozřejmě. Přestože se jedná původně o americkou dobrotu, v Anglii narazíte na cupcakes, nebo na věci s cupcake tématikou na každém rohu. Už tomu tak bude pár let, ale protože mě cupcake mánie postihla teprve nedávno, šly všechny tyhle věci doposud mimo mě.

Rozdělovač na sluchátka

Cupcake sluchátka

Ve městě St.Albans  jsem objevila ráj, neboli Dixieland. Byl to obchod s cupcakes a vším kolem nich. Takže kromě vynikajících a rozkošných dortíků (měla jsem ten nahoře vlevo) jste si mohli koupit třeba formu na obrovitánský megacupcake, tisíc různých barev od Wiltonu, třpytky, košíčky všeho druhu...zkrátka vše, na co si vzpomenete. Já jsem se zdržela zkrátka a utratila jen kolem 15 liber.

Nádherné cupcakes

Děti, které se mnou letos byly právě v Haileybury, mi na konci pobytu daly rozkošné dárky. To maličké je prstýnek ve tvaru cupcake na talířku. (Díky moc!)

Co Britům strašně závidím jsou Marks and Spencer, které se zaměřují jen na jídlo. V Brně máme pouze v jednom z obchodů malý food koutek, v Praze jich je sice víc, ale ve srovnání s anglickými M&S supermarkety je to pořád slabota. Nesčetně ingrediencí na pečení, obrovský výběr kvalitních těstovin, pečiva, ale i vína nebo dalších delikates. Každý rok si dovezu do zásoby vanilkový extrakt, který je tam o něco levnější než u nás a několik dalších věcí.

Tak jako já jezdím s českými dětmi, svého group leadera mají i studenti z jiných zemí. Letos se v summer school v Haileybury sešlo hned 18 národností a to už vybízí k uspořádání nějakého international eventu. Zorganizoval se proto večer, kde každý, kdo chtěl, tak uvařil , nebo upekl jídlo, které se běžně jí v jeho vlasti. Měla jsem strach, že nebudu mít dost času a přemýšlela tak nad nějakou rychlovkou. Nakonec mi ale přálo štěstí a měla jsem asi tři hodiny volna a mohla se tak pustit do vánočky. Byla jsem ráda, že jsem nemusela vařit, protože pečení je my cup of tea a jsem si v něm jistější. A to i přes to, že jste mi na Facebooku dávali skvělé tipy - na kynuté, nebo tvarohové knedlíky, všelijaké polévky a další české dobroty.
Vánočka, ač jí britská mouka zrovna neprospěla, měla velký úspěch, většina degustátorů podobný pokrm nikdy neviděla ani nejedla, a k mému potěšení zmizela jako jedno z prvních jídel. Vypadá fakt docela cool, když na ni tak koukám. A to i přesto, že jak by řekl Gordon, jsem byla naprosto out of my comfort zone. Jsem zvyklá na celkem posh pečení, tedy velká kuchyně se super novou troubou, robot se všemi možnými nástavci a dvě skřínky plné forem ve tvaru srdcí, psů a zajíců. Tady jsem měla malý ruční šlehač, troubu, která neukazovala stupně,ale fungovala jen v módu hodně, nebo málo. Aby se mi vánočka nerozjela, tak jsem si na seznam napsala "wooden sticks", čímž jsem myslela špejle, to však asi nákupčí nepochopil. Takže jsem nakonec odlamovala hlavičky sirek a zapichovala je do vánočky. Člověk si musí umět poradit!

Ochutnala jsem všelijaké těstoviny od Italů, zvláštní lotyšské koláčky z brambor a mrkve, hnusnou ruskou věc s rozemletým lososem a sýrem, portugalský pudink, který chutnal jako rozpuštění marshmallow a spoustu dalších jídel. Nejvíce jsem si pochutnala a do svého žebříčku TOP 3 dishes zařadila omeletu od kolegyň ze Španělska, řecké tzatziky a turecký kisir, což je bulgur v rajčatové omáčce se zeleninou zabalený do salátového listu.

