Divoké odpoledne v Divoké vařečce

Dnes jsem do sebe dostala přibližně týdenní energetický příjem dospělého chlapa, z toho tak 90 procent sacharidů. Řeč je o dlouho očekávaném kurzu Moderních dezertů v brněnském kulinářském studiu Divoká vařečka. Dostala jsem ho jako dárek od Ježíška, ale protože jsem neustále ve víru jiných gastroakcí, přišlo na něj až teď. Divoká vařečka je super, jednak se mi dost líbí už ten název, člověk si hned připadá jako wild cook ala Jamie či Gordon a neméně skvělé je prostředí, ve kterém se kurzy odehrávají. Připomíná totiž vinný sklep, což je obzvláště Moravákům více než sympatické. V Divoké vařečce se nabízejí kurzy všeho druhu, externě spolupracují s odborníky na slovo vzatými a přihlásit se tak můžete třeba na kurz polévek, české nebo italské kuchyně, koláčů, vánočního cukroví, atakdále. V dobách své začínající gastronomické slávy jsem k narozeninám dostala kurz steaky, který pro mě byl opravdu přínosem a z receptů, které jsme dělali, čerpám dodnes. Máma pak navštívila ještě italskou kuchyni a přípravu domácí párty, jsme holt taková Divoká rodina.

The Daring Bakers' Challenge 2013 - Hidden Veggies: Avocado cookies (Avokádové sušenky)

Ano, čtete správně, 16. května s klidem publikuji březnovou výzvu. V té době jsem totiž byla na místě tak
vzdáleném, kde ani trouby nejsou (rozuměj Praha) a Hidden Veggies jsem zkrátka neměla jak vytvořit.
Pak jsem na to pochopitelně nějak zapomněla a říkala si, že když jsem stejně neudělala tu únorovou (krekry), ani tu dubnovou (Savarin), tak je to jedno. Potom mi ale moje kamarádka vyhubovala (zdravím Míšu), že už ji nebaví samá vietnamská jídla a fotky nevyslovitelných názvů a co že bude s těma výzvama. Takže jsem na slovo poslechla a jala se vrhnout na challenge!
Úkol zněl jasně: schovat jakoukoliv zeleninu do jakékoliv sladké dobroty. Dopadlo to tak, že většina Odvážných pekařů se pouštěla do tradičních mrkvových dortů, popřípadě cuketových brownies. Protože jsem ultimátní lenoch, nechtělo se mi strouhat s tunama mrkve a přemýšlela jsem, jak si výzvu co nejvíc zjednodušit a ještě ji udělat zajímavou. Ha! Avokádo! Podle mě avokádo chutná jako brambora a pečené kaštany dohromady a samotné je přinejmenším zvláštní.

Snídaňové hody

Kdybych si měla vybrat jedno jídlo dne, které bych jedla pořád dokola, byly by to snídaně. Každé ráno se
těším, až se nasnídám a na letních dovolených, kde bývají snídaně formou švédských stolů, jsem jako v ráji a obvykle se nacpu k prasknutí. Snídaňová jídla jsou prostě to nejlepší, co může být. Müsli, ovesné kaše, palačinky, wafle, toasty a dalších trilión podobných sladkých dobrot. Ač bych chtěla, trochu se mi příčí jíst je v jinou denní dobu, ačkoliv by na tom nebylo nic zvláštního. Můj kamarád Martin třeba klidně posnídá i pizzu, čemu se co do bizarnosti vyrovnává skutečně těžko. Alespoň z mého pohledu, v Asii se na snídani běžně jí polévky, nudle, nebo rýže, což mi připadá úplně nemyslitelné, ale na druhou stranu, proč ne.

Špilberk food festival 2013

Festival jídla, kde se představují ty nejlepší restaurace v Brně a okolí se letos konal už podruhé a zájemci o
dech beroucí gastronomické výtvory museli překonat kopec vedoucí na hrad Špilberk, takže u fronty na lístky pak všichni synchronně oddychovali. Přestože letošnímu ročníku, na rozdíl od loňska, moc nepřálo počasí, fronta u vstupu byla skutečně jako na banány, v tomto případě ale na banány flambované s brusinkovou espumou a pokladené na domácím bisquitu s čokoládovým mousse a jemně poprášené mátovým cukrem. (Je to úplná blbost, jestli se nad tím teď zamýšlíte. Ale v tomto duchu se nesly názvy všech festivalových jídel). Základní vstup byl za 400 Kč a zahrnuto v něm bylo 150 Kč za vstup a 250 na konzumaci.

Není foodblog jako foodblog part II.

Protože má posedlost jídlem, čtením o něm, foodblogy a vším okolo toho stále trvá (Tuto problematiku jsem vecpala i do své bakalářky. Nekecám.), tak by bylo na čase se s vámi opět podělit o další stránky, kde vaše gastronomické já zaplesá nadšením. Určitě totiž všichni plníte své povinnosti tak jak máte, neprokrastinujete ani omylem, a proto nějaké ty tipy, kde trávit na síti čas, jistě oceníte. Stejně jako v minulém díle pojedeme podle abecedy. (Sebe už na konci tentokrát vynechám, jinak bych se samozřejmě napsala do čela tabulky, to dá rozum.) Všechny tyto blogy jsou Veronicus approved (jakože mnou), takže je to sázka na jistotu!

Je libo domácí Bún bò Nam Bộ?

Mai a Thuy - Viet food friends

Vy, kdo mě sledujete i na Facebooku, tak jste si jistě všimli, jak jsem na tom s vietnamskou kuchyní. Není to
tak dlouho, co jsem ji propadla, nicméně aktuálně je to u mě numero uno a propaguju ji, kde můžu. (Zde bych si dovolila poděkovat Nhi, v jejichž restauraci Remember jsem měla možnost ochutnat najednou spoustu věcí a bylo to pro mě první (a skvělé) setkání s vietnamskou kuchyní vůbec). No, nebudu tady natahovat úvod a vysvětlovat, co je na vietnamese cuisine tak bezva, to prostě musíte vyzkoušet sami. Ač by se vám mohlo zprvu zdát, že to všechno vypadá stejně, pořád nějaké nudle a rýže a kdoví co je to za maso a blablabla, tak vězte, že opak je pravdou. No a protože jak jde o jídlo, tak jsem schopna podnikat dost rychlé akce, takže když jsem viděla, že Mai a Thuy z blogu Viet food friends vypsaly kurz na moji (zatím) nejoblíbenější vietnamskou dobrotu, tak jsem neváhala. Holky pořádají kurzy ve spolupráci se Scukem ve studiu Chefparade v Holešovické tržnici a pokud by vás to zaujalo, tak doporučuji sledovat jejich Facebook s aktualitami, protože kurzy bývají vyprodané do několika minut.