Kvásek všude, kam se podíváš

Kromě toho, že pořád peču cupcaky, cheesecaky a další kejky, tak občas z trouby vytáhnu i něco ryze českého - náš typický a nenahraditelný chleba. Chtěla jsem ho péct už dlouho, studovala moudra o kvásku, ale pořád jsem to celé nebyla schopná převést do praxe. To se změnilo po tom, co jsem dělala onen osudový rozhovor s Julianou. Dostala jsem od ní předmět doličný, tedy kvásek a dala se do toho. Prvních pár chlebů připomínalo spíše vrhací disk, než tradiční pečivo a celé mě to začínalo trošku štvát. Vytrvala jsem však a teď peču takové chleby,že vyhrávají prestižní soutěže! No vážně. Dobrá, zas tak prestižní možná nebyla, ale výhra jako výhra.

Jednalo se o jeden z doprovodných programů brněnského festivalu Jídlo z blízka. V rámci něj sestavily zapojené restaurace menu z lokálních surovin - tolik lokálních, že nesměly přesáhnout vzdálenost 60 kilometrů. Protože jsem ale skoro celé léto někde ve světě, neměla jsem čas na žádné menu zajít. Doprovodná akce s příznačným názvem Kvásková degustační burza aneb Slet kváskových fanatiků však byla zrovna v den, kdy jsem byla v Brně a měla volno, takže jsem to považovala za osud, koupila lístek za 100 korun a těšila se na ostatní fanatiky. Na Slet jsme měli přinést upečený chleba a svoje recepty.
Sešlo se nás něco kolem 40, z toho však asi polovina byla kváskem nedotčená a přišla si spíše pro rady do začátku. Byli tam staří i mladí, ale společně s Pastelkou a pár dalšími jsme byli asi nejmladší. Mezi těmi dalšími byla třeba Ája Voráčková, kterou znám z Twitteru, ale protože jsem si nějak neuvědomila, jak vypadá, tak jsem to zjistila zase až na Twitteru. Tady vidíte tu sílu sociálních médií! Každopádně její postřehy z akce jsou zde a pokud ještě neznáte její blog Mlsní jazykové, tak vzhůru tam!

Na akci se sešli jak zkušení pekaři...

... tak kváskoví začátečníci.

Úvod akce byl poměrně úsměvný, protože se nesl v duchu Anonymních alkoholiků: "Ahoj, já jsem Veronika a s kváskem peču už půl roku. Můj vzorek pšenično-žitného chleba je na stole a jmenuje se taky Veronika." (Ne že bych si pojmenovávala kvásek nebo chleba, navíc podle sebe, ale měli jsme svoje krajíce vyskládané na papírovém tácku se jménem.)

To jsem prosím já, kdy se pekelně soustředím na svůj chleba.

Po tom, co se každý svěřil se svým kváskovým osudem, povídala naše průvodkyně Beáta ze sdružení Slow food něco o chlebu a pečení, o zapařování trouby, mletí zrna, mouce, prasklinách na chlebu, třistupňovém vedení, vrcholu kvásku, vlhkosti žitných chlebů, ..., ... tímto výčtem jsem vám chtěla demonstrovat, že ti, co si přišli pro rady do začátku, asi měli hlavou obří jako balón a celou zalepenou kváskem.

 Myslím, že to bylo opravdu hodně informací najednou, pro někoho, kdo chce prostě jen péct chleba. Tak jsme se radši dali do jídla. Dostali jsme barevné fixy, ochutnávali všechny prezentované chleby a dělaly tečku na ty, které nám přišly nejkřupavější, nejnadýchanější, nejchlebovitější, zkrátka nejlepší. Mohli jsme si také dát míchaný salát, skvělé džemy od Hradeckých delikates, nebo tvarohovou pomazánku.

Degustace. Zdravím pana Sekaninu!

Dala jsem si samozřejmě všechno. Když pak na chvíli utichlo štěbetání spokojených chlebových nadšenců, proběhlo vyhlášení vítězů. Weee aaare the champiooons! No, co vám budu povídat, měla jsem fakt radost. Chleba Veronika a chleba s názvem Šmiky dostaly nejvíce růžových teček a vysloužili jsme si tak semínka k vypěstování vlastní rostlinky. Já jsem dostala heřmánek a kolega rajčata.

Šmiky se svým chelbem

Poté následovala distribuce receptů, které jsem však podle všeho donesla jenom já, a to navíc pouze v osmi kopiích, protože jsem si nechtěla připadat jak na brigádě roznášení letáků, kdy ten můj nikdo nechce. Ale po mém triumfu se samozřejmě strhla obrovská rvačka, chleba lítal na všechny strany, padaly kváskové urážky, ... kecám, prostě se vše rychle rozebralo, ale této poklidné akci už bylo potřeba dodat trochu dramatický ráz.

Chleba, chleba a zase chleba.

Na konci Beáta vyprávěla něco o mouce a pak hurá domů.
No a co je velmi zajímavou informací na závěr - v pekárně na Hybešově si bude možné po domluvě nechat upéct vlastní chleba Prostě tam nakráčíte se svým nakynutím bochníkem, pan pekař ho šoupne do pece na dřevo a je to! To určitě vyzkouším a jsem zvědavá, jak bude chleba chutnat z profi pece.

Kritické oko.

Pastelka si vychutnává vůni právě upečeného chlebu.

A tohle zbylo.

Chleba je prostě super věc a péct si ho doma je ještě lepší, takže jestli jste byli doteď nalomení, tak doufám, že jsem vás zlomila pěkně vejpůl. Kvásek seženete tady,na mapě  jednoduše zjistíte, kam to máte nejblíž. Pokud jste z Brna, klidně mi napište, ten můj přežije všechno, protože moje údržba je celkem punk. Navíc je to ten nejlepší, protože ho mám přímo od Maškrtnice, která ho má od Cuketky a ten ho sehnal v pekárně v Dánsku, tak si budete moct připadat i celkem international. Jak vůbec začít se dozvíte ve skvělém článku od Julky a nutností každého kváskového nadšence je přidat se do skupiny PečemPecen.cz. Nic si nedělejte z toho, když se vám první chleba nepovede, ty moje byly na začátku vážně příšerný a teď to celkem, ujde, což?

Všechny fotky (kromě mých chlebů) jsou převzaty z Facebooku Jídlo z blízka.