The Daring Bakers' Challenge - Pannettone (not exactly the real version)

Cupcake pannettone 

Tak jsem se přidala k Daring bakers, neboli Odvážným pekařům.  Pokud vám tenhle drsňácký název nic neříká, tak vězte, že jde o komunitu podobně šílených lidí, jako jsem já (a Catalina a Chez Lucie, atd.). Jde o to že, první den v každém měsíci je vyhlášena Daring Bakers Challenge, neboli výzva, kterou vymýšlí vždy jiný člen, nebo spíš členka, téhle skupiny. Téma výzvy je střeženo jako vládní tajemství USA a dostanou s k ní jen vyvolení, tedy registrovaní členové. Většinou se jedná o poměrně složité věci, jak už výraz challenge napovídá, v minulosti to třeba byly labutě z odpalovaného těsta, croissianty, řezy mille-feuille, a podobné šílenosti. Vždy 27. Odvážní pekaři, kteří jsou v drtivé většině foodbloggery, zveřejní na svých blozích článek o aktuální výzvě. Proces registrace je poměrně zdlouhavý -trvá asi měsíc a mou první výzvou tak byla až ta prosincová - italská vánoční dobrota Pannettone. OK, challenge accepted.

Superperník

Perník

Perník? Ona nám tady na foodblogu bude cpát recept na obyčejnej perník?
Ač si právě tohle teď možná mnozí z vás říkají, nevěště hlavu a nemažte si tuto stránku z oblíbených! (- vůbec na vás netlačím, abyste si ji tam dali, chi chi). Tohle totiž není jen tak nějakej perník!
Jak už jsem párkrát říkala, ať upeču sebesložitější věc, doma největší úspěch sklízejí ty nejjednodušší buchty. Perník - hotový se vším všudy za 40 minut chutná snad úplně všem. Dělám ho už tak dlouho a tak často, že ani nevím, kde jsem na něj vzala recept a dost možná to byla úplně první věc, kterou jsem kdy pekla. Je krásně vysoký, hutný, ale zároveň nadýchaný a ještě jsem nepotkala nikoho, komu by nechutnal. Peču ho vždy pokud nestíhám, ale nutně něco potřebuji přichystat, na party, kde bude hodně alkoholu, ale málo jídla, na dlouhé cesty autem jako velice zdravou svačinku a nejčastěji na přání mé rodinky, když už mají dost cizojazyčných specialit.

Babiččina vánočka

Babiččina vánočka

Je na čase si dát trošku pauzu od panna cott, cheesecaků, cupcaků a podobných cizokrajných záležitostí a upéct si pořádnou českou vánočku!

U nás doma máme rádi klasiku, ač to tak možná podle mých receptů mnohdy nevypadá. Vedou hlavně buchty z kynutého těsta, které mi ségra vždycky ujídá ještě syrové. (A neříkej, že to není pravda, Teri!).  Na Velikonoce nikdy nechybí mazanec, na Vánoce zase vánočka. A kdo dělá ty nejlepší vánočky? Samozřejmě, že babička. Ona totiž umí upéct i uvařit úplně všechno a vedle Stephanie Jaworski z Joy of baking je mým kulinářským vzorem. Horší ale je, že už má všechno v oku tolik, že recepty obsahují až příliš slov jako je podle potřeby, přibližně, přiměřeně a podobné výrazy, které nad konečným výsledkem vytváří značný otazník. (A pěkně vás naštvou.)

Kokosová panna cotta s mangovým želé

Kokosová panna cotta s mangovým želé

Původně jsem recept na panna cottu ani nechtěla psát, protože mi připadal strašně jednoduchý. Ne, že bych byla taková dezertová drsňačka, co za dobré považuje jen recepty o dvaceti ingrediencích, z nichž má polovina cizí název, ale říkala jsem si, že recept na panna cottu se dá najít prostě všude. No a tím pádem vlastně není důvod, proč bych ho sem nedala taky, aneb logika vysokoškolské úrovně je tu!