Tzatziky

Španělská omeleta

Turecký kisir

Potom jsme všichni poctivě napsali recepty na naše gastronomická díla, které jsem samozřejmě nechala tam. Snad mi je pošlou mailem nascanované a objeví se potom i na blogu. Autenticita zaručena!

Když se řekne fish and chips, hned se vám vybaví právě Anglie. A to stejné by měl vyvolat i letní drink Pimms. Po pravdě řečeno jsem o něm letos slyšela poprvé, nicméně mě všichni přesvědčovali, že máloco je více typical British než právě Pimms. Je to taková perlivá anglická sangria. Alkoholu je v něm málo, je příjemně sladký, osvěžující a smíchaný s ovocem. Dá se běžně koupit v každém anglickém supermarketu a protože za týden jedu do UK zase, tak si ho dovezu i domů. (A protože bude můj kufr pak mít asi 30 kilo, budu muset zamrkat za přepážku. A doufat, že za ní bude sedět spíše muž.)

Pokud se někdo chystáte do Londýna, určitě nevynechte Camden Town. Dostanete se tam pohodlně metrem, ale pokud nechcete z centra za tři zastávky utrácet 8 liber, zvládnete to i pěšky z Covent Garden. Od jistého místa (Totenham Court Road) je to pořád jen rovně. Fakt, jinak bych to nezmákla.

V Camden Town jsou obrovské trhy, kde seženete všechno od ručně vyráběných kožených tašek, přes náramky s One direction až po drogy všeho druhu. (To vím jen z doslechu!).Seženete tu jak příšerné šunty, tak i skvělé věci za pár korun.

Mnohem zajímavější je ale část Camden Lock, kde je ráj orientální kuchyně. Na své si přijdou milovníci indického, čínského, tureckého, ale i pákistánského, nebo egyptského jídla. Prodavači řvou jeden přes druhého s výraznými akcenty své mateřštiny a horlivě nabízejí vzorky k ochutnání. Kdybyste tedy chtěli, najíte se celkem kvalitně jen z ochutnávání, navíc by to bylo docela typical Czech. Ceny jsou velmi příjemné, většinou vše stojí do 5 liber, což je v porovnání s jídlem v restauraci skoro zadarmo. Na Camden Town je špatné jen to, že si nemůžete nějak magicky roztáhnout žaludek a ochutnat tak úplně všechno. (A pokud nejste zrovna dobrodružná povaha, nechoďte tam v noci.)

Já jsem svůj oběd pořídila v indickém stánku a byl vynikající. Jen ten ohřivaný naan mě zklamal.

Bez dezertu nežiju, takže moje další zastávka byla u stánku s crépes. Palačinky, které se dělají na obří kulaté plotně, jste už jistě někde viděli. Vždycky přemýšlím čím to, že jsou tak pevné a křupavé a vlastně úplně jiné, než klasické palačinky, co si smažíme doma. Je to jen tou plotnou? Nebo je v tom něco jiného? Magie? A co na to Jan Tleskač?

Jídlo si sníte na kruťáckých motorkách, nebo romanticky u vody.

Pokud budete mít možnost, tak vám doporučuji jít se kouknout na nějaký village fair, neboli vesnický trh. Je to další typical British záležitost. Lidé z vesnice napečou všelijaké dobroty a prodávají je za symbolickou cenu, donesou svoje staré poklady, které pak prodávají na improvizované burze a Pimms se popíjí ve velkém. Je tam tombola, malé kolotoče a když je pěkné počasí (i to se v Anglii stává!), tak je to skvělý zážitek. Je to vlastně něco mezi naší poutí a hody. (Pražácí, googlete!)

No a protože už je tenhle článek dlouhý zřejmě tak, že násilím otevíráte oči, abyste neusnuli, tak už vám dám pokoj. Na závěr snad jen - I love England! (A komu by to přece jen nestačilo, tak může kouknout na druhý díl!)

P.S. Omlouvam se za kvalitu fotek, ale já prostě chodím a cvakám a ani se nezastavím a pak to tak vypadá.
P.P.S. Vím, že P.S. se jakožto post scriptum píše za podpis, ale bylo mi blbý se podepisovat. Grafomani, nechť tedy omluví nekorektnost mého vyjádření!