Italský dezert panna cotta je velice efektní záležitost, vypadá totiž poměrně složitě a luxusně, ale připravit si ji doma je skutečně otázka pár minut.  Jde vlastně o ztuženou svařenou smetanu, která se potom různě dochucuje, a zdobí a existuje tak v množství variací. Nejčastější je asi vanilková panna cotta, do které se přidává můj oblíbený vanilkový extrakt a podává se obvykle s teplou ovocnou omáčkou.

Red velvet cupcakes

Protože se čokoládové cupcaky staly blesku rychle nejčtenějším článkem na blogu, a to s velkým náskokem

, nebudu vás dlouho napínat a ukážu vám další typ těchto super party dortíků. Originální název jsem se tentokrát ani nesnažila překládat, protože "Cupcaky Červený samet" mi spíš evokují nějakou erotickou pomůcku, než malý dortík. Základním rysem red velvet cupcaků je, že mají sytě červenou barvu. Kdo by to byl tušil. Říká se, že ta vznikne pouhou reakcí kakaového prášku a jedlé sody, ale nikdo tomu moc nevěří.

Té pravé červené můžete docílit buď přírodní cestou, tedy třeba červenou řepou, a nebo éčkovou cestou – díky potravinářským barvivům.  Ač by se mohlo zdát, že barevný rozdíl je to jediné, co red velvet od čokoládových cupcaků odlišuje, opak je pravdou. Tento typ má úplně jiný postup a vyžaduje především rychlost v závěrečné fázi, kdy se aktivuje soda, která nám cupcaky pěkně zvětší.

Fake cheesecake (Dvoubarevný tvarohový „cheesecake“ z bílé a hořké čokolády)

Jak jste se mohli dočíst v minulém článku, pravý cheesecake se dělá ze smetanového sýru. Pokud je vám ale

Fake cheesecake / Dvoubarevný tvarohový „cheesecake“ z bílé a hořké čokolády

gastronomické názvosloví ukradené, tak si ho můžete udělat klidně i z tvarohu. Nápad na tento efektní dort přišel, když jsem vymýšlela dezert pro svoje kamarády, které jsem zvala na večeři. Nikdo z nich nemá příliš v oblibě sladké, všichni mají rádi hořkou čokoládu, všichni jsou remcalové (to s tím nesouvisí) a všichni zkrátka mají rádi cheesecaky. Ale! Protože ode mě neustále ochutnávají kdeco, chtěla jsem, aby to bylo něco nového. Několikrát jsem dělala čistě čokoládový cheesecake, (inspirace kdysi v Ona Dnes), který je sice výborný, ale příliš hutný a těžký. 

Dýňové gnocchi s houbovou omáčkou

Dýňové gnocchi s houbovou omáčkou

Už dlouho nebyl žádný nesladký recept, takže je nejvyšší čas. Půjde ale jen o takový minipost, protože je to opravdu strašně jednoduché. Aktuálním gastronomickým trendem je využívat dýni na všechny možné způsoby. A protože já sem strašlivě trendy, tak nesmím být pozadu. Dýňovou polívku už mnozí z vás jistě dělali, možná dokonce koláč, ale gnocchi? Nevím, proč zrovna kolem gnocchi panuje pověst nedostižného a složitého kousku, co radši doma nemá nikdo zkoušet a dokonce i samotní foodbloggěři je často radši kupují. už hotové. Blbost!

Možná to bylo jen štěstí začátečníka, ale gnocchi se mi povedly hned napoprvé a bez jakýchkoliv problémů.
 (To, že nevypadají jeden jako druhý je druhá věc, ale to mi je upřímně řečeno jedno :D )

Na tuhle originální dobrotu jsem se inspirovala u Sáši na blogu, ale postupovala jsem trošku jinak a taky vám ukážu další verzi omáčky.

Cheesecake s malinovým vírem (Raspberry swirl cheesecake)

Call me cheesecake master.

Takto neskromně bych začala článek, na který podle ankety mnozí netrpělivě čekali. Povedlo se mi totiž nějakým zázrakem odhadnout ideální poměr ingrediencí, aby vyšla ta nejlepší struktura oblíbeného, vláčného a vynikajícího dezertu.
Chesecaky teď zažívají v Česku docela boom a setkat se s ním můžete v každé druhé restauraci nebo kavárně. Pravý cheesecake se dělá ze smetanového sýru, který se u nás často nahrazuje tvarohem. Ač obvykle nemám ráda tvorbu ala Babica, tedy nahrazování ingrediencí pro jasně dané recepty, u cheesecaku mi to tolik nevadí, a proto se tu zanedlouho objeví i recept s tvarohem. Struktura, konzistence i chuť je pak trochu jiná, ale některým lidem zkrátka chutná víc, takže proč ne. Jen by se pak měl nazývat tvarohový koláč, aby nás cheesecakový Bůh neproklel a nesežral všechny Philadelphie světa.

Není foodblog jako foodblog

Hledáte recepty v kuchařce nebo jen tak na internetu? Pokud jo, tak je třeba začít být víc cool.  Nemusíte hned klepat na dveře Pohlreichovi nebo Italovi (což by ovšem bylo hodně cool), stačí jen na internetu hledat trochu někde jinde. Aktuálním hitem jsou totiž foodblogy. Asi vám zrovna dvakrát nemusím vysvětlovat, o co jde, protože se na jednom (sice v embryonální fázi) právě nacházíte. Foodblogeři se většinou snaží zveřejňovat osvědčené recepty, kde dopodrobna popíšou každé mávnutí vařečkou, aby se dílo povedlo i naprostým amatérům. Nedostatečné vysvětlení postupu totiž bývá hlavním problémem velkého množství internetových receptů. (To je věta jak do odborné práce :D )  

Americký jablečný koláč (Apple pie)

Apple pie

Taky tak milujete velká zelená a trochu kyselá jablka? Tak přesně z takových se dělá slavný americký apple pie. Pokud tedy zrovna máte doma Granny Smith, Jonagold, nebo něco podobně zeleného a tvrdého, můžete se směle vrhnout na tenhle oblíbený koláč. Opět to ale není nic pro ty, kteří u přípravy nechtějí strávit víc, než hodinu. Trpělivost však růže a apple pie přináší, tak se hecněte! Korpus na koláč je z jednoho z mých nejoblíbenějších těst (jo, fakt mám svoje oblíbený těsta), tedy ze short crust pastry. Volně by se to dalo přeložit jako křehké těsto. Je hodně máslové a není skoro vůbec sladké, proto se pekaři a pekařky vždycky můžou vyřádit na náplni, která je obvykle ovocná a naopak hodně sladká. Těsto se dá ale klidně použít i na slané koláče. Občas se můžete setkat s názvem pie crust nebo pate brisee. V různých koutech světa jsou holt pro těsta jiné názvy, někde znamenají těsto úplně jiné, nebo jeho poddruh, ale to nám může být celkem jedno. 

Čokoládové cupcaky (Chocolate cupcakes)

Čokoládové cupcaky / Chocolate cupcakes

Jestli pořádáte trošku snobskou party a chcete celý večer poslouchat pochvalné komentáře typu: "A tos fakt dělal(a) sama? To je nádhera!" a zároveň nechcete v kuchyni strávit celý den, jděte do cupcaků [kapkejků]. Tyhle mini party dortíčky se totiž na stole vyjímají opravdu skvěle.

Cupcaky vypadají podobně jako muffiny, akorát mají  nahoře polevu a nějaké to zdobení. To si řekne asi většina těch, co tyhle dobrůtky sice konzumuje, ale jejich příprava už je jim docela ukradená. Takže, aby bylo jasno a mohli jste vaši společnost obeznámit s americkou kulinářskou tradicí...

Skořicové suky (Cinnamon rolls)

1) Máte rádi skořici?

2) Máte pár hodin navíc a nevíte co s nimi?

Pokud jste si na obě dvě otázky odpověděli ano, čtěte dál. Pokud ne, tak taky. Protože až si pořádně prohlídnete fotky nadýchaných skořicových suků s lesklou cukrovou polevou, čas si určitě najdete.

Cinnamon rolls, které se u nás v pekárnách dají  koupit pod názvem skořicové suky, nebo občas skořicová vosí hnízda (to hlavně na Slovensku), vypadají na první pohled složitě a málokdo si něco takového doma upeče. Máte ale štěstí, protože já jsem právě ten málokdo, kdo vám tenhle super truper recept zprostředkuje!

Cinnamon rolls byly na mém bakelistu už docela dlouho, takže když jsem měla volnou neděli, musela jsem se do nich chtě nechtě pustit.  Dělala jsem je podle receptu z Joyofbaking, což je jedna z mých nejoblíbenějších  stránek o jídle vůbec.  Stephanie Jaworski (čti Džavorski – typická občanka Jů Es Ej), která všechny recepty testuje, má skvělá oldschoolová videa. Minimum střihů a  to, jak se autoři snaží zachovat amatérský ráz videí, dodává tu správnou baking atmosphere. Všichni pak mají pocit, že to zvládnou taky. A je to pravda.

Nejlepší čokoládové sušenky

Pravidelní čtenáři a ti, co mě znají ví, že jsem milovník sušenek. A v tomhle článku vás čekají ty nejlepší, nejoblíbenější a nejsušenkovatější sušenky ever. Proč? Protože jsem je vymyslela!

Teď vážně, tyhle cookies jsou fakt trhák, peču je na každou kulinářskou i nekulinářskou akci, která se u nás koná a nikdy nezbude ani kousek. Zbožňují je hlavně děti (od batolat až po adolescentní přátele mé sestry), ale nadchly i mého dědu, kterému jen tak něco, co nevypadá jako klasická česká buchta nechutná. Recept jsem rozdala už celé řádce lidí a většinou u nich zdomácněl stejně rychle jako u mě.

Tak trochu jiná dílna

„Ale tak já si to vezmu, když to dělají ty postižení…“  Něco takového jste si možná někdy říkali, když jste si na různých trzích a jarmarcích, mnohdy spíše z pocitu lítosti, kupovali keramické sošky andílků, nebo barevné pletené dečky.

Řekli byste si ale to stejné u tohoto?

zdroj: http://www.fler.cz/shop/v-ruzovem-sadu

Indická kuřecí stehna s kus-kusem

Po dvou sladkostech přichází zase něco pro masožrouty a milovníky indických vůní. Jednoduché a relativně (opravdu relativně :) rychlé a zdravé jídlo, které se dělá na jedné pánvi, takže toho moc nezašpiníte a to se vyplatí. Recept jsem našla na BBC Good Food, jedna z mých oblíbených, skvěle propracovaných a inspirativních stránek. Byla to jedna z mála nepečených položek na mém kuchařském to do listu, tak jsem se do toho pustila. S receptem je možné různě pracovat a obměňovat ho, takže výsledek může být pokaždé trochu jiný, zkátka multivariabilní internacionální gastronomie! (hell yeah)

Zázvorové sušenky

Miluju sušenky. Čokoládové, máslové, zlaté polomáčené, kakaové bebe, disca, co nikdy nejíš sám a ještě přibližně trilión dalších.

(Zástupci společnosti Opavia, kteří jste si lámali hlavu nad tím, proč se vám 15.10 razantně zvedly tržby za výše jmenované produkty, číslo účtu dodám!)

V buchtovém a koláčovém Česku není tradice pečení sušenek téměř žádná, to je spíše doménou Američanů, kteří se svými chocolate chip cookies nacpávají dennodenně a tématem hovoru bývá, jestli preferují konzistenci chewy nebo naopak crispy. Blíží se jim snad jen některé druhy našich vánočních cukroví, které se ale opravdu zpravidla pečou jenom na ty Vánoce.

Skoro na všechna sušenková těsta je potřeba hodně másla, takže se vyplatí koupit jedno z těch dražších a rozhodně nenahrazovat žádnou pitomostí, jako je margarín. (Smůla, vegani!). Já používám Jihočeské máslo od Madety, ale mám v plánu si zajít do speciální prodejny se sýry a koupit si máslo na váhu. Sama jsem zvědavá, jestli ten rozdíl bude natolik zásadní.

Jablečný koláč

Protože je sezóna jablek, což je možná moje nejoblíbenější ovoce, chce to spoustu tipů na to, jak je zpracovat. A pokud vás už nebaví obyčejný štrúdl, můžete si udělat trochu pracnější, ale o to skvělejší jablečno-tvarohovou buchtu od Cataliny, kterou mimochodem považuji za jednu z nejlepších českých food-blogerek. Plánuji sepsat menší recenzi food blogů, jak českých, tak zahraničních a Catalina tam bude mít jedno z předních míst, ne-li dokonce to nejvyšší :)
Její babiččina buchta je opravdu vynikající a nemá smysl recept přepisovat, snad je jí jen až příliš moc. Pokud jste ale velcí jedlící, tak sníte i ten celý plech, který z receptu vzejde.
Ještě lepší ale možná je křehký jablečný koláč, na který se za chvíli vrhneme. Recept jsem našla u Kitchnette, i když ta ho dělá původně s tvarohem. Koláč se peče v dortové formě a vystačí akorát tak na ochutnání po upečení a snídani pro čtyřčlennou rodinku.

Chicken curry

Zdravím všechny po poměrně krátké době a mám pro vás překvapení, které zásadním způsobem změní váš život.

Veronika taky umí vařit!

Pečení sice stále vítězí, ale když už se do něčeho pustím, nejhorší to není.

V poslední době jsem si oblíbila hlavně asijskou kuchyni, miluju vůně typických koření a nevadí mi ani ostřejší jídla. Jedním z těch nejklasičtějších jídel indické kuchyně je kuřecí curry. Dlouho jsem hledala opravdu povedený a autentický recept na tuhle dobrotu a nakonec jsem našla. Doporučuji držet se přesně postupu, i když se vám bude chtít spěchat. Další důležitou informací je – nepoužívejte kari koření. Vím, že se to nabízí, mají ho v každém obchodě a nechutná špatně, ale v tomhle případě se opravdu vyplatí namíchat si koření sami. Já je nakupuji v Brně u Sindibáda, ale mívají je i ve stáncích s kořením na Zelňáku. Další možností jsou velké supermarkety, kde jsou občas v uličkách k vidění samostatné stánky, kde občas narazíte právě i na koření.

Foodblog? + 1. recept

Tak a už to přišlo. Peču tolik, že speciální album na Facebooku mi už nějak přestává stačit. Takže když už mám blog, kam obvykle sice píšu zajímavé a vtipné komentáře , akcí nabité reportáže a objektivní recenze plné erotiky, je na čase možná stvořit i něco užitečného. Přestože food blogů existuje obrovské množství, na které jsem si už v záložkách musela udělat samostatnou složku, stále v nich objevuji další recepty, a proto si říkám, že když občas o jídle napíšu něco málo i já, zas tolik se nestane. Takže, aby bylo jasno, ještě nejsem tak daleko, abych zvládla recepty vymýšlet při cestě autobusem, maximálně modifikuju ty původní  a upravuju podle svého, pokud mi něco nesedí. Většinou ale čerpám na zahraničních stránkách a ne každý chce přepočítávat americké, nebo britské jednotky (jo, fakt to mají jinak) na české a zjišťovat jaký typ mouky odpovídá té, co je v receptu. A protože už jsem toho upekla fakt hodně a zřejmě nejsem ještě nadlouho u konce, tak se s vámi o některé z nich chci podělit. 

Jak se žije novinářům

Je tomu už sice pár týdnů, co jsem po téměř čtyřech měsících strávených na povinné žurnalistické praxi zavřela diktafon zase na chvíli do šuplíku a přestalo se mi zdát o neznámých pachatelech, co ukradli železo, ale protože se množily dotazy na to, jak se těm novinářům vlastně žije, tak tady pro vás mám stručné, převážně obrázkové shrnutí. (Které můžete vesele přeposílat svým kamarádům se slovy: "A já znám (slavnou) novinářku, heč!")

Jak tedy vypadá takový běžný den v novinách? Vstáváte pěkně na devátou, cpete se chlebíčkama a koláčkama na tiskovkách, seznamujete se s politikama, kteří vám vykládají, co všechno už dokázali, dostáváte luxusní pera a 8gigové flashky, no prostě taková běžná kancelářská práce. Taky ale občas pracujete celý víkend a když se náhodou vybourá chorvatský autobus, tak spát prostě nejdete do té doby, než to dopíšete a než je po všem. To se tedy naštěstí netýkalo mě, protože jakožto pouhá studentka jsem měla jistá privilegia. Takže, co vás tedy čeká při práci v médiích...

Laserová operace očí od začátku do konce

Protože už mě nebavilo si neustále objednávat nové čočky a roztoky a protože bez nich jsem stěží rozeznala kluka od holky, rozhodla jsem se podstoupit laserovou operaci krátkozrakosti.Nad operací už jsem přemýšlela dlouho, ale je nutné počkat na ustálení vašich dioptrií, což znamená, že se zhruba tři roky nezmění. Když jsem byla na kontrole zhruba v osmnácti, tak jsem byla stále větším a větším slepejšem, takže operace pořád nepřipadala v úvahu. Navíc ji obestíraly takové legendy, jako že když vám oči odoperují před porodem, tak vám pak při tlačení vypadnou a podobné roztomilosti.

Na nějakou dobu jsem tedy nad zákrokem přestala přemýšlet a dál na pláži hledala svoje lehátko a následně si nasazovala zasolenýma rukama čočky zpět do očí.
Nedávno se táta, který je na tom podobně jako já, rozhodl, že si zajde na vyšetření, jestli by měl vhodné oči na laserový zákrok, protože toho pro změnu jakožto nesnášenlivce vkládání divné hmoty do oka, otravují brýle. Tak jsem se objednala taky a 4. 1. se dozvěděla, že mám stejné dioptrie jako před třemi lety (tedy krásných -5,5 na pravém oku a -4,25 na levém) a že moje oči jsou jinak zdravé jako řípy a jsem tak ideálním kandidátem na zákrok. Proč to tedy oddalovat, objednala jsem se hned za 12 dnů, tedy na 16. 1. na 12:00.

Modrobílé šílenství

Vidělas včera Kometu? Ne? To nemyslíš vážně! Ale, ano myslím. Nejsem žádný sportovní ignorant a chápu, že pro hokejové Brno je letošní úspěch, ať už finále dopadne jakkoliv, opravdu mimořádný. Naprosto chápu radost těch, co už od základní skupiny poctivě fandí na každém zápase v Rondu a teď se jim dostalo zasloužené odměny za vyřvané hlasivky. Chápu radost lachtana, který si svým skvělým a inspirativním fanděním vysloužil doživotní permanentku. (Kdo neví, kdo je lachtan – UTFG). Rozumím těm, co při většině zápasů Komety pravidelně sedí doma u televize a stejně tak u ní seděli v únoru. Dokonce chápu i ty, co sledují alespoň výsledky v novinách nebo na internetu a mají přehled i o ostatních týmech. A hlavně pak chápu ty, co na Kometu poctivě chodili i loni, kdy byli skoro největšími losery extraligy.  Co ale vážně nechápu, je osm tisíc lidí na Svoboďáku. Nebo ti doma u televize, co mají poslední dva týdny na očích modrobílé brýle, i když ještě před pár týdny vůbec neměli tušení, proč je v určité dny v šalině tolik lidí v dresech.  Nechápu, proč statusy o Kometě zaplavily celý Facebook... to bude tou barvou.

Proč miluju Spartaca

První představitel Spartaca - Andy Whitifield

Tento článek je určen zejména pro mé facebookové přátele, kteří mohou mít pocit, že mi hrabe. Asi tak polovina mých statusů z poslední doby totiž obsahuje jména jako Gannicus, Glaber, nebo Oenomaus. Ostatní, nechť to berou jako velice neobjektivní recenzi.

 Takže, co mě na americkém seriálu Spartacus tak fascinuje?

Předpokládám, že příběh samotného Spartaca, otroka, který se vzepřel Římu, asi všichni znáte, protože o této známé legendě byl natočen nejeden film. Americká televize Starz si ale řekla, proč z tak nosného tématu neudělat seriál, zamíchat do toho o trochu víc akce, o trochu víc děje a o hodně víc sexu a tak vznikly v současné době už tři série.

Dnes je všemožných seriálů nespočet a jen jste si toto dočetli, několik dalších jich určitě vzniklo.

Důvody, proč tedy sledovat zrovna Spartaca:

Hmyzí hody

Už když jsem byla na Erasmu v Norsku, dozvěděla jsem se, že v brněnské restauraci Leporelo + v Domě umění se koná akce s názvem S hmyzem v kuchyni. Ač nejím tak základní věci, jako je třeba sýr nebo máslo, nijak mi nevadí ochutnávat nové specialitky, ať už jsou to různé druhy masa, nebo všelijaké podivnosti. K mému potěšení měla ale hmyzí akce úspěch, takže se letos v březnu připravilo druhé kolo. Problém byl, že jíst brouky se mnou nikdo nechtěl a jiít na degustační menu sama, je přece jenom trošku trapas. Nakonec jsem přemluvila mamku s tím, že je to na proteiny bohatá strava budoucnosti a kolikrát budeme mít možnost si něco takového ochutnat.

Holky jsou prasata

Nemůžu si pomoct. Tohle si potichu (občas i trochu nahlas) říkám už nějakou tu dobu, když vycházím z fitka, tělocvičny, zkrátka odněkud, kam se lidi chodí potit.
Stále znovu a znovu žasnu nad tím, jak je možné, že se odhadem 70 procent holek, dívek a žen po sportu nesprchuje. Jedna z typických návštěvnic posilovny cvičí ve stejné podprsence v jaké je celý den, nejlépe samozřejmě s krajkami, kosticemi a výztužemi a v té pak i odejde. Zkrátka ideální způsob, jak mít výstavní věšáky už ve třiceti. Na to si obvykle oblékne tričko s krajkovými ramínky z obchodů typu New Yorker, samozřejmě ze syntetických materiálů, aby dobře zadržovalo vlhkost a smrad. K tomu už jen stačí natáhnout legíny (s krajkovým lemem, aby nám to všechno pěkně ladilo), nebo ultrakrátké šortky a hurá cvičit! Aby byl celý sportovní outfit dokonalý, ještě je třeba přepudrovat nos a pročísnout řasy, stékající pudr smísený s make-upem vytvoří nádhernou mozaiku. V uších si samozřejmě nechat ty největší kruhy a vlasy pořádně rozevlát, protože je to sexy.

Welcome!

Vítám všechny moje fanoušky na novém blogu, doufám, že z toho náporu hned nespadne celý blogspot, popřípadě internet.
Tak a teď vážně. Vy, co jste četli můj blog z Norska, tak si jistě pamatujete, že jsem před časem vložila anketku o tom, jestli psát dál i po návratu z krutých podmínek, které byly skvělými podněty na články, nebo ne. Protože většina z vás hlasovala, že ano, tak dnes slavnostně vzniká (*virbl, fanfáry*) Z ghetta blog.
Ti, kteří mě znají,název chápou, ti, kteří ne, tak pochopí. Jsem prostě strašně drsná holka.
Starý blog tedy zůstane pouze studnicí informací zejména pro budoucí Erasmáky a milovníky Norska a články, které se Lillehammeru netýkaly, se přesunou sem. (Abyste si pak nestěžovali, že nemám co psát, tak kopíruju staré, nudné a okoukané).
Budu ráda za jakékoliv připomínky ke vzhledu (ne toho mého), jako je písmo, barvy, pozadí, a podobně.

Takže, vítejte!

Edit: Tohle je takový welcome, když jsem ještě moc nevěděla, co se tu bude dít. Takže moment, kdy se tu začalo dít hlavně jídlo je zde a něco o blogu zde. Enjoy